Během svého prvního roku v roli trenéra v roce 2023 převzal turecký klub Eyüpspor a poprvé v historii ho dovedl do Superligy. V následující sezoně s týmem dosáhl fantastického šestého místa v nejvyšší soutěži, čímž upoutal pozornost Šachtaru. V současné době vede ukrajinský celek a je na pokraji zisku šestnáctého ligového titulu, zároveň se připravuje na semifinále Konferenční ligy proti Crystal Palace.
Šachtar získal ve své historii pouze jednu evropskou trofej – triumfoval v Poháru UEFA v roce 2009 v a Turan touží po dalším úspěchu na mezinárodní scéně.
Se Šachtarem prožíváte výjimečnou sezonu. Máte nakročeno k zisku ligového titulu a jste v semifinále Konferenční ligy. Dostat se tak daleko v jakékoli evropské soutěži je velký úspěch. Jak tedy hodnotíte svůj první rok v klubu?
"V první řadě bych chtěl Šachtaru poděkovat. Máme výbornou organizaci, kterou není snadné ve válečných podmínkách zajistit. Ať o tom mluvíte, jak chcete, bez osobní zkušenosti nemůžete tyto podmínky plně pochopit. Stále cestujeme na velké vzdálenosti, někdy až 15 hodin. Neseme s sebou naděje lidí a dáváme to hráčům pocítit. Co se týče ligového titulu, budeme pokračovat se stejnou vážností až do konce. V Konferenční lize jsme se dostali tak daleko po čtyřech kvalifikačních kolech. Pokud v Evropě skončíme na dobrém místě, můžeme si v příští sezoně zajistit přímou účast v ligové fázi Ligy mistrů. Uvědomujeme si, jakou to má hodnotu. Na semifinále se velmi těšíme. Myslím, že může být inspirací pro děti na Ukrajině i po celém světě. Respektujeme soupeře, ale budeme se snažit hrát naši hru, náš styl, protože zde budujeme tým pro budoucnost. To je náš sen."
Před příchodem do Šachtaru jste několik let působil v Eyüpsporu a toto je vaše první zahraniční trenérská zkušenost. S jakými ambicemi jste do klubu přišel, očekával jste takový úspěch?
"Upřímně řečeno, samozřejmě, někdy máte pochybnosti, ale já jsem opravdu věřil v herní kulturu a organizaci fotbalu Šachtaru. Hodně také spoléhám na vlastní filozofii a systém. Je to náročné. Noví hráči to nesou těžce, protože máme tvrdé tréninky a potřebujeme hodně opakování v různých oblastech hry. Jsem trenér, který chce hráčům určité věci jasně vysvětlit. Věřím, že právě pouto a vztah, který s hráči máme, nás dostaly tak daleko. Kdybych řekl, že nemám žádné pochybnosti, nebyla by to pravda, ale vždy jsem věřil, že uspějeme. Když jsem byl v Eyüpsporu, říkával jsem, že bychom měli trénovat Eyüpspor jako bychom trénovali Barcelonu nebo Atlético. Takže jsme vlastně byli na tuto zkušenost v Šachtaru připraveni."
Když už mluvíme o vašem stylu fotbalu, hrál jste pod trenéry, které lze považovat za výrazné osobnosti. Řeč je Fatihu Terim, Luisovi Enriquem a Diegeovi Simeonemu. První dva jsou známí ofenzivním a agresivním fotbalem, zatímco Simeone je vnímán spíše jako pragmatický a defenzivní typ. Co jste se od nich naučil a jak vás ovlivnili v typu fotbalu, který chcete hrát?
"Od Simeoneho jsem se naučil defenzivní detaily hry – například jak bránit ve dvojici, kdy a kam odkopnout míč či jak má vypadat obranný blok. Od Enriqueho jsem se zase naučil hodně o útočných zákrocích a formacích. Velmi úspěšně nacházel způsoby, jak překonat různé typy presinku. Naučil mě, jak zlepšit přihrávkové trojúhelníky, kdy zvolit přihrávku místo driblingu a jak řešit situace jeden na jednoho na křídle. Největší věc, kterou jsem pochytil od Terima, bylo to, že se nemusíte soustředit jen na čísla a rozestavení, ale na systém a jeho pravidla. Velmi rychle věděl, jak najít řešení pro různé hráče. Hodně jsem si vzal také o motivaci a vztazích s hráči. Enrique s hráči vždy otevřeně komunikoval, věděl, kdy a jak s hráčem mluvit, co mu v dané situaci říct, a respektoval jeho postavení v týmu. Od všech jsem si vzal hodně a jsem jim za to vděčný. Doufám, že jednou uvidí, co mi dali, na tom, jak hraje můj tým."
