Vyhrála první sadu, ale trápila se. A nakonec ji v dlouhatánském souboji Ankita Rainaová z Indie přetlačila, poslední míč šel z rakety české tenistky do sítě. Takhle si to určitě nepředstavovala. Emoce, které se po konci zápasu nejen na kurtu, ale i na tribunách objevily, však všechno převážily.
"Já jsem tak strašně chtěla, že mi to až někdy škodilo. Nejdřív to bylo zklamání, pak vidím svého syna, pak video s těmi momenty kariéry… Takže se mi chtělo brečet. A to jsem už předtím chtěla brečet, že jsem to pro ty diváky nedala. Bylo to plné emocí a vlastně to bylo tak nějak krásné," vyprávěla dojatě úspěšná tenistka po svém posledním utkání na českém území.
"Nechci se pitvat v zápase, že to nevyšlo. Ano, je to škoda, ale co jsem dnes zažila na kurtě a i předtím za celou svou kariéru, je hezký. Byl to můj poslední zápas v Čechách. Takový sport je a někdy to nevyjde. Chci si to užít, i prohry k tomu patří," dodala.
Vincent o sobě dal vědět pláčem
V průběhu zápasu byl její syn Vincent v péči babičky. Ale když se v kočárku probudil, máma Barbora to zaznamenala. "Já jsem ho fakt slyšela," usmála se. "Zrovna to byl pláč, asi se zrovna probudil. Říkala jsem si, to teď zrovna nechci!" Ale nakonec byla ráda, že synka na loučení před plnými tribunami nemuseli budit.: "On ví, že máma hraje tenis. Tak aspoň u toho mohl být."
Když pak nejen pro ni samotnou, ale i početné publikum ve Stromovce běžel sestřih těch nejkrásnějších momentů její úspěšné kariéry, lidé povstali ze sedaček a tleskali. Strýcová se s koncem ale vyrovnává s nadhledem. "Beru to tak, že konec je správná věc. Bylo fajn hrát zápasy, být v boji, to mi bude chybět. Ale já si to vynahradím v jiném sportu, třeba poběžím maraton. Budou mi chybět diváci, ale spousta jiných věcí mi chybět nebude."
Uvědomuje si, že sport je jen jednou z kapitol jejího života: "Tenis není jen cestování, já chci být i s malým, nechci od něj utíkat na tréninky."
Na US Open ještě debl šampionek
Ještě jedno překvapení se ale chystá. Na posledním turnaji kariéry v New Yorku se představí ve čtyřhře po boku Markéty Vondroušové. "Říkám si, že by to mohlo být takové symbolické, obě jsme vítězky Wimbledonu, ona je nastupující generace. Byl to můj nápad, ona možná už měla něco domluvené, ale je fajn, že na to kývla."
Koneckonců – nemusí to být vůbec špatný debl: "Hrály jsme spolu Australian Open, tam jsme se domlouvaly dva dny předem, hrály jsme spolu strašně dobře a došly až do semifinále. Je to moc hezký příběh, těším se, že spolu budeme hrát."