Hned dvakrát si zahrál finále světového šampionátu juniorů, mimo jiné i proti současné superstar Luku Humphriesovi. Před dvěma lety se dostal do semifinále šipkařského grandslamu UK Open. A nyní vyhlíží střet s Gerwynem Pricem, který si podle odhadů vydělal ve světě šipek 3 miliony liber (cca 70 milionů korun).
Když jsme domlouvali rozhovor, omlouval se, že bude mít čas až večer. "Ozvu se, až se vrátím z práce," sdělil. Vítěz české kvalifikace mistrovství světa šipek v rozhovoru pro Livesport Zprávy přiznává, že mu pomohl návrat k životu obyčejného smrtelníka.
Na místo činu, do Mekky šipkařů, tedy do Alexandra Palace, se vracíte po třech letech. Jaký z toho máte pocit?
"Jsem fakt rád, že to klaplo. Byl to jeden turnaj, jeden den a prostě mi sedlo jedno s druhým. Znám ty dny, kdy se člověk cítí tak, že dělá všechno pro úspěch, je plně soustředěný a pak to nejde třeba tak, jak to šlo v téhle kvalifikací. Takže ano, je to skvělé."
Byla česká kvalifikace obtížná? Postoupit mohl jen jeden ze 65 hráčů...
"Byla to novinka, ale říkal jsem si: teď tam všichni z Česka budou chtít být. Mám pocit, že jsem ji hrál v daleko větším klidu, než všichni ostatní. Měl jsem asi trochu jiný mindset, všichni byli nervózní. Já samozřejmě taky, ale asi jsem už nějakou zkušenost měl a nějak jsem si to nepřipouštěl. První zápas jsem hrál snad o deset nebo o třináct větší průměr, ale mohl jsem ho i prohrát. Byl takový testovací. Naštěstí jsem to zvládl a pak jsem se dostal do takového flow, že asi bylo těžké mě z té vítězné vlny dostat."
Dříve jste objížděl turnaje, měřil síly s velkými hvězdami. Teď o vás rok skoro nebylo slyšet. Co se stalo?
"Po čtyřech letech jsem přišel o profesionální kartu. Prostě jsem neuhrál body a pak ji v kvalifikaci nezískal. Tak to prostě chodí. Takže jsem rok 2025 strávil na Development tour. Ale tam jsem skončil dobře. Z těch čtyř nebo pěti set juniorů, co ji hraje, jsem skončil jedenáctý. Vlastně jsem se díky tomu snad i automaticky kvalifikoval na UK Open. Možná jsem nebyl tolik vidět, ale za sebe můžu říct, že ta sezona byla super."
Bylo těžké uvědomit si, že ta atraktivní karavana jede dál bez vás?
"Ale ani ne. Deprese žádné nebyly. Já spíš pak změnil priority, když těch šipek najednou nebylo tolik. Prostě jsem třeba začal normálně pracovat. A myslím, že mi to hodně pomohlo. Dřív, když to byly samé šipky, šipky, šipky, tak už toho možná bylo hodně a tolik mě to nebavilo."
Do práce šest hodin cesty
Říkáte, že jste nastoupil do práce, takže to byl návrat k životu smrtelníka? Co vlastně děláte, čím se živíte?
"Ten nový život jedu asi půl roku. Začal jsem pracovat v Německu. Pracuji teď pro jednu slovenskou firmu a montujeme sirény. Vychází to tak, že jsme dva nebo tři dny doma a čtyři nebo pět dnů je práce. Záleží, jak to vyjde. Do Berlína to máme šest hodin přes Polsko, ale teď zrovna děláme ještě kousek dál, takže je ta cesta o další dvě hodiny delší. Ale je to v pohodě, nevadí nám to, jsme na to zvyklí."
Jak na tu změnu koukali doma?
"Tam se teď řešily zase úplně jiné věci. Pocházím z vesnice, z Návsí, ale nedávno jsme si koupili s přítelkyní byt vedle ve městě. Takže teď bydlím čerstvě v Jablunkově a máme za sebou stěhování."
Změnilo vás nějak, když jste krátce opustil svět profi šipek?
"Já si myslím, že mě to změnilo hodně. Kdo zažije takové to 'up and down', nahoru a dolů, takže si hodně věcí uvědomí. A změnil mě asi i ten režim, že člověk musí do práce. Protože já jsem fakt v době, co jsem házel šipky, vyloženě vstal, dal si snídani, šel jsem házet, pak si dal kafe, šel jsem házet a byl oběd. A takhle dokola. Chtěl jsem do toho opravdu šlapat naplno, ale nějak mě to semlelo. Bylo to možná takové vyhoření, 'burnout' a nebylo moc dobré. V tom světě jsem žil šest let, nabral jsem asi i spoustu zkušeností. Ale dnes se na šipky prostě dívám jinak."
Cítíte, že ten normální život pomáhá i životosprávě?
"Možná ano. Myslím, že jsem už i dost zhubl. Tomu pomohla samozřejmě práce. Ale problém byl i režim na turnajích. Není to nic jednoduchého. Člověk se normálně ráno nasnídá, ale já to ze stresu třeba ani nedokázal. Pak jste celý den na hale a večer máte hladové oči. Není prostě dobré, jíst jen jednou za den, a to pořádně a ještě k tomu večer, než se jde spát."
Dnes zjevně přebírá otěže nová generace. Mezi těmi nejlepšími je spousta mladíků a Luke Littler je stále teenager. Zná možná také jen šipky. Myslíte, že u něj podobné vyhoření nehrozí?
"Ono těch talentů je teď opravdu hodně. A tím jak je ten sport najednou populární, jich bude víc a víc. Luke Littler je hodně pod radarem, takže to nikdy nebude mít jednoduché. Ten život ho samozřejmě zkouší a zkoušet bude a opravdu tenhle svět není procházka růžovou zahradou. Ale on tlak na sebe dokáže otupit i tím, jak to má trošku na párku. Vidíte ho na pódiích, ale jinak na šipky a trénování asi není úplně upjatý. Dělá to, co mu vyhovuje, někdy si zahází a prostě mu to jde. Je to pro něj spíš radost."
Všichni ho mají za hlavního favorita. Zvládne tu roli?
"Určitě je největším favoritem. Nevím, co by se mělo stát, aby to neustál. Ale možná v tom prvním kole, když se bude rozjíždět pomaleji a naopak soupeř na něj pořádně vlítne, to může být zrádné. V prvním kole je šance vždycky. Může tam být nějaká počáteční nervozita, a ty zápasy jsou krátké. Teď koneckonců bylo vidět na finále Players Championship, kolik tam vyletělo favoritů. Takže mě v šipkách už asi nic nepřekvapí."