1. Očekávám nízký počet gólů ve skupinách a konzervativní strategie
Na šampionátu padlo v prvních 48 utkáních (skupinová fáze) 120 branek, což je v průměru 2,5 gólu na zápas. Během předchozího turnaje v Rusku to bylo 122 (průměr 2,54) a o čtyři roky dřív v Brazílii 136 (průměr 2,8).
Předpokládal jsem, že kvůli omezené časové přípravě nebudou mít silné týmy kvalitní a sehrané útoky. Co jsem ale podcenil, byla skutečnost, že se díky tomu ve skupinách stane víc překvapení a tyto týmy budou muset v dalších zápasech otevřít hru a usilovat také o skóre.
Druhou částí tipu byly konzervativní strategie silných týmů, jichž jsme se opravdu dočkali. Ve skupině skončilo Německo, které do turnaje šlo se špatnou kontrolou brejků, což ho stálo postup kvůli prohře s Japonskem. Po úspěchu v prvním klání dovedly Nizozemsko, Anglie i Španělsko druhý zápas k remíze a ani trenéři Francie a Brazílie nezvolili expanzivní strategie. Což ale pro Francii platilo po celý turnaj.
2. Standardní situace budou rozhodovat
Ne do tak velké míry, jak jsem předvídal, a i tady se hodně projevil malý čas na přípravu. Týmy, které si ve skupinové fázi ze standardních situací vytvořily velké množství šancí, často nakonec do osmifinále ani nepostoupily. Třeba Dánsko, Mexiko, Kanada nebo Kamerun. Podle očekávání byli ve standardkách velmi silní Angličané, kterým pomáhaly asi do největší míry, ale i tak z nich vstřelili pouze 17 % svých branek. Skvělé standardky měla na turnaji i Francie, ale nelze je označit za rozdílový faktor.
No a v play off standardní situace nerozhodovaly takřka vůbec. Počínaje čtvrtfinále z nich padlo pouze šest branek z celkových 24, a ty si stejnou porcí rozdělilo šest výběrů. Pokud vezmeme vyřazovací část jako celek, pouze každá pátá branka byla ze standardky.
3. Návrat legend
Často se na velkých turnajích probudí legendy, tak jako jsme to mohli sledovat v případě Němce Schweinsteigera nebo Chorvata Rakitiče na předchozích šampionátech. V Kataru to samé rozhodně platilo pro Griezmanna, který se z role druhého útočníka zasunul níž a naprosto perfektně plnil roli zraněného Pogby ve středu hřiště. Za mě je Griezmann společně s Messim a Mbappém nejlepší hráč turnaje. Messiho jako probuzení legendy neberu, protože dle datové analytiky je to letos nejlepší hráč v top 5 ligách.
Ze starších hráčů podávali skvělé výkony i Varane s Modričem, kteří oba mají status ikon, ale zároveň působí velmi dobře i v této sezoně. Po Griezmannovi mě nejvíc překvapil Hakim Ziyech, jenž sice nikdy nepatřil mezi absolutní světovou špičku, nicméně ukázal, že jeho neúspěšné působení v Chelsea není tolik jeho chybou jako spíš trenérů Blues, kteří jej na trávníku obsazují do špatných rolí.
4. Sehrané skupiny hráčů budou zvýhodněny proti mladším výběrům
Tohle je pro mě na vyhodnocení obtížné. Chorvatsko je jasným zástupcem sehrané skupiny a dostalo se až do semifinále. Francie je také dlouho pospolu a pouze Tchouaméni, Theo Hernández a stopeři Konaté s Upamecanem byli v základních sestavách nováčky. Navíc hráči jako Lloris, Griezmann, Giroud či Varane jsou s týmem opravdu dlouho. Třetí semifinalista Maroko je naopak mladý tým.
Kde bych měl toto rozhodnout, je tedy Argentina, což byl před turnajem pro mě jeden z nejsehranějších týmů. Ale po prvním zápase proti Saúdské Arábii sáhl kouč Scaloni razantně do sestavy a zkušené Di Maríu s Papu Gómezem nahradili Julian Álvarez, Enzo Fernández a Mac Allister.
Takže nakonec ta nejlepší kombinace byla sehrané skupiny doplněné o živelnost mladých hráčů.
5. Takticky nezábavná Evropa
Tohle byl grandslam mých odhadů. Francie v semifinále proti Maroku hrála hluboký blok. Chorvatsko s nezajímavým útokem a špatně fungující obranou v souboji o bronz. Anglie jako jeden z favoritů také držela extrémně konzervativní strategii. A dva pro mě zábavné evropské týmy, Španělsko a Německo, skončily v propadlišti dějin. Bohužel ani Dánsko, do něhož jsem vkládal velké naděje v souvislosti s vysokým presinkem a celkovou zábavností, nic zajímavého nepřineslo.
6. Objevování mladíků
Pro mě nejzajímavější součást mistrovství světa. A nezklamala! Bellingham jako nejžhavější zboží z německé Bundesligy nejenže nezaostal za mými odhady, naopak je ještě předčil. To samé platí také pro 19letého Jamala Musialu, což byl s velkým přehledem nejlepší hráč Německa a jeho výkony byly opravdu skvělé.
Pedri s Gavim hráli ve španělském dresu rovněž výborně, i když jsem od nich čekal možná trochu víc progrese. Hakimi, Theo Hernández i Gvardiol jsou na mém radaru už dlouho a rozhodně zaslouží zmínku, protože patřili k nejlepším hráčům turnaje.
7. Turnaje vyhrávají obrany
Argentina měla nejlepší obranu na šampionátu a do finále nastoupila jako tým, jenž povolil soupeřům pouze neuvěřitelných 0,28 očekávaných gólů (bez penalt) na zápas. Pro srovnání – týmy vyhrávající v Premier League titul se v této hodnotě dostanou okolo 0,6. Obrana Argentiny je naprostý extrém, a to ještě navíc musel tým pracovat dozadu i za Messiho.
I Francii zdobila skvělá obrana s 0,78 inkasovanými očekávanými góly na zápas a výbornou defenzivu přivezlo na turnaj také Maroko, což byl hlavní důvod jeho historického postupu do semifinále. Chorvatsko také neinkasovalo příliš mnoho gólů. Nebylo to však zásluhou neprostupné obrany, v níž vyčníval pouze Gvardiol, ale spíš výborného brankáře Livakoviče.
Jakub Dobiáš, fotbalový analytik, zakladatel a šéf společnosti 11Hacks