Na okruhu se spolu potkávaly skoro dvě dekády a odehrály spolu několik důležitých utkání. I když v nich byla zpravidla úspěšnější Francouzka (7:3 na zápasy), ten nejdůležitější duel pro sebe získala Barbora Strýcová. V roce 2016 mohla Cornetová v domácím prostředí dovršit triumf ve Fed Cupu, jenže Strýcová naskočila do druhé dvouhry jako náhradnice a publikum ve Štrasburku pak bylo svědkem velkého českého obratu.
"Když se Bára loučila, běžely na videu nad kurtem nějaké obrázky z toho finále a já jsem si říkala, jak mě to ještě bolí. Jasně, že si to pamatuju... Prohrála jsem tam s ní dvouhru a pak po mně ještě chtěli, abych šla hrát debla. To jsem nedala. Pořád to je hodně citlivá záležitost," vyprávěla subtilní francouzská tenistka v pražské Stromovce.
"Ale víte, holky z Česka si to vítězství tehdy zasloužily, měly strašně dobrý tým. Naštěstí my jsme si to pak vynahradily o tři roky později v Austrálii, takže i já mám jeden fedcupový titul," dodala nakonec s úsměvem.
Jaká byla Barbora Strýcová soupeřka?
"Mám na ni spoustu vzpomínek. Hrály jsme spolu tolikrát! A pokaždé to byla pekelná bitva, protože víte, ona je neskutečná bojovnice. Byla velmi talentovaná a stále je. Minulý měsíc vyhrála Wimbledon, to byl přece neuvěřitelný návrat…"
Co říkáte na její rozlučkové turné? Teď naposledy zamávala domácím fanouškům.
"Víte, i pro mě to bylo docela emotivní, protože… Víte, i na mě brzy přijde řada. Půjdu do důchodu… Docela mě to děsí, ten život po tenise, ale jsem si jistá, že to nakonec bude veselé. A to že Bára končí, to je naprosto přirozené. Už teď má spoustu práce mimo kurt, má rodinu. Bude se muset starat…"
Jak se vůbec cítíte v Praze. Jezdíte sem pravidelně, je to vaše oblíbená destinace?
"Ano, jsem tu vlastně docela často. Vracím se ráda na místa, kde se mi líbí. Jezdila jsem na tenhle turnaj, ještě když se hrálo na antuce. Teď už se hraje na hardu. Ale ten turnaj je fajn, je to taková rodinná záležitost, cítíte se dobře se zdejšími lidmi. A samozřejmě, město je krásné. Myslím, že Praha je jedním z nejkrásnějších měst v Evropě, i když teď spíš budu někde odpočívat, než abych chodila po památkách."
Možná narážíte na vaši více než tříhodinovou bitvu s Kaiou Kanepiovou, byla vyčerpávající…
"Šla jsem skoro až na dno, byl to velmi těžký zápas, intenzivní fyzicky, ale i psychicky. Ona na mě celý zápas tlačila a pak i ten třetí set byl těsný. Jsem ráda, že jsem to zvládla. Nevím jak přesně, ale prostě jsem pořád bojovala a fungovalo to. Takže jsem šťastná."
Máte nějaký recept na dlouhé bitvy, kde berete energii?
"Já mám s sebou oříšky a suché plody banánů. Je to velmi energické a není těžké to spolknout. Ale je pravda, že někdy při fyzickém vyčerpání je opravdu těžké něco sníst. Takže můj recept jsou ořechy a banán. To je v podstatě všechno, co s sebou na kurtu mám. A pak samozřejmě energetické nápoje, aby bylo dostatek tekutin."
Sběrači míčků se podivovali nad tím, že vy jediná si necháváte podávat balonky jen z pravé strany. Je to nějaká vaše pověra?
"Vlastně mám jen tenhle zvyk. Jiné rituály nemám a ani pověrčivá nejsem. Možná to není úplně racionální věc, když se strany při servisu střídají, ale já se tak cítím pohodlně, jinak vám to asi nedokážu vysvětlit."
Asi vám v Praze pomáhá i povrch. Je to hard, ale hodně pomalý. Vypadá to, jako byste si ho u organizátorů objednala.
"Ano, je to jako dělané na moji hru, pro můj topspinový forhend, dává to úderu dobrou rotaci. A také se umím dobře bránit, takže je opravdu těžké proti mně tady vyhrávat. Mám čas na to, abych si hru zorganizovala a hrála chytře. Takže ano, jen doufám, že v turnaji půjdu co nejdál."