Jacka Drapera znala tenisová komunita ve Velké Británii už od jeho dětství, jelikož je synem bývalé juniorské tenistky a někdejšího výkonného ředitele Národní tenisové asociace (LTA). Ve své vlasti tak byl pod drobnohledem už od juniorských let a neměl problém obdržet divoké karty i na ty největší turnaje v Anglii. Trvalo však podstatně déle, než si ho všimla širší tenisová veřejnost.
Jelikož pochází z tenisové rodiny, k bílému sportu si našel cestu velmi brzy a už jako malé dítě byl svůj. I přesto, že je pravák, držel od svých začátků raketu v levé ruce. "Píšu a házím pravou, ale když jsem začal hrát tenis o zeď, tak jsem raketu chytil do levé ruky. Teď mi to dává výhodu proti ostatním hráčům," popisoval Draper, který se tímto podobá legendárnímu Rafaelu Nadalovi. Španěl však začal hrát levačkou až v pozdějším věku.
V začátcích profesionální tenisové kariéry ho brzdila četná zranění a neměl tak raketový vzestup jako jeho slavnější vrstevníci Jannik Sinner či Carlos Alcaraz. S přibývajícími roky však talentovaný Brit začíná ukazovat, že pokud je zdravý, může porážet i nejlepší hráče a vyhrávat největší turnaje. Dokázal to především v posledním roce a půl, kdy stoupal žebříčkem a sbíral tituly i na nejprestižnějších akcích.
Průběh kariéry
Premiéru na okruhu ATP si odbyl v roce 2021 v Miami, v dobrém na ni však určitě nevzpomíná. Proti Mikhailu Kukuškinovi musel vzdát po prohrané první sadě, když při setbolu soupeře kvůli únavě a horku upadl. První výhry se dočkal na domácím podniku v Queens Clubu, kde přehrál Sinnera a dokráčel do svého největšího čtvrtfinále.
V sezoně 2023 měl problémy s břišními či stehenními svaly a také s ramenem a kvůli pádu žebříčkem musel ke konci roku objíždět challengery. Zlom přišel na US Open, kde se probojoval do osmifinále a vylepšil si tak maximum na grandslamech. V listopadu si v Sofii zahrál první finále na okruhu ATP. V souboji o trofej neuspěl ani na začátku loňského roku, když v Adelaide podlehl Jiřímu Lehečkovi a v polovině sezony stále čekal na premiérový titul na hlavním okruhu.
Na vysněnou trofej dosáhl loni v červnu na travnaté akci ATP 250 ve Stuttgartu a dal tenisovému světu najevo, že by v budoucnu mohl být jedním z možných favoritů domácího Wimbledonu. Jeho levácké podání a drtivý forhend jsou při rychlé hře na zeleném pažitu velmi efektivní a na nejrychlejším povrchu se mu dařilo už v začátcích kariéry. Po úspěchu ve Stuttgartu se také stal novou britskou jedničkou.
Do konce minulé sezony přidal ještě semifinále na US Open a jeden triumf, tentokrát o stupeň výše. Na tenisty oblíbené pětistovce ve Vídni využil vypadnutí největších favoritů a se ztrátou jediného setu si dokráčel pro premiérovou trofej na tvrdém povrchu v hale.
Zápis do historie
V letošním roce se Draper a jeho tým rozhodli objíždět menší počet turnajů a plně se soustředit na to, aby byl maximálně fyzicky připravený na největší podniky. A už po třech měsících sezony tento plán přináší ovoce.
Do nového tenisového roku přitom nevstupoval z úplně ideální pozice, jelikož ho během prosincové pauzy trápilo zranění a na Australian Open nebyl připravený podle svých představ. Vidět to bylo i během zápasů. V úvodních třech kolech musel pokaždé do pěti setů, roli favorita však ještě potvrdit zvládl. Nezbyly mu ale síly na další utkání s Alcarazem, které musel po dvou prohraných setech skrečovat.
Po grandslamu v Melbourne absolvoval už jen dva turnaje a na obou se prezentoval v daleko lepší formě. V Dauhá neuspěl až v boji o titul, kde podlehl ve třech setech Andreji Rubljovovi.
Svou nejlepší hru si šetřil až na úvodní podnik série Masters. V Indian Wells, kde loni skončil v prvním kole, vyřadil cestou za největším titulem své kariéry mimo jiné světovou čtyřku Taylora Fritze, semifinalistu letošního Australian Open Bena Sheltona, dvojnásobného obhájce titulu Alcaraze či Holgera Runeho.
Po životních dvou týdnech se zaslouženě posunul na sedmé místo světového žebříčku, a i přes zdravotní problémy, které ho v začátcích kariéry trápily, se prodral mezi elitu. Nyní se tak zapsal do historie jako teprve pátý Brit v open éře, kterému se podařilo proniknout do TOP 10. Předtím to dokázali pouze Andy Murray, Tim Henman. Cameron Norrie a Greg Rusedski.
Právě k Murraymu, který je se třemi grandslamovými trofejemi nejúspěšnějším hráčem své země, Draper vzhlíží a jeho úspěchy ho motivují k dosažení největších tenisových cílů.
V hodnocení letošní sezony je na třetím místě hned za Sinnerem a Alexanderem Zverevem a pyšní se zápasovou bilancí 13:2 Jeho nejoblíbenější část roku však teprve ještě přijde a určitě ho lze považovat za jednoho z širších favoritů na zisk grandslamového titulu ve Wimbledonu či na US Open, kde se mu dařilo už v minulých letech. Během blížící se antukové sezony navíc obhajuje pouze 160 bodů a má tedy velkou šanci stoupat žebříčkem ještě výš.