Jendrišák má tři stříbra z české nejvyšší soutěže v dresech Havířova, Tatranu a Chodova, ve Švédsku si zahrál dvakrát o titul s Linköpingem a finálovou prohru kousal i na juniorském mistrovství světa. Svou nepříznivou bilanci nezměnil ani v neděli, kdy spolu se zbytkem českého národního týmu nezvládl finále světového šampionátu dospělých.
"Já jsem opravdu myslel, že teď je ten den, kdy se to změní. Že za ta léta dřiny přijde odměna, že se to otočí… Ale bohužel, nebylo to tak. Lepší tým dominoval a vyhrál zaslouženě. Ale ano, budu se ještě snažit, aby to do konce kariéry aspoň jednou vyšlo," vyprávěl po nedělním souboji se Švédy.
Třiatřicetiletý centr Linköpingu byl v českém týmu druhým nejstarším florbalistou. Za pozvánku mezi dravé mládí, které se pyšní dvěma juniorskými tituly mistrů světa byl ale rád. "Přiznávám, že jsem se mezi těma klukama cítil trochu starý," smál se Jendrišák. "Oproti minulosti jsem ale cítil obrovský posun v soudržnosti týmu. Udělala se práce na chemii a tenhle mančaft opravdu fungoval, tahal za jeden provaz. Šli jsme za společným cílem, to byl ten největší rozdíl od posledních dvou šampionátů, které jsem v reprezentaci odehrál," přiblížil pocity z právě skončené mise.
Jednu z největších českých florbalových ikon těší hlavně směr a filozofie, jakým se reprezentace ubírá. "Ta má půlroční kapitola byla opravdu zajímavá, ať už hráčsky nebo lidsky. Měli jsme výborný trenérský štáb, který nám skvěle analyzoval zápasy a soupeře a my mohli být jen hráči. Tím směrem dnes sporty jdou. Jde se na dřeň v datech a dá se z nich čerpat. Také lidsky byl ten tým sladěný. Z mého pohledu je cesta nastartovaná dobře. Jen z ní neuhnout."
Poslední český gól turnaje dal symbolicky právě Jendrišák. O tom, zda to byla jeho poslední trefa v národním týmu, ale havířovský rodák spekulovat nechtěl. "Situace je u mě daná hlavně rodinou. Už jsem to říkal v předchozích rozhovorech, o nějakém konci nebo pokračování kariéry jsem nepřemýšlel. Chtěl jsem to půlroční úsilí věnovat tomuhle týmu. Je to spíš otázka i pro mou rodinu, pro mé nejbližší. Samozřejmě jsem člověk, kterého florbal pořád baví, je to něco, co mě definuje posledních 20 let. Ale potřebuju si to projít s čistší hlavou. Uvidíme co se stane a samozřejmě i trenéři k tomu budou muset něco říct."