Lerma teprve 5. května oslavil šestnáctiny, takže k novému týmu se připojí až za dva roky po dovršení plnoletosti. Borussia ale moc dobře ví, jak velký talent si pojistila. Svědčí o tom i vyjádření sportovního ředitele Sebastiana Kehla, že je Lerma "jeden z největších jihoamerických talentů své generace".
Pro zajímavost, v souvislosti s Borussií se už dříve skloňovalo jméno jiného velkého talentu ekvádorského fotbalu Michaela Bermúdeze, nicméně osmnáctiletý útočník zatím příliš nenaplňuje svůj jinak obrovský potenciál. Velký rozdíl je ale hlavně v přístupech klubů. Zatímco asi nejznámější ekvádorský klub LDU Quito, jehož členem je Bermúdez, nedává svým mladým hráčům ani zdaleka tolik šancí ukázat se v dospělém fotbale, jako tomu je u Independiente del Valle.
Za tento klub jen v minulém ligovém zápase nastoupili Patrik Mercado (20), Yaimar Medina (19), Keny Arroyo (18), Kendry Páez (17) a podruhé v lize také Lerma. Tato "školka" navíc utkání s El Nacional vyhrála (2:1).
Poslední jmenovaný se mezi dospělými neztratil a v prvním poločase dokonce spálil velkou šanci, když tváří v tvář gólmanovi netrefil bránu. Ve své věkové kategorii ale platí za elitní zakončovatele zblízka i ze střední vzdálenosti. Chce to jen víc konzistence získané díky zkušenostem.
Herní profil
Lerma v A-týmu nastoupil jako levý podhrot v systému 3-4-2-1, jeho pozice na hřišti ještě ale není pevně určená. V mládežnických týmech nastupuje buď jako ofenzivní středopolař, box-to-box záložník, ale také poměrně často jako levé křídlo. Vzhledem k jeho typologii se jej ale tým bude snažit pravděpodobně profilovat buď jako ofenzivní "osmičku" v trojici záložníků, nebo jako levé křídlo.
Hlavní předností Justina Lermy je jednoznačně explozivní zrychlení, většinu vrstevníků rychlostně výrazně převyšuje. Na rozdíl od mnohých zázračných mladíků, u kterých byla fyzická výhoda vlastně jediným stavebním kamenem úspěchu v mládežnických kategoriích, je ale Lerma komplexním ofenzivním fotbalistou. Ke skvělému zrychlení totiž přidává vynikající techniku driblinku i kopu.
Nyní byste mohli nabýt dojmu, že jde klasicky o přeceňované "wonderkid", které vlastně umí vše, ale ještě to mimo svou domovinu neprokázalo. Co ho tedy odlišuje od desítek mladých Brazilců, kteří měli podobné přednosti a nyní se pohybují po hostováních, jelikož na prosazení se ve velkoklubu nemají?
Je to především čtení hry a smysl pro přihrávku. Zatímco se s trochou nadsázky mnoho talentovaných mladíků pokouší svou elitní technikou docílit prokličkování někam k rohovému praporku a tam se pokusili o poslední neúspěšnou kličku vedoucí alespoň k rohovému kopu, Lerma po úspěšném driblinku hned zkoumá, jestli se mu neotevřela příležitost vyslat spoluhráče do ještě výhodnější pozice.
Lerma není vyloženě tvůrcem hry, ale dokáže své přednosti využít i tímto způsobem. Nejde navíc o líného hráče čekajícího na zisk míče, sám se snaží dodržovat trenérem nastavený systém a v defenzivě se chová nejen poctivě, ale při napadání je v pozitivním slova smyslu velmi agresivní. Právě zápal pro hru nejen v ofenzivě, ale i na druhé straně hřiště svědčí o dobrém mentálním nastavení, které by mu mělo v budoucnu pomoct.
Aby se Lerma stal skutečnou hvězdou světového formátu, bude na sobě muset neustále pracovat. Kombinace skvělého zrychlení, brilantní techniky, střely i smyslu pro přihrávku z něj dělají nesmírně zajímavého hráče, který se může stát skutečnou světovou špičkou.