Upřímně říkám, že jsem o bráchově nominaci do národního týmu v posledním blogu netušil. Myslím si, že to byla velká novinka i pro něj. Okamžitě jsem mu gratuloval. Má to zasloužené. V pátek sedám do auta a jedu na utkání s Polskem, protože máme v Twente volný víkend, tak se těším, až se uvidíme.
Lukáš podává dlouhodobě dobré výkony. Myslím si, že už ve Slovácku vypadal dobře a měl období, kdy mohl dostat pozvánku. Jenže ze Slovácka se dostává do reprezentace složitěji než ze Sparty. Ta je na očích, hraje o titul a nároky jsou v ní ještě větší.
Škoda, že v nominaci chybím kvůli zranění, protože bych si s ním rád zahrál v jednom týmu. Nikdy jsme spolu soutěžní zápas nehráli, leda tak na nějaké exhibici. Je to náš společný sen. Vždycky jsme snili o tom, že si na závěr kariéry spolu zahrajeme ve Slovácku, ke kterému máme velký vztah. Kdyby se nám to povedlo v reprezentaci, to by bylo něco speciálního. Moc takových dvojic asi nebylo. Vlastně mě ani nikdo nenapadá.
Doufám, že se Lukáš v reprezentaci udrží a třeba v létě se tam potkáme. Na druhou stranu, když to odlehčím, tak si může vzít můj dres. Mám tam velikost M, do toho by se měl vejít.
Ale abych nemluvil jen o bratrovi. Nováčků v nominaci je poněkud víc, což v minulosti moc nebylo. Bývalo jich spíš méně. Teď dostali kluci šanci i díky několika zraněným hráčům. Je to dobře, že mladí vidí, že cesta do repre je pro ně otevřená. S některými se navíc dobře znám. S Davidem Juráskem jsme chodili do stejné školy. Mívali jsme spolu individuální tréninky na Slovácku. Nakonec se svojí cestou dostal do Slavie a nyní je i v repre. Je hezké vidět takové příběhy.
Další takový píše Matěj Jurásek, kterému je teprve devatenáct let. Když jsem byl poprvé v nároďáku, byl jsem stejně starý, takže přesně vím, jaké to je, když tam jste s těmi staršími kluky, kteří hrají evropské soutěže a už mají v reprezentaci nějaké jméno. Samozřejmě, že jste v tu chvíli nervózní, ale řekl bych, že spíš tou zdravou formou. Chcete se ukázat a potvrdit, že s vámi trenéři mohou počítat. Myslím, že kluci jako Tomáš Souček, Kuba Brabec, Tomáš Vaclík, Vláďa Coufal či Tonda Barák si ho vezmou pod křídla a pomohou mu. To jsou borci, kteří patří mezi nejzkušenější hráče kádru a mají v něm nějaké slovo.
Českou ligu sleduji, vídám i zápasy Slavie a Matěj je obrovský talent. Kdykoliv přijde do hry, tak zápas ohromně oživí. Je to křídlo, které se v Česku moc nevidí. Nebojí se chodit do soubojů jeden na jednoho. Pěkně se na něho dívá. Jsem zvědavý, jak se bude jeho cesta ubírat.
Kdo má ale obrovskou fazonu, je můj spoluhráč z Twente Váša Černý. Góly a asistence mu teď naskakují. Doufám, že se mu tak bude dařit i v reprezentaci, protože jak to cítím v klubu, tak si teď fotbal opravdu užívá. V Eredivisie se o víkendu Feyenoord obrovsky přiblížil k titulu, když dokázal otočit důležitý zápas na Ajaxu. Po repre pauze bude mít Rotterdam celkem dobrý los, čekají ho týmy ze spodní části tabulky, kdežto Ajax narazí na PSV, Alkmaar a přijede k nám, kde se nikomu nehraje dobře. Myslím si, že titul na 99 procent bude Feyenoordu.
Navíc na mě působí jako skutečný tým. Mají kvalitního trenéra. Dobře doplnili kádr po odchodech. Nikdo asi nečekal, že tak rychle budou bojovat o titul. Oni se ale rychle sehráli, hrají dobrý fotbal a daří se jim. Zajímavé, že nemají vyloženě jednoho střelce, který by vedl tabulku kanonýrů. Na podzim nastupoval spíš Danilo, teď se v základu víc objevuje Santiago Gimenez. Ale i tak mají góly rozprostřené mezi více ofenzivních hráčů. Nestojí to na jednom jedinci, což z nich dělá ještě lepší tým.