Už je to dlouhých pět let, co Gabriela Soukalová odjela svůj poslední závod. Chvíli se ze světa biatlonu stáhla, ale dnes už zase ráda dění ve svém oblíbeném sportu sleduje. "Byly doby, kdy jsem to vidět nechtěla. Člověk byl smutný z toho, že tam nemůže být a bylo to pro mě docela citlivé téma. Teď už se ale moc ráda dívám, za poslední tři sezony jsem nevynechala skoro žádný přenos. A když ho nechytnu živě, tak si závody dohledávám v záznamech," říká.
Cítíte, že když se blíží mistrovství světa, začne být atmosféra jiná než v průběhu sezony?
"Závodů Světového poháru je spousta a vrchol sezony je jen jeden, to je zřejmé. V tomhle směru je to pro závodníky obtížnější. Potřebují formu načasovat přesně na krátký časový úsek a je tam i jiné očekávání jak ze strany veřejnosti, tak i ze stran závodníků samotných."
Podruhé v historii se pojede se v Oberhofu. V čem je tohle dějiště specifické?
"Abych to neřekla ošklivě, je to tam trochu specifické hlavně počasím. Bývají tam mlhy, často tam prší a ani v létě nebo na podzim, když jsme tam jezdili za přípravou, jsme nikdy neměli štěstí na slunečné dny. Nikdy se mi tam moc nechtělo. Ale na druhou stranu, kdyby bylo všude azzurro, tak by bylo všechno moc jednoduché. Podmínky jsou pro všechny stejné, tak se s tím všichni musí poprat."
Ale přesto jste tam slavila svá dvě poslední vítězství ve Světovém poháru.
"Pamatuju si, že tam byla během závodu taková mlha, že jsem nevěděla, kam střílím. Byl to poměrně zázrak, že to tam padalo." (směje se)
A tratě? Jak na vás působily?
"Jsou tam těžké tratě. Hned po střelnici je velký kopec, který dává hodně zabrat. Pamatuju si, že když jsem to projížděla, tak jsem si říkala, že když to vyjedu a ten zbytek tratě už nějak zvládnu, budu mít víceméně vyhráno. Myslím, že trať se tam výrazně nemění, snad jen v jedné pasáži je drobně jiná."
A střelnice? Špatné počasí znamená i zrádný vítr?
"To bych zase neřekla. Mlha tam bývá, ale nezažila jsem tam nějaký náročnější vítr. Nemyslím, že by to pro střelce bylo nějak náročné, navíc ten velký kopec je až za střelnicí, tak to v tomhle ohledu usnadňuje. Stát se může cokoliv, ale samozřejmě bych závodníkům přála, aby měli co nejlepší podmínky."
Německo je známé tím, že biatlonu hodně fandí. Dokonce se na fotbalovém stadionu Schalke konají exhibice. Je to zážitek, jezdit tam závody?
"Když jsem začínala a umisťovala se až daleko za polovinou startovního pole, tak tehdy pomalu končila Magdalena Neunerová. To byla ta éra největší mánie německých fanoušků. Byli na každém závodu, jezdili jí fandit úplně všude. Na Schalke to samozřejmě působí ještě víc monumentálně, když je návštěva tak ohromná. Ale mělo to i jiný rozměr, díky tak výjimečné akci se biatlon dostane i mezi lidi, kteří ten sport jinak nesledují a pomáhá to biatlon udržovat v popředí mediálního zájmu."
Je německé publikum podobně vášnivé jako to české?
"Nedávno jsem se nad tím zamýšlela. Kdysi v Novém Městě v rámci prvního závodu ta česká podpora byla až za hranou. Když přijela na střelnici moje tehdejší rivalka Laura Dahlmeierová, tak se ji fanoušci snažili nějakým způsobem vypískat. Přitom na mě v Německu bylo publikum milé a vděčné, já měla německé fanoušky moc ráda. Bylo to pro mě jako pro Češku hodně těžké. Najednou jsem viděla rozdíl těch mentalit a trochu jsem se styděla, že se to u nás může dít. Pak jsem fanoušky i prosila, aby dali všem závodníkům stejné podmínky, že není fér se takhle chovat."
Jak vidíte šance českých nadějí? Titul mistryně světa ve vytrvalostním závodu bude obhajovat Markéta Davidová.
"Obhajoba bývá vždycky náročná, tlak vždycky bývá větší. V tomhle směru to bude mít Markéta o mnoho těžší než před dvěma lety. A také musím říct, že oproti době, kdy jsem jezdila já, je to ženské pole mimořádně nasekané, nesmírně vyrovnané. Těch holek, které mohou získat medaile, je opravdu hodně."
Mezi muži asi stále bude hlavní českou nadějí Michal Krčmář.
"Ano, Michal je obrovský dříč a kluk, kterému se několikrát podařilo nakouknout do elitní desítky. A když se to sejde, může udělat hezký výsledek."
A co další z nové vlny mladých nadějí?
"V posledních letech došlo k velké generační obměně. Asi od těch nových nemůžeme čekat hned nějaké cenné kovy, i když stát se může všechno, v tom je biatlon krásný. Terka Voborníková, mladý Tomáš Mikyska nebo Jonáš Mareček sbírají zkušenosti, je jim 21, 22 let a v tomhle směru si budeme ještě nějakou dobu muset počkat. Ale do budoucna, v řádu několika let, můžeme právě s nimi vybudovat opravdu dobrý tým, ať už pro štafety nebo i individuální závody. Mají moji důvěru."
Jak budete sledovat MS v biatlonu vy? Pojedete do Oberhofu zase nasát biatlonovou atmosféru?
"Ano, do Oberhofu se letos dokonce vypravím. Pojedu se podívat na závody a taky tam mám schůzku se svojí někdejší rivalkou Kaisou Makarainenovou, na to se moc těším. A doufám, že tam uvidím i nějaký povedený český závod."
Co s Kaisou chystáte?
"Máme spolu takový plán, ale zatím je to tajné. Ale během pár týdnů to půjde ven. Až bude čas, tak se to všichni dozví."(usmívá se)
I vy ale prý zase nazujete běžky, chcete na start Jizerské padesátky.
"Ano, už se chystám! Já bych ji moc ráda objela celou, ale v posledních týdnech mám problémy s kolenem. Stalo se to, když jsem se šla projít ven se psem a od té doby mi hodně natéká, že je to vidět i přes kalhoty. Vadí to, i když mám stát třeba jen v kuchyni, je to nepříjemné. Tak letos budu ráda, když aspoň objedu štafetu. Ale vím, že přijde čas, kdy si ji dám celou, protože to je můj sen už spoustu let."
Cítíte tam nějakou výzvu? Vaše maminka na Jizerské třikrát vyhrála.
"Možná spíš sama pro sebe si dávám nějaký cíl. Ale jinak vůbec, maminka by byla ráda, kdybych třeba jen nastoupila na trať. My teď spolu podnikáme takové společné výlety "Tour de kiosek" a tak různě. (směje se) Nemáme už takové ambice, jaké jsme měly po celý život."