Napoprvé to příliš velká fotbalová krása nebyla. Chorvaté sice měli viditelnou územní převahu a častěji se pohybovali v poslední třetině hřiště, oba týmy si však nakonec připsaly shodně po jedné velké šanci, kterou neproměnily. Z pohledu metriky očekávaných branek, jež hodnotí právě kvalitu vytvořených střeleckých příležitostí, se konečná bilance zastavila na 0,81:0,47 ve prospěch Chorvatska.
Akce vicemistrů světa tehdy s velkou jistotou rozbíjel defenzivní záložník Sofyan Amrabat. A další průběh turnaje ukázal, že právě on je společně s Achrafem Hakimim hlavním strůjcem historicky první semifinálové účasti afrického týmu na mundialu.
V pokročilé datové metrice, která vyhodnocuje, v jak nebezpečných prostorech hráč zastavuje náběhy, driblinky i přihrávky soupeře, je Amrabat druhým nejlepším defenzivním záložníkem na turnaji. Až za ním se seřadili Casemiro, Rúben Neves, Thomas Partey nebo Marcelo Brozovič. Jediným mužem, který má ve středu pole větší defenzivní vliv na hru svého týmu, je Adrien Rabiot z Francie. Ten se paradoxně ve vzájemném semifinálovém duelu kvůli viróze nepředstavil.
Přehled utkání Chorvatsko – Maroko + audiokomentář
V soubojích je na turnaji Amrabat dominantní a řadí se do úzké skupiny hráčů, jejichž úspěšnost se pohybuje okolo 70 %. Společně s ním jsou to Partey, Joshua Kimmich, Declan Rice a Lucas Paquetá.
A je důležité zdůraznit, že marocký objev si tak vysokou úspěšnost udržuje i přesto, že v porovnání s výše uvedeným kvartetem podstoupí výrazně vyšší objem soubojů. Co do jejich počtu je během zápasu aktivnější už pouze Chorvat Brozovič.
S míčem u nohy se Amrabat, i vzhledem k defenzivnímu stylu hry Maroka, v Kataru příliš často neukazuje. Mezi všemi defenzivními záložníky, kteří nastoupili alespoň k 270 minutám hry, má nejmenší průměrný počet přihrávek na zápas (31). Pro srovnání: Neves za zápas rozdal průměrně 83 pasů, Brozovič je na 74… V absolutních číslech to znamená, že pouze osm přihrávek zahraje Amrabat směrem dopředu.
To, že je marocký záložník s míčem málo výrazný, je ovšem pouze důsledkem povinností, které mu na hřišti kouč Walid Regragui svěřuje. V dresu italské Fiorentiny totiž ukazuje, že je velmi užitečný i v rozehrávce.
Společně s Rolandem Mandragorou tvoří dvojici, jež svými přihrávkami z vlastní třetiny a středu hřiště pravidelně zakládá velmi nebezpečné situace. Přestože Fiorentině patří v tabulce Serie A až 10. příčka, s kvalitou rozehrávky od středových hráčů problém nemá. Lepší jsou v tomto ohledu už jen Danilo Cataldi z Lazia a Ismael Bennacer z AC Milán.
Velmi aktivní je Amrabat i v poslední třetině hřiště. Ačkoli nezahrává standardní situace, pošle do vápna soupeře průměrně tři přihrávky na zápas, což je výborný výsledek. Nikdo z defenzivních záložníků Serie A navíc nedostane míč do finální třetiny tak často jako on.
Největším přínosem je však pro Fiorentinu svými náběhy s míčem. Žádná jiná šestka v Serii A jich za zápas neprovede více a žádná jiná jimi do takové míry nezvyšuje šanci svého týmu na vstřelení branky.
Ačkoli Amrabat na šampionátu září jako bořič ve středu hřiště, zájem velkých klubů, včetně Liverpoolu, vyvolal z velké části díky svým schopnostem s míčem. Nic to ale nemění na tom, že i tentokrát se od něj bude očekávat především bezchybná hra ve chvílích, kdy hraje soupeř. Mimochodem, tenhle bojovník prý do Kataru přicestoval s velkými bolestmi zad a hrát může pouze díky injekcím, které je dokáží utlumit…