Nikdo před ní nezískal 100 vítězství ve Světovém poháru v alpském lyžování. Ikonický Ingemar Stenmark se zastavil na 86 triumfech, jeho rekord byl platný dlouhých 34 let. A právě švédský slalomář onu stovku dnešní superstar už dávno předpověděl.
Mikaela neměla nikdy na bílé svahy daleko. Vyrůstala v městečku Edwards poblíž střediska Vail v Coloradu. Právě tam často jezdili její rodiče z východního pobřeží lyžovat a nakonec se tam kvůli dětem i usadili. Viděli talent, však také starší bratr Taylor chvíli jezdil v americkém týmu.
"Proč Mikaela vyhrála? Chce to 10 nebo 20 tisíc hodin tréninku na to, abyste se stali nejlepší lyžařkou na světě," vyprávěl hrdě v roce 2013 Jeff Shiffrin, když se jeho dcera poprvé ve Schladmingu stala mistryní světa ve slalomu.
Sen načmáraný ve školním sešitě
Na začátku kariéry ji doprovázel právě on. Lékař, anesteziolog, táta. Byl duší amerického týmu, na sjezdovce byl viděn skoro každý volný den a když byl v práci, často za ním jezdili členové reprezentace, když řešili zdravotní trable.
Mikaela podporovaná z povzdálí tátou a trénovaná i maminkou, bývalou lyžařkou, vyhrávala závody jako na běžícím páse. Jeffa jste na fotkách z oslav viděli málokdy. Bral s sebou totiž vždy fotoaparát, svou dcerou i její rivalky při závodech fotil a svými obrázky zásoboval regionální noviny Vail Daily.
V zimě roku 2020 se však stala tragédie... "Potřebuju hned mluvit s mámou," volal Shiffrinové její bratr Taylor do Itálie. "Když uslyšíte tahle slova, prostě víte... Přišla jsem k mámě, podala jí telefon a okamžitě jsem se v rohu místnosti rozplakala. Byla jsem hysterická. A máma se stala mou ošetřovatelkou," vzpomínala lyžařská superstar na nejtěžší okamžik svého života. Její táta se doma pustil do opravy střechy, spadl z výšky a na následky zranění hlavy zemřel.
Čtyřiadvacetiletá dívka, která měla v té době zlata ze dvou olympiád, pět titulů mistryně světa a ve vitríně i tři velké glóby za celkové vítězství ve Světovém poháru, se uzavřela do sebe a svět lyžování na čas opustila. "Rodiče mi vytvořili sen, který jsem jako malá načmárala do sešitu. A teď jsem přišla o tátu…," vyprávěla v příběhu, se kterým se svěřila pro web Players Tribune.
To už měla na kontě 66 vítězství. Její návrat na svahy trval skoro rok. Částečně byl způsobený problémy se zády, částečně covidovou epidemií, také ale doznívaly deprese ze ztráty nejbližší osoby.
Byly okamžiky, kdy cokoli odmítala. "Nemůžeš s námi skončit. Potřebujeme tě," řekl mi Taylor. "Musíme se postavit na nohy. To by si táta přál. Tak by to řešil," motivoval ji bratr. Ona sama přiznala, že jí definitivně pomohl až dopis od neznámého dobrovolníka ze sirotčince v Portlandu plný drsných rad.
Opora po boku nového muže
V lyžování zase Mikaela našla to, co potřebovala k životu. Vášeň. A také nové úspěchy, které nechaly zapomenout na kruté období. "Byla trochu úleva znovu vyhrát závod. Pochybovala jsem o tom, zda to ještě dokážu. Bylo skvělé vyhrát, ovšem také to byl trochu průšvih. Vlastně jsem nevěděla, jak se k tomu postavit," vyprávěla o triumfu z obřího slalomu v Courchevelu 2021, vůbec prvním po rodiné tragédii.
Pak do jejího světa vstoupil další důležitý muž. Na jaře 2021 se stal její oporou Aleksander Aamodt Kilde. "Mám ji rád jako člověka. To, že je lyžařka, je jen bonus," řekl norský sjezdař, když jejich vztah zaznamenala média.
I díky němu zůstala věrná lyžím. Podporovali se a motivovali navzájem. Další triumfy sice přicházely pomalu a nebylo jich tolik, korálky však přibývaly.
Dřív zářily Janica Kosteličová nebo Anja Pärsonová. Vyhrály spoustu závodů, a to v raném věku. Jenže poté, co překročily hranici 25 let, už jste o nich skoro neslyšeli. Shiffrinová je jiná, byla považována za zázračné dítě a opravdu uspěla už jako mladá. Mistryní světa se poprvé stala v 17 letech. Na rozdíl od jiných si ale dokázala udržet mimořádnou výkonnost dodnes. To je její skutečná síla.
Velká pohádka z lyžařského světa měla mít jednu z nejkrásnějších kapitol situovanou do Killingtonu. Městečka, které je dnes pro Shiffrinovou domácí scénou. V listopadu 2024 se právě tam konaly závody Světového poháru a všichni očekávali jubilejní sté vítězství domácí hvězdy. Kde jinde než právě tam? Doma...
Mikaela se pustila na trať obřího slalomu s vervou, jenže chybovala. Pád, který by jindy byl banální záležitostí, bolel víc, než bylo zdrávo. Škodu na těle slalomářky napáchala tyč jedné z branek. Bolest to byla obrovská, bodné zranění ji odstavilo na několik týdnů mimo závody. A navíc v hlavě zůstal strach. Když se vrátila a osmělila se, přišlo mistrovství světa. Přiznala, že se na trať obřího slalomu necítí a opravdu jej vynechala.
S postupem času i s podporou blízkých a svého týmu se nicméně zase dostala do formy a vsadila na oblíbený slalom. Progres byl vidět. Při návratu v Courchevelu skončila desátá, na zmíněném mistrovství světa v Saalbachu byla pátá. Zlato vybojovala v týmové kombinaci, kdy byl její slalomový čas třetí nejlepší. A v Sestriere už zase měla ruce nad hlavou a úsměv na tváři.
Uvědomovala si, že právě její příběh je natolik působivý, aby se o světě sjezdového lyžování zase začalo trochu víc mluvit. Vždyť gratulace přišly nejen z prostředí lyžování, svůj obdiv poslala třeba i tenisová legenda Billie Jean Kingová. "Ta stovka je neuvěřitelná, ale ráda bych mluvila o něčem jiném než o sobě. Pokud tohle sledují děti a přivábí je to na bílé svahy, je to pro mě daleko důležitější věc než to, že jsem vyhrála 100 závodů," říká Shiffrinová.