Fotbalu propadl v dětství, konkrétně v 10 letech. Tehdy v televizi viděl portugalský obrat pro Severní Koreji na 5:3 na mistrovství světa 1966. "Prohrávali jsme nula tři a nakonec vyhráli pět tři. Hlavně díky Eusébiovi. Tehdy se zrodila moje vášeň pro fotbal a národní tým,“ vypráví Carlos Brum pro portugalský tým Flashscore.
První světový šampionát, na který se vypravil fandit, byl v roce 2002 v Jižní Koreji a Japonsku. "Tam jsem ještě cestoval letadlem, potom už jsem na všechny řídil. Za dvacet let jsem byl na všech evropských i světových mistrovstvích. Jen mi chybí Brazílie, chtěl jsem tam, ale vyšlo by mě to na 26 tisíc eur,“ vzpomíná muž, kterému v paměti nejvíc utkvěly dva turnaje. „Samozřejmě ten ve Francii, protože jsme ho vyhráli. Ale také zápas proti Anglii na Euru 2000, kdy jsme otočili z nula dva na tři dva."
Před odletem do Kataru si se svou nezaměnitelnou dodávkou udělal túru po Evropě. Odstartoval 20. září z letišti v Odiáxere a procestoval 15 zeměmi, namátkou Španělskem, Francií, Švýcarskem, Lichtenštejnskem, Rakouskem, Německem či Českem, kde si trip zpestřil návštěvou Edenu a sledováním drtivého vítězství Portugalska 4:0 nad výběrem Jaroslava Šilhavého.
Pak to vzal přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Srbsko do Řecka, odkud jej čekal let přímo do Kataru. „Odlétám 18. listopadu v poledne. Budu muset auto nechat u svého přítele v Aténách, protože Írán nám zamítl víza, abychom mohli cestovat s dodávkou. Podělali celý výlet ,“ běduje Carlos Brum, který začal dodávkou jezdit po fotbalech v 70. letech.
"Tehdy jsem neměl moc peněz, začínal jsem se starým Volkswagenem. První zápas Portugalska, který jsem viděl v zahraničí, byl s Německem v roce 1985 v kvalifikaci na mistrovství světa v Mexiku. Carlos Manuel dal tehdy gól ze 30 metrů. Od té doby jsem vynechal jen málo zápasů národního týmu. Jezdil jsem na všechny světové a evropské, ale také na kvalifikační zápasy. Ten s Albánií jsem vynechal jen proto, že moje žena se necítila dobře a musela na operaci,“ vzpomíná u své sedmimetrové dodávky s polepy Flashscore.
„Dodávka, se kterou jsem jel na Euro 2012 v Polsku a na Ukrajině a pak na mistrovství světa v Rusku 2018, byla menší. Prodal jsem ji, ušetřil nějaké peníze a jel do Německa koupit tuhle. Má velký motor, ale musí se na ni opatrně. Občas se přehřívá, to pak musím motor vypnout a pokračovat až po přestávce," prozrazuje s tím, že většinou cestuje sám. "Je to lepší, než mít špatný doprovod," směje se.
Tentokrát mu ale společnost dělá krajan Ricardo Ferreira (40), jehož potkal v roce 2020 v Maďarsku. Jak jinak než během mistrovství Evropy. „Svezl jsem ho zpátky do Portugalska, spřátelili jsme se a pozval jsem ho, aby se mnou jel na tento výlet,“ říká Carlos Brum, který se pyšní tím, že na všech svých poutích nikdy neměl žádné mechanické problémy. „Jsem dobrý řidič. Nikdy nejedu přes sto kilometrů za hodinu a nikdy jsem ani nepíchl. Před každou cestou si dodávku pořádně prohlédnu a každý den ráno před odjezdem jí dám pusu, zeptám se jí, jak se má, a pokračujeme v cestě,“ vysvětluje s úsměvem.
Paradoxně první problém potkal jeho a nového parťáka Ricarda až nyní. "Bylo to v Gruzii. Projel kolem nás náklaďák, kolem odmrštil kámen a ten nám rozbil okno. Ale auto mám pojištěné. Až se dostanu zpátky do Portugalska, dostanu nové sklo,“ líčí Carlos Brum, který má mnoho příběhů k vyprávění.
„V Súdánu nás okradli. Drželi nám zbraně u hlavy, chtěli všechny naše peníze. Ale podařilo se nám utéct. Jak? Uvařil jsem jim špagety a k tomu jsem jim dával spoustu vína. Vypili sedm lahví, opili se a nám podařilo se nám odjet," popisuje fotbalový nadšenec, který projel 189 zemí a hovoří 10 jazyky.
„Na střední škole jsem se učil anglicky, francouzsky a německy. A v roce 1977 jsem se vydal poznat svět. Žil jsem v Lagosu, pak 22 let v Asii, kde jsem projel všechny státy kromě Bhútánu. Tam je těžké získat vízum. Mluvím portugalsky, španělsky, anglicky, francouzsky, italsky, německy, řecky, nepálsky, thajsky a indicky, “ vyjmenovává.
Nadcházející turnaj bude oproti všem předchozím v lecčems jiný, Carlos Brum na něj však hledí s optimismem sobě vlastním.
"Poprvé v arabské zemi, navíc v tuto roční dobu. Trochu to mění logiku mistrovství světa. Za tím je korupce, každý ví, co se stalo. Ale jakmile se pořadatel jednou vybere, už není cesty zpět. Doufám, že všechno půjde dobře, že to bude skvělé mistrovství světa a že se Katar pokusí odškodnit rodiny pracovníků, kteří zemřeli," věří.
Na závěr pozoruhodného vyprávění bere Carlos Brum tým Flashscore na komentovanou prohlídku svého upraveného Mercedesu T1. "Je tu Eusébio a Cristiano Ronaldo, to jsou naše symboly. Pak je tu můj obličej, vlajka Portugalska a věci z Azorských ostrovů, ke kterým chovám silné pouto."
"Tentokrát jsem si vzpomněl a požádal přátele z barů, kaváren a pekáren o malou finanční pomoc výměnou za malou hvězdičku s jejich reklamou. Naftu jsem natankoval do zásoby už v Portugalsku. Vydržela až sem do Řecka a doufám, že vystačí i na návrat domů. Ale nic z toho by nebylo možné bez pomoci Flashscore, kterému tímto veřejně děkuji za všechnu sílu, kterou mi dal, “ uzavírá Carlos Brum.
