1. Zvládnuté šlágry

Na začátku byl tvrdý direkt. Prohrát derby už v prvním poločase 0:4, to je ostuda jako hrom. Je otázkou, zda by jiný kouč na lavičce Sparty takovou potupu ustál. Klub však Briana Priskeho na podzim minulého roku podržel, odmítl jakékoliv pochybnosti a dánský trenér se odvděčil téměř záhy. Na výplach od Slavie zareagoval upravenou taktikou, rozestavením a třemi body z Plzně, kde Letenští dlouhých 11 let nevyhráli. Západočechy v sezoně obrali o šest bodů a další tři jim mohou ukrást v posledním utkání nadstavby. Právě zvládnuté zápasy se soupeři z loňské top šestky Spartu nejspíš nasměrovaly k titulu. Klíčové bylo derby v nadstavbě, díky kterému se Sparta odpoutala od městského rivala na 5 bodů.

Priskeho svěřenci jej zvládli podobným stylem jako podzimní šlágr v Plzni - nehnali se zběsile do útoku, spíš vyčkávali, hru nechávali na soupeři. Na západě Čech jim ke třem bodům stačila jedna branka. Třetí jarní derby se i přes defenzivní přístup domácích rozjelo v přestřelku. Neatraktivní hra Sparty byla po utkání podrobena kritice. Sám Priske po utkání přiznal, že kvůli výsledku sešel z nastolené cesty. "Obětovali jsme sami sebe a naší filozofii. Hlavní ambicí je získat titul. Myslím, že i fanoušci na tribunách pochopili, k čemu směřujeme, a skvěle nás podporovali," řekl.

Jeho tah mu vyšel. Jen pro srovnání - v minulém ročníku rudí získali se soupeři z finální top šestky, tedy s Plzní, Slavií, Slováckem, Hradcem Králové a Baníkem, 24 bodů ze 45 možných, což je 53procentní úspěšnost. V aktuální sezoně čeká Spartu jen Plzeň, ale dosud s těmi samými soupeři získala 23 bodů z 36, tudíž poskočila na 64procentní úspěšnost. 

2. Zlepšená obrana

V Praze byl Brian Priske sotva pár dní, ale už tušil, na čem bude muset v novém angažmá nejvíc zapracovat. "Na můj vkus tým v posledních letech dostával až příliš mnoho branek, to se musí změnit. V tomhle aspektu se potřebujeme zlepšit," pronesl v prvních rozhovorech na Letné. Během léta mu navíc odešel pilíř Dávid Hancko do Feyenoordu. Reakce? Na Letné se hlásil dlouhán Asger Sörensen z druhé německé ligy. Že brzy zacelí kráter po slovenském reprezentantovi, čekal tehdy jen málokdo. Ale dánský stoper se brzy vypracoval v oporu zadních řad.

V průměru na zápas inkasují v této sezoně rudí 0,94 gólu, přičemž v minulém ročníku to bylo 1,07. Sparta má momentálně o pět inkasovaných branek méně než v minulé sezoně v této fázi soutěže. A to měla souboj se Slavií a Slováckem ještě před sebou. Zlepšila se však i v jiných defenzivních ukazatelích. Například v počtu střel soupeřů – oproti minulé sezoně Priskeho tým dovolil 274 střel, což je oproti loňským 337, značný posun.

3. Trefené posily

Přivést posily, více jak polovinu z nich dostat do základní sestavy a udělat z nich důležité postavy? Ruku na srdce – s tímto Sparta dlouhá léta zápolila. V tomto ročníku však až na tři značné flopy (Jankto, Mabil, Kamenovič) a dva neutrální transfery (Mejdr, Laci) se trefila do sedmi hráčů z celkových 12 posil. Co řada, to jméno, které by se pro Spartu momentálně dalo označit za klíčovou postavu. V brance zaujal výsostné postavení reprezentant do 21 let Matěj Kovář, který v 27 zápasech udržel deset čistých kont, což ho ve FORTUNA:LIZE řadí na druhé místo s Ondřejem Kolářem. Lepší byl jen Filip Nguyen. Plzeňský Jindřich Staněk potřeboval na stejný počet nul o pět zápasů více.

V obraně operuje již zmíněný Sörensen, který se stal nepostradatelným článkem sestavy. V úspěšnosti obranných soubojů patří mezi hráči s 1000 a více odehranými minutami mezi top šest hráčů celé ligy.  V záloze se plícemi týmu stal neunavitelný pracant Lukáš Sadílek, jenž byl především na podzim nejvytěžovanějším Priskeho hráčem. To samé lze říct o Jaroslavu Zeleném. Slušný úvod v novém angažmá měl i Kaan Kairinen, jemuž ale v závěru sezony začala výkonnost kolísat. V útoku je pak neotřesitelnou jedničkou Jan Kuchta.

4. Podpora fanoušků

Vyřazení ve 2. předkole Konferenční ligy s Vikingem, několik laciných ztrát se soupeři ze spodních pater tabulky, výplach 0:4 v derby se Slavií… Ne, aktuální sezona pro sparťanské fanoušky nezačala rozhodně pozitivně. Přesto lidé za Spartou stáli a podporovali ji v ochozech. Průměrná domácí návštěva se ze 7 349 v minulé sezoně zvedla na 14 156 diváků.

