Když procházel mixzónou, houpala se mu na krku stříbrná medaile. Prohru bral s pokorou, věděl, že Češi na Švédy v Curychu prostě nestačili. Kronika jeho vzpomínek je ovšem zase o něco pestřejší.
"Tohle bylo určitě to největší finále, které jsem si mohl zahrát. Hrál jsem všechny, které jsem mohl. V české lize, ve švédské i teď na mistrovství světa. Kariéra je bohatá a jsem šťastný, že to mohu prožívat. Jasně, že bylo by to skvělé urvat zlato i v reprezentaci... Uvidíme, co přinese budoucnost," vyprávěl borec, který vyhrál superligu s Vítkovicemi i Mladou Boleslaví a prestižní severskou SSL v dresu Falunu.
Zápas se zřejmě rozhodl už v první třetině, co tam bylo z české strany špatně?
"Samozřejmě jsme si to představovali jinak. Na začátku byla škoda oslabení, v nichž jsme dostali dva góly a brzy prohrávali 0:4. Jsem trošku zklamaný, že to z naší strany bylo ospalé. Až ve třetí třetině jsme najednou začali hrát, točit hru okolo, střílet. Kdybychom takhle hráli od začátku, zápas by mohl dopadnout úplně jinak."
Dá se mluvit i o smůle? Zvonily tři tyčky, vy jste trefil břevno...
"Jasně, je škoda, že tam aspoň jeden gól nepadl. Sám jsem jednu, dvě šance měl. To břevno bylo snad za stavu 1:5, možná by nás to trošku dostalo do hry. Pak už jsme spíš zkoušeli něco vymýšlet v šesti, presovat. Nějaké šance tam byly. Ale znovu, prospali jsme začátek a proti Švédům se těžko hraje, když prohráváte 0:4."
Přesto to bylo pro všechny z vás první finále mistrovství světa. Co nyní navzdory prohře cítíte?
"Pro nás, a hlavně pro mladé kluky, to byla zkušenost. Zahráli jsme si finále. Po zápase s Německem jsme cítili, že na nás i občas někdo plival. Nakonec jsme se zvedli, se Švýcary jsme předvedli výborný výkon. Byl to zápas, který už si někdo nemusí nikdy zahrát. Myslím, že jsme si ho užili a za dva roky se to musí zkusit znova. Jestli to půjde nahoru, tak jak to jde, tak to za dva roky klapne."
Jaký byl pro vás návrat do národního týmu? Naposledy jste hrál na mistrovství světa v roce 2016.
"Cítil jsem se dobře. Nečekal jsem, že to bude až takhle fajn. I když byl mezi hráči větší věkový rozdíl, tak jsem si to celé užil. Těch osmnáct dnů, které jsme byli spolu, bylo neuvěřitelných. Opravdu tým skvěle fungoval, byl dobře nastavený."
Zní to tak, jakobyste nechtěl, aby to byl váš poslední turnaj v reprezentaci…
"Říkal jsem, že nevím, jestli budu pokračovat v reprezentační kariéře, ale tohle mistrovství světa jsem si opravdu užil. Vtáhlo mě to a nabilo tolik, že nechci říct, že úplně končím. Bude to spíš o tom, jestli na to vůbec budu ještě mít fyzicky. Když dostanu příležitost, zkusím to. A když během těch dalších dvou let ucítím, že už na to nemám a nemám týmu co dát, tak prostě nechám místo lepším, mladším. Ale až se to bude rozhodovat, chci mít stoprocentně čistou hlavu. Tohle nejde říkat v emocích…"