Jak se vlastně zrodila vaše cesta od florbalu k univerzitnímu hokeji?
"Je to asi devět let zpátky. Někde v hospodě jsme se bavili, že máme dost času, hrajeme florbal a studujeme... A že do školy chodíme stejně jednou, dvakrát týdně. Napadlo nás s tehdejším spoluhráčem z Vítkovic Lukášem Řezaninou, že bychom udělali velkou akci pro studenty mezi Báňskou a Ostravskou univerzitou. A ono se to chytlo! Letos jsme měli už devátý ročník. Začínalo se na zimáku v Porubě, ale kdybyste se nás tehdy zeptali, jak to bude vypadat za 10 let, neřekl bych, že vyprodáme Ostravar arénu."
Vaše Ostravské derby se stalo fenoménem. Je to ale sport, nebo spíš studentský festival?
"Na to se musíte podívat tím naším pohledem. Můžete říct, že je to hokej, že někdo vyhraje a je hotovo. Ale my to chtěli dělat tak, aby to mělo i jiný rozměr. Víme, že studenti se chtějí bavit, je jasné, že tam potřebují mít pivo, holky a tanečky… A aby se o tom mluvilo a aby se lidé vraceli, je potřeba jim udělat co největší zážitek. Přípravy vždy trvají asi půl roku a snažíme se, aby to vypadalo hezky. A snad se nám to i daří."
Virálními se staly hlavně přestávkové programy, kdy holky, ale i kluci končili na ledě bez oblečení. Jak se vám to podařilo?
"No, je pravda, že rok poté, co jsme se proslavili “svlíkačkou”, jsme měli problém nějaké další lidi do soutěží sehnat. (směje se) Ale princip je ten, že motivací je hezká hlavní cena. Měli jsme zájezd do Francie, auto nebo pivo na celý semestr. A o to si studenti v náladě rádi zasoutěží..."
Ostravské derby ale není univerzitní liga…
"Ono to má návaznost. Když nám vyšla první derby, řekli jsme si, že půjdeme dál. Tehdy jsme zjistili, že už nějaká univerzitní liga existuje, dokonce to byla evropská soutěž. Sehnali jsme peníze z dotace, něco nám přispěly školy. V té lize tehdy snad byly čtyři české týmy, k tomu jeden polský, jeden maďarský a čtyři slovenské. Opravdu jsme jezdili hrát hokej do Budapešti!" (směje se)
Nyní už je to ale zřejmě jen čistě česká záležitost...
"Mezinárodně to trochu skřípalo. Pak se toho chytili hlavně kluci z Prahy a začali to celé organizačně řešit a tak jsme se v Česku domluvili, že si uděláme jen svou ligu. A tehdy vlastně vznikl ten fenomén, o kterém se nyní mluví."
Tým BO Ostrava je ale trochu specifický. Není to jen jedna univerzita, že?
"Je to trochu složitější, ale snad je z toho cítit nějaká sounáležitost. Ale i když se to nejmenuje Vysoká škola báňská, ani Ostravská univerzita, tak to BO tak trochu vystihuje Ostravu. Ale důvod je ten, že kapacitně ani kvalitou hráčů by to jedna škola neutáhla."
Vnímáte, že může být univerzitní hokej konkurencí pro klasické kluby, hrající tradiční soutěže?
"Myslím, že už nás normální hokejové kluby začaly vnímat. Ale v každém městě je to jiné. Zatím v univerzitním hokeji neumíme konkurovat podmínkám, které mají kluby třeba ve druhé nejvyšší soutěži. Ani tou cestou jít nechceme. Na druhé straně si myslím, že kdybychom dorovnali podmínky, ti kluci by chtěli hrát také u nás. I oni mají rádi show, chtějí být vidět."
Nastupovat smějí jen praví studenti
Jakou vysokou úroveň vůbec univerzitní liga podle vás má?