Šachtar je klub, který dává šanci mladým hráčům a vychovává špičkové fotbalisty. Jak hodnotíte pokrok vašich mladíků v této sezoně?
"Pro mě je progres našich hráčů neuvěřitelný. Navíc máme v týmu více mladých hráčů než kdykoli předtím, což je důsledek válečných okolností. Dříve zde bylo hodně mladých Brazilců, kteří již hráli za seniorskou reprezentaci Brazílie. Nyní naši hráči hrají za brazilské reprezentace do 18, 19 a 20 let. Mají před sebou velkou budoucnost. Ale protože se doba změnila, vyžaduje také jiný způsob komunikace. Mění se styl učení, takže jim přizpůsobujeme naše tréninkové metody a respektujeme způsob, jakým v životě postupují. Letos patříme mezi týmy s největším počtem zápasů v Evropě a myslím, že je to pro nás velká zkušenost. Možná bychom si mohli zahrát i mládežnickou Ligu mistrů, protože věkový průměr našeho týmu to umožňuje."
Na hřišti jste býval velmi elegantním hráčem s přirozeným talentem a instinktem. V dnešní době se často říká, že fotbalisté mají méně svobody a jsou vnímáni spíše jako roboti. Když máte jako trenér v týmu takového hráče, jak s ním pracujete?
"Nechci fotbalu brát jeho krásu, nechci ji ztratit, naopak – chci, aby byl v budoucnu pro děti ještě krásnější a zábavnější. Doba se mění a systémy jsou dnes jiné než před deseti nebo patnácti lety. Přesto se snažím dát hráčům na hřišti co největší volnost. V obranné zóně a středu hřiště je systém, který musí dodržovat, ale v útoku potřebuji jejich kreativitu a talent. Hra se vyvíjí, ale možná se to vrátí, protože presink jeden na jednoho je stále populárnější a nemyslím si, že je možné ho udržet celých devadesát minut. Skvělým příkladem byl listopadový zápas ligové fáze Ligy mistrů mezi PSG a Bayernem Mnichov. Takže talent bude ještě důležitější, stejně jako driblink. Ale ještě více podstatné bude, kde a kdy driblink použít a jakou dovednost v které části hřiště použít. Hráči by měli mít volnost, ale na správném místě na hřišti."
Když už mluvíme o takových hráčích, myslíte si, že je dnes méně opravdových individualit, než za vaší aktivní kariéry?
"Myslím, že hvězdy se mění. Dříve dělal hvězdu první dotek, estetická přihrávka nebo driblink jeden na jednoho. Dnes jsou hvězdami dynamičtí hráči jako Vinícius Júnior, Kylian Mbappé, Kenan Yildiz nebo Lamine Yamal. Hráči, kteří jsou velmi rychlí a silní v soubojích jeden na jednoho. To jsou hvězdy dnešní hry. Hvězdy se podle mého názoru vyvíjejí. Dříve bylo více záložníků a desítek, dnes je více křídelních hráčů. Tak vidím proměnu fotbalových hvězd. Ale pro mě je Messi, dokud žije, nejlepší na světě a to se nedá srovnávat ani měnit."
V semifinále Konferenční ligy čeká na Šachtar anglický Crystal Palace, který po triumfu v Poháru UEFA v roce 2009 pokračuje ve snaze získat druhou evropskou trofej. Jak vnímáte tohoto soupeře?
"V prosinci jsem se na ně byl podívat a mohu říci, že mají skvělého trenéra, který už vyhrál evropskou trofej. Velmi dobře ví, jak hrát proti velkým klubům. Crystal Palace je jednoznačně tým postavený podle trenérových představ. Působí jako soudržný celek. Jsou velmi dynamičtí, dobře zvládají souboje jeden na jednoho, umí různě útočit i bránit. Jsou silní v presinku, ale také v návratu do obranného bloku. Dokážou velmi efektivně provádět vysoký presink. Bude to pro nás velká zkušenost, protože v Šachtaru se snažíme vybudovat tým pro budoucnost, který by mohl hrát čtvrtfinále, semifinále nebo dokonce finále Ligy mistrů. To je náš sen. Proto bude skvělou zkušeností hrát proti týmu, jako je Crystal Palace, který už má zkušenosti s velkými týmy v Premier League."
