Víkendovou kvalifikací prošla jako nůž máslem, v pondělí si nechala udělat masáž, na kterou na challengerech ani nepomyslela. A když procházela areálem ve Stromovce, zářila z ní pozitivní energie. Sedm let pauzy mimo profesionální tenisové prostředí, které investovala do sebevzdělávání, na jejích výkonech není znát.
Možná naopak. "V září jsem se do toho pustila a každé kolo, které jsem uhrála, vlastně bylo překvapení. I tady!" rozpomene se v povídání pro Livesport Zprávy na duel s Belgičankou Greet Minnenovou, která figuruje na 112. příčce pořadí WTA. Když pak zdolala i Britku Naikthu Bainsovou, bylo jasné, že si poprvé zahraje v hlavní soutěži turnaje profesionální ženské tour. "Je hezké, že je to poprvé zrovna tady v Praze, já ten turnaj opravdu toužila hrát. I když je fakt, že jsem měla šanci už před týdnem ve Varšavě, jenže tam jsem dost ošklivě prohrála."
Všudezdejší
Tatínek pochází z kaliforského Sacramenta, maminka ze Dvora Králové. A i když Knutsonová v současnosti pobývá převážně v Česku, tvrdí, že se doma cítí všude po světě. Ať už to byly čtyři roky studií televizní a digitální žurnalistiky v Syracuse nebo tříletý pobyt v Anglii, dokázala se o sebe postarat. Tenis jí pomohl ke stipendiím, byla dokonce čtvrtá v americkém univerzitním NCAA žebříčku. Jenže z Ameriky utekla. "Já byla po tom americkém tenise tak unavená, že i když mě fanoušci univerzitního tenisu lanařili, že by mi zaplatili, abych šla hrát profi, mně se vůbec nechtělo."
Vhod přišla další studijní příležitost, tentokrát v Anglii. "Věděla jsem, že vždycky budu chtít magistra a když přišla možnost stipendia na Durham University, dala jsem si tam marketing na první rok a tak se mi tam líbilo, že jsem si přidala ještě jednoho magistra na obnovitelné zdroje a zůstala tam tři roky."
Právě pobyt na Britských ostrovech v ní znovu zažehl vášeň pro sport, ve kterém už od dětství vynikala. Vždyť v minulosti potkávala na trénincích v prostějovském klubu třeba Karolínu Muchovou nebo Petru Kvitovou. "V Americe je člověk do tenisu nucený a vlastně i tady v Čechách neměl na výběr. Až v Anglii jsem začala být svobodná a sama jsem najednou chtěla trénovat, začalo mě to strašně bavit. Poslední rok jsem tam pak měla práci na plný úvazek, řídila jsem klub, kde bylo asi 300 dětí, a tak jsem si vydělala trochu peněz, abych si mohla zkusit profitenis," vypráví.
Tenisová Anglie bez trávy
I když tak snadné to nebylo, zapomeňte na to, že tenis v Anglii znamená hrát v klubech s travnatými kurty. "Kdepak, na trávě jsem za celé tři roky nehrála ani jednou. Celou tu dobu jsem to mlátila na koberci v hale. A studium v Anglii také není tak zajímavé v příjmech, takže abych si vydělala na jídlo, pracovala jsem v baru. Tam jsem byla třeba do dvou do rána a pak od šesti byl tenisový trénink," vzpomíná na první roky v Británii.
Dnes už ale energickou a usměvavou blondýnku naplňuje hlavně tenis. "Teď mám od všeho klid, starám se jen o sebe. Splnila jsem si, co jsem potřebovala," říká uvolněně. Kvůli lákavému vstupu do světa profitenisu odmítla i velmi zajímavou pracovní nabídku. "Se školou jsem hotová, mohla jsem jít s klidným srdcem pracovat do Berlína. United Nations mi nabídli pozici v projektu obnovitelných energií s větrnými turbínami…"
Do pracovního života se však se svým vzděláním bude moci kdykoliv vrátit. Teď přišel čas tenisu. "Tenhle život je samozřejmě krásný. Jdu nahoru. Je fajn mít nízké očekávání, takže cokoli uhraju, je pro mě radost," vypráví. Vždyť ve světovém rankingu se objevila až loni v lednu. "To jsem ještě celou zimu lyžovala. Ale mezitím jsem na dvou pětadvacítkách porazila hráčky s rankingem 200-300 a říkala jsem si: Hele mně to docela jde!"
Opravdové odhodlání měřit se s nejlepšími přišlo až o pár měsíců později. "Dala jsem si čtyři měsíce pauzu, ale stejně, když jsem se do toho pustila, ještě jsem dělala na diplomové práci. Ráno jsem pět hodin psala a odpoledne šla hrát. Byla jsem úplně hotová," vzpomíná.
Problémy na letištích
Na okruhu už začíná vnímat to, jak jsou její soupeřky jiné. "Spousta holek je uzavřených do sebe, vždyť od dětství hrály jen tenis. Vidím to kolem sebe, čím jde člověk výš a výš, tím se s ostatními baví míň a míň. Nemluvím jen o Česku, to je problém po celém světě. Kdybych začala hrát profi v 18 letech, asi se z toho zblázním, neměla bych normální život," uvědomuje si.
Mimochodem, i jméno používá podle toho, kde se zrovna nachází. "V americkém pase je psáno Gabriela Andrea Knutson, v tom českém, na občance a řidičáku je Gabriela Knutsonová. Na letištích mívám problém. Napíšu se na boarding pas Knutson a v pasu je to jinak, tak to zkoumají. Mně se líbí víc Knutsonová, takže když jsem v Česku, byla bych radši, aby se to v médiích uvádělo s tou příponou," přeje si.
A co bude dál? Snem dál zůstává grandslamový turnaj. "Strašně moc jsem se chtěla dostat na US Open. Bylo to blízko, ale asi i proto jsem na sebe měla tlak a najednou jsem nedala jediný míček. Ale teď už zase nemám co ztratit a cítím se lépe. Tak to zkusím znovu na Australian Open."