"Teď zrovna řešíme případ dvou hráčů, kteří mají nabídku z Havířova, jenž ještě loni hrál Chance ligu a nyní je na špičce 2. národní ligy. Přemýšlíme, jak se k tomu postavit. Nedokážeme jim zajistit podmínky, za které tam mohou hrát. My chceme pomáhat spíš na akademické půdě. Takže odchodům těžko zabráníme."
Profesionální hráči tedy univerzitní ligu hrát nemohou?
"Regule soutěže jsou takové, že kluci mohou hrát kraj, což je vlastně čtvrtá nejvyšší soutěž, to je bez omezení. A pak je omezení na hráče ze 2. národní ligy, kteří mohou být tři. Zároveň to ale samozřejmě musí být studenti dané univerzity, kterou reprezentují."
To se však netýká trenérů. Třeba Jakuba Peslara, který české hokejistky dovedl na olympijské hry a nyní koučuje právě univerzitní BO Ostrava. Jak tohle spojení vzniklo?
"Vzešlo to od kluků v týmu, prostě jsme se bavili o tom, jak to dál posunout, a tak jsem Jakuba oslovil. Možná to byla náhoda, ale zrovna se mu to hodilo do deníčku." (usmívá se)
A co vlastně florbal? Z týmu Vítkovic jste se tak nějak potichu vytratil. Nepřišla ani zpráva o ukončení kariéry...
"Teď jsem se vrátil, ale jen do šesté ligy. Ovšem s Vítkovicemi jsme v kontaktu. Nějak jsme to řešili i teď před sezonou. Nicméně i když ten sport v sobě nosím, motivaci jsem prostě nenašel. Už to není jako dřív, bere to spoustu času, je to na denní bázi, a to se bavíme jenom o tréninku, ne o nějaké životosprávě a dalších věcech. Narodily se mi děti, a abych šel ráno do práce, vrátil se o půl páté, pak ještě spěchal na trénink a domů se dostal v osm večer... Ne, to není ta cesta, kterou bych chtěl jít."
Kdy ten velký florbal pro vás tedy vlastně skončil?
"Bohužel to zrovna byla ta covidová sezona, která se kvůli všem prodlením strašně táhla a končila na konci června tím nešťastným prohraným Superfinále. A za dva týdny nám měla začít letní příprava. Řekl jsem si: O tom to celé je? Ten zpackaný zápas, kde nás tak nějak rozhodčí připravili o možnost bojovat o pohár, byl můj poslední. Vlastně to byl hodně smutný konec..."
Dosah jako hokej jiný sport mít nemůže
Florbal v srdci i tak zůstal, a když se vezme v potaz, že je to hlavně studentský sport, dokážete si představit podobné projekty i s ním?
“Ono už to do jisté míry nějak funguje. Když začal fungovat hokej, Národní sportovní agentura podpořila i další odvětví, chtěla udělat víc pro to, aby lidi ve školách sportovali. Aktuálně už fungují nějaké univerzitní ligy volejbalu, basketbalu, florbalu a tuším i futsalu.”
Mohou i tyto sporty vyprodat velké areny?
"To určitě ne, nedělám si iluze. Takový dosah jako hokej v Česku nemůže mít jiný sport. Florbal není z hlediště bohužel příliš zábavný. A vzhledem k tomu, že to nebude divácky atraktivní, asi by to nefungovalo ani na tribunách."
V Americe je na studentské úrovni populární třeba i basketbal nebo americký fotbal. Hodně se mluví o dívčím sportu, co třeba volejbal, který v česku má tradici?
"Ano, dívčí volejbal má rozhodně potenciál. Na to bych se chtěl jít podívat! Aktuálně si ale nedokážu v současných podmínkách představit, že by něco mělo nějak rychle vzniknout. Už když si prostě vezmu ten náš příběh, připadá mi to dnes na hlavu padlé, že se to takhle povedlo."
Proč má tedy univerzitní hokej aktuálně v Česku takovou sílu?
"Podle mě je to spojení hokeje a zábavy a samozřejmě tam patří i ona sounáležitost s univerzitou. Také je za tím opravdu dobrá a cílená práce lidí, kteří za tím stojí."