S nejpopulárnějším sportem planety se trojnásobný olympionik důkladně seznámil už v dětství. "Pocházím z malého města, kde bylo zvykem, že každý kluk dělá víc sportů. Jako malý jsem kloubil fotbal s hokejem a lyžováním. S úbytkem času pak už jen fotbal a lyžování. U něho jsem nakonec i z důvodu, že táta byl trenérem skokanů na lyžích, zůstal," líčí Portyk.
Místo skoku však s ohledem na své fyzické parametry zvolil dráhu sdruženáře. "Od malička jsem trochu mohutnější, což by pro mě byl jako pro skokana obrovský hendikep. Severská kombinace je v zmíněném směru přece jen o dost tolerantnější," vysvětluje svou volbu.
"Měl jsem i štěstí, jak byl náš oddíl nastavený. Do 15 let musel totiž každý zároveň dělat skoky a běh na lyžích. Díky tomu pro mě změna disciplíny nepředstavovala velký problém. I když je pravda, že běh byla moje slabší stránka po celou kariéru," přiznává Portyk.
I tak se dostal do světové špičky. Připsal si celkem 137 startů ve Světovém poháru, v nichž vybojoval pět umístění v nejlepší desítce. V sezoně 2016/17 dosáhl při závodě dvojic s parťákem Miroslavem Dvořákem i umístění na stupních vítězů. Největším Portykovým počinem pak byl zisk juniorského titulu mistra světa z roku 2016.
Cestu k dalším úspěchům však překazily zdravotní potíže, kvůli nimž se musel v prosinci 2023 rozloučit v pouhých 27 letech s profesionální kariérou. "Bohužel jsem dospěl do stavu, že jsem častěji lítal po doktorech, než trénoval. Navíc se přidala i ztráta motivace doplněná obrovskou únavou. Při zvážení všech těchto faktorů nemělo další pokračování smysl," sděluje důvody. Sužoval ho únavový syndrom, jehož příčinu lékaři neodhalili, trpěl také nedostatkem bílých krvinek.
Ze sněhu na hřiště
Odchod ze scény vrcholového sportu mu nicméně otevřel možnost vrátit se k fotbalu. Nastupovat začal za tým z rodné Lomnice nad Popelkou, kde působí dodnes. "S klukama jsem si chodíval párkrát kopnout i v době, kdy jsem aktivně závodil a měli jsme volno mezi koncem sezony a začátkem přípravy. Nezačínal jsem tak úplně od nuly. Navíc jsem šel do známého prostředí, protože tým tvoří z většiny moji kamarádi z dětství," přibližuje comeback do mateřského celku.
Na hřišti plní 25. muž z olympijského závodu v Soči úlohu krajního beka. "Začínal jsem na pravé záloze, ovšem příchod mladších kluků z dorostu mě posunul na post krajního beka. Chvíli jsem se s novou pozicí musel seznamovat, ale už jsem si zvykl a naučil se i sypat centry do vápna," usmívá se. Na gól zatím v této sezoně čeká, připsal si jen dvě žluté karty.
I jeho výkony nicméně přispívají k tomu, že klub z víc než pětapůltisícového městečka tráví zimní pauzu nejvyšší krajské soutěže na sedmém místě tabulky. "Kdyby nám tohle někdo řekl na podzim, brali bychom to všemi deseti. V mančaftu nás není moc a málokdy se sejdeme v nejsilnějším složení. Proto jsme s naším umístěním spokojeni a pokud na něm vydržíme i na jaře, budeme jen rádi," pochvaluje si.
Radost dělá sympatickému chlapíkovi s fotbalovou přezdívkou Porto i atmosféra v kabině. "Oproti individuálním sportům je to samozřejmě velký bonus. Pro mě je to navíc i jeden z hlavních důvodů, proč vlastně v Lomnici hraju. Vedle pravidelného pohybu je to totiž i čas strávený v kolektivu, kde je legrace a člověk se od srdce zasměje," přiznává.
Věrný sparťan
Fotbal sám prožívá nejen jako hráč, ale i jako vášnivý fanoušek. Od dětství drží palce pražské Spartě. "Doufám, že se jí podaří ještě pořádně zdramatizovat zbytek ligy. Pořád věřím, že by se mohl klukům povést i titul," svěřuje se.
Úspěch by svým oblíbencům přál i v pohárové Evropě. "Chtěl bych, aby se jim povedlo přejít minimálně ještě přes dva či tři soupeře. Co si budeme povídat, Konferenční liga není úplně soutěž, kde by měla Sparta být. Ale když už tam je, ať alespoň dojde co nejdál," přeje si.
Vedle oblíbené hry mu k životní pohodě přispívá i jeho zaměstnání. Živí se jako pánský kadeřník a tato práce ho podle jeho slov naplňuje. "Vždy jsem se zajímal o lifestyle a podobné věci. Už během profesionální kariéry jsem pak na různých soustředěních začal stříhat kluky z reprezentace a čím víc jsem do toho pronikal, tím víc jsem si uvědomoval, že jde o směr, kterým bych se mohl po jejím konci vydat," odhaluje závěrem.