Paradoxem ovšem je, že k tomu všemu skalní fanoušci z kotle stihli ještě čtyřzápasový bojkot domácích zápasů, kdy zel sektor za brankou prázdnotou kvůli neshodám s vedením. Utichl po listopadovém utkání se Slováckem (4:0) a následující čtyři domácí zápasy byla podpora hráčů na okolních tribunách. Během jara však došlo mezi vedením klubu k usmíření a ultras se vrátili na svá místa krátce před důležitými bitvami se Slavií a Plzní.

Zájem o fotbal na Letné byl a je ohromný, což potvrdil i Tomáš Křivda v rozhovoru pro Radiožurnál Sport. "Průměrná návštěvnost na Spartě se zvedá dlouhodobě. V současné době máme nejvyšší průměrnou návštěvnost za posledních 40 let. O naše poslední (první jarní) derby se Slavií jsme sledovali takový zájem, že si troufám s klidným svědomím říct, že bychom vyprodali čtyřiceti - a možná i padesátitisícový stadion."

5. Trenér, co žije s klubem

Měl být tím, kdo převezme žezlo po zklamání s Pavlem Vrbou, jemuž se repasovat slavnou značku nepovedlo. Jestliže Vrbovi se vyčítalo jeho chování na lavičce a vůči novinářům, Priske začal přesně naopak. Nenasazoval na ostatní. Nehledal křivdy. A na lavičce nikdy neseděl s grimasou zlomeného muže, který si neví rady. Pozitivním přístupem nakazil kabinu i fanoušky. Ať už to bylo při krachu v Evropě či prohraném derby 0:4. Jeho pověstná kolečka po zápasech, kdy se hráči a členové realizačního týmu chytnou kolem ramen a trenér či hráč má proslov, se postupem času stala terčem výsměchu, ale dánský trenér vytrval a dnes jsou automatickou součástí pozápasového programu. Stejně jako trenérovy motivační proslovy v kabině těsně před výkopem.

Na Letné však začal ostrými galejemi, respektive jeho kolega Christian Clarup, jenž sparťany vůbec nešetřil. "Je to pro nás úplně něco jiného, než na co jsme byli dosud zvyklí. Ale to rozhodně není nic špatného, naopak si myslím, že nám to může hodně pomoct a bude to přínosem," glosoval letní přípravu Hancko na začátku sezony.

Ne vždy ale bylo vše podle představ sparťanské obce. I Priske si prošel obdobím, kdy tak trochu narážel hlavou do zdi – a to když lpěl na rozestavení 4-2-3-1 či 4-4-2, kdy měl ve hře dva klasické útočníky Tomáše Čvančaru a Jana Kuchtu. Sparta si v tomto období procházela krizí. Neměla výsledky, ztrácela body. Priske však změnu vytrvale odmítal. Až tvrdý náraz v Edenu jako by bývalého kouče Midtjyllandu a Antverp probral. Od té chvíle Sparta přešla na tříobráncovou formaci, zvládla po 11 letech zápas v Plzni a ve FORTUNA:LIZE dosud ani jednou neprohrála.

6. Produktivní trojzubec

Jestliže byla řeč o zlepšené defenzivě Letenských, tak nezahálela ani ofenziva. V minulé sezoně měla Sparta 1,92 gólu na zápas, letos se drží na 2,2. Velkou měrou k tomu přispívala úderná trojice Tomáš Čvančara, Jan Kuchta a Lukáš Haraslín. Poprvé je k sobě trenéři postavili na podzim v Plzni, když změnili rozestavení na 3-4-3 a už u trojzubce zůstali. Pokud tato trojka byla spolu na hřišti, Spartě se dařilo a soupeři byli pod velkým nebezpečím. Dohromady nastříleli 33 branek, což je 43 procent z celkových 76 nastřílených gólů Pražanů. Největší produkci má Kuchta (14 branek), následuje zraněný Čvančara (12) a až za nimi je Haraslín (7 branek).

V závěru sezony se však Sparta bez svých ofenzivních opor musela obejít - Čvančara léčí svalové zranění, Haraslín nebyl ve hře kvůli rodinným důvodům a Kuchta se tak ocitl na hřišti bez svých kumpánů sám. Na krajích alternují Adam Karabec, Martin Minčev, Awer Mabil či Kryštof Daněk. Ani jeden z hráčů však zatím nedokázal navázat na gólovou potenci, kterou nastolila osvědčená trojice.

7. Lídr Krejčí a důležité penalty

Během jara zahrávali sparťané ve FORTUNA:LIZE devět pokutových kopů, sedm jich proměnil Ladislav Krejčí a dvakrát se zapsal mezi střelce Awer Mabil. Penalty ve prospěch rudých vyvolávaly velké emoce, ale Komise rozhodčích pouze v jednom případě shledala chybu na straně sudích - bylo tomu tak v utkání 28. kola na Slovácku, kdy Sparta díky proměněné penaltě nakonec vydřela remízu 1:1.

V ostatních případech byly pokutové kopy pro Pražany dle komise oprávněné. Hned třikrát je Pražané zahrávali v nastaveném čase (Plzeň, Liberec a Slavia). A pokaždé úspěšně z kopačky kapitána Krejčího. Právě sparťanský univerzál, jenž v sezoně pendloval mezi zálohou a obranou a do toho léčil zranění, vyrostl ve velkého lídra týmu. Celkem se v tomto ročníku postavil k exekuci osmi penalt a všech osm proměnil.