Pro někoho bývá zklamáním, když favoritky skončí před vrcholem turnaje, tenisu pak někdy třeba chybí ta nejvyšší kvalita hry, na oplátku ale přichází moment nepředvídatelnosti. A i ten přináší touha sledovat sportovní událost. Je totiž vždycky zajímavější, když vítězku neznáte před začátkem turnaje…
Proč právě na trávě a ne jinde? Vždyť antuka je obvykle považována za povrch s největším počtem překvapení. Je to jednoduše proto, že na antuce hrají i "specialistky", které mají uzpůsobenou hru a jsou schopné vydržet třeba i tři hodiny odrážet tlak favoritek. A také existují hráčky, které jsou si vědomy averze některých špičkových tenistek k tomuto povrchu a plně toho využívají.
To také vysvětluje některé nečekané semifinalistky Roland Garros v poslední dekádě – byly to Timea Bacsinszká (dokonce dvakrát), Amanda Anisimovová, Nadia Podoroská, Tamara Zidanšeková, Martina Trevisanová a samozřejmě poslední senzace Lois Boissonová. Jelena Ostapenková v roce 2017 dokonce vyhrála, a když Iga Šwiateková v roce 2020 získala svůj první titul, byla až 54. hráčkou světového žebříčku.
Ale zpět k Wimbledonu. Nebavíme se totiž o semifinále, ale o vítězkách. Z posledních osmi nebyly všechny senzační. Dvakrát vyhrála nasazená jednička (Serena Williamsová a Ashleigh Bartyová). Ale po nich už to byla většinou překvapení. Poslední tři vítězky nebyly v době svého triumfu v TOP 10 a v roce 2023 se Markéta Vondroušová stala dokonce první nenasazenou hráčkou, která ve Wimbledonu triumfovala.
Jak je to možné? Musíme si uvědomit jednoduchou pravdu – žádná ze současných členek TOP 10 Wimbledon nevyhrála a Jasmine Paoliniová je jediná, která se dostala do finále.
A co víc, spolu s Arynou Sabalenkovou je Italka také jedinou hráčkou, která se dostala do semifinále. Právě tenistka z Běloruska, která je díky svým třem grandslamovým titulům a dalším šesti finále od začátku sezony 2023 nejlepší hráčkou WTA Tour, příkladem toho, že navzdory útočné hře, dělovému servisu i velké vůli není samozřejmé zvednout nad hlavu trofej, pro kterou má zjevně nejlepší předpoklady.
Sabalenková ale není jedinou, od které se vždy tolik čekalo a titul jí zatím uniká. Například Iga Šwiateková má na kontě jen jedno nešťastné čtvrtfinále, ve kterém drtivě prohrála s Alizé Cornetovou (ta v roce 2022 přerušila její zázračnou sérii 35 vítězných zápasů). Coco Gauffová se zase nikdy nedostala ani do čtvrtfinále, stejně jako Paula Badosaová, a Qinwen Zheng vyhrála ve Wimbledonu pouze dva zápasy v kariéře.
Výsledky letošní velmi krátké travnaté sezony trend potvrzují. Sabalenková vyhrála dva zápasy, včetně zázračného vítězství nad Jelenou Rybakinovou a poté dostala výprask od Vondroušové, která na trávě vypadá rozhodně v pohodě. Gauffová letos odehrála jen jeden zápas a Paoliniová uhrála pouhé čtyři gemy proti obrozené Ons Jabeurové. Dokonce i Madison Keysová, známá svou vyrovnaností, prohrála s Tatjanou Mariaovou, vítězkou turnaje v Queen's Clubu.
Případ Němky je pro tento povrch příznačný. Před třemi lety naprosto nečekaně po návratu z mateřské pauzy došla až do semifinále Wimbledonu, kde ji zastavila Jabeurová. Mariaová díky své atypické slice hře a nezlomné odolnosti trápila daleko renomovanější hráčky. Také ale byla jedním ze vzorků drsné reality, za poslední tři sezony vyhrály na trávě více než jeden turnaj pouze dvě hráčky: Katie Boulterová (dvakrát po sobě v Nottinghamu) a Vondroušová, která právě před pár dny získala v Berlíně svůj druhý titul.
Lidé mají představu, že hra na trávě je jako stvořená pro vysoké servismanky. Částečně je to pravda, Rybakinová získala titul ve Wimbledonu roce 2022. Ale v minulé sezoně byla "královnou es" s přehledem Qinwen Zheng. Číňanka jich nastřílela 445 (daleko více než Rybakinová – 358). Ani to jí však neuchránilo od toho, aby ji v prvním kole porazila kvalifikantka Lulu Sun.
V posledních třech letech měl Wimbledon velmi zvláštní příběhy vítězek. V roce 2022, kdy byla Ruskám a Běloruskám zakázána účast, nečelila Jelena Rybakinová (Kazaška narozená v Rusku) až do semifinále žádné nasazené hráčce. V roce 2023 nikdo dlouho nebral vážně Vondroušovou, neboť do té doby ve Wimbledonu vyhrála pouze jeden zápas v kariéře. A loni Barbora Krejčíková přešla přes úvodní kolo až díky vítězství ve třetí sadě v poměru 7:5. To ji nastartovalo do následné spanilé jízdy. Tři tenistky, se kterými nikdo moc nepočítal, se chopily příležitosti.
Hra na trávě má čím dál méně "specialistek". Mezi ženami to platí ještě víc, sezona na trávě trvá pouhých pět týdnů a je těžké všechno vsadit právě na toto roční období. A nikdo neřeší, že díky tomu můžete vyhrát grandslam. Světová špička neskrývá, že talent pro tento povrch prostě nemá. I Iga Šwiateková polským médiím řekla, že se opravdu chce naučit hrát na trávě lépe a je ráda každý rok za novou příležitost.
Mezi muži mají nyní velký odstup od zbytku světa Carlos Alcaraz a Jannik Sinner. Španěl dvakrát vyhrál Wimbledon právě díky své dominanci. Mezi ženami je podobným unikátem pouze Sabalenková.
Pokud by aktuální světová jednička vyhrála, byla by devátou vítězkou v devíti posledních letech. Jedinou jistotou ale zatím je, že je hlavní favoritkou. Další je velmi těžké předvídat…