Vychválil jste kouče Olivera Glasnera, ale co hráči? Jsou v týmu Palace fotbalisté, na které si musíte dávat obzvlášť velký pozor?
"Pokud hrajete proti takto silnému týmu, začít rozebírat jednotlivce by byla chyba, protože každý z nich může kdykoli něco vymyslet. Koho tedy budete bránit? Musíme je bránit jako celek. A když je to dvojzápas, nerad bych jmenoval individuality. Musíme si dávat pozor na všechny. Jak jsem řekl, umí různě útočit, jsou silní v přechodové fázi, mají dobré standardky. Jsou velmi nebezpeční ze středu a po lajně, takže se na to nemůžeme dívat individuálně, ale musíme být připraveni na všechny, protože kdokoli z nich může kdykoli skórovat. Pokud tým v každém zápase sprintuje více než tři tisíce metrů, musíte si dávat pozor na všechny."
Videopreview utkání
Jaké máte jako trenér pocity před takovým výkopem, kdy jde o tolik? A jaký vzkaz předáváte hráčům?
"Při takovém dvojzápase je nemožné hrát oba zápasy na stejné úrovni celých 90 minut, v takových střetnutích musíte být po celou dobu maximálně soustředění. Nesmíme zapomínat, že Crystal Palace je také fyzicky výborným týmem, takže musíme být připraveni na osobní souboje. Pokud nebudeme mít semifinálovou mentalitu, mohli bychom mít velké problémy. Musíme se dobře připravit na rozhodující momenty, protože přijdou fáze, kdy budeme pod tlakem. Duel se bude odehrávat na naší polovině, a když se dostaneme do problémů, musíme se umět zvednout. Nejdůležitější je být připraven na kontakt. Pokud hrajete proti týmu z Premier League, musíte být stoprocentně připraveni fyzicky i psychicky. Pokud budeme držet pohromadě, můžeme uspět. Vím, že to nebude snadné, ale pokud budeme jednotní, můžeme to zvládnout."
Když jste zmínil Messiho, byl z vás cítit obdiv. Jaké to bylo, když jste přestoupil do Barcelony? Cítil jste velkou změnu i v kabině, kterou jste sdílel s Messim, Xavim a Iniestou?
"Stoprocentně mám k těmto hráčům velký respekt, ale na druhou stranu, když jsem přišel do Barcelony, měl jsem na kontě už pět trofejí. Vyhrál jsem také LaLigu. Byli to hráči, které jsem obdivoval, ale zároveň to byli moji spoluhráči a já tam nebyl jen jako divák. S Barcelonou jsem také vyhrál velké trofeje. Jako hráč jsem zapadl do jejich systému. Vždycky jsem byl typ, který na hřišti prožíval výhry i prohry. Takže i v Barceloně jsem prožil dobrou kariéru. Přišel jsem tam, abych přispěl, a myslím, že jsem přispěl dobře."
V Atlétiku se vám podařilo sesadit z trůnu dva giganty – Real Madrid a Barcelonu. Jaký to byl pocit stát se v roce 2014 s Atlétikem mistrem a navíc mít klíčovou roli?
"Pro mě je to jeden z nejzvláštnějších titulů, které jsem ve fotbale získal. Možná by se to dalo přirovnat k Leicesteru, ale já si myslím, že je to největší titul vůbec. Protože jsme ho vyhráli proti dvěma nejlepším klubům v historii. Byl to nádherný okamžik, ale také velká škola. Byli jsme si vědomi situace, ve které jsme se nacházeli. Věděli jsme, že naši soupeři mají Messiho, Ronalda, Higuaína, Neymara, Benzemu... Věděli jsme, že stojíme proti velkým hvězdám, ale když budeme držet pohromadě, dokážeme cokoli. Hodně jsem se toho naučil. Když bojujete a děláte všechno pro to, abyste vyhráli, můžete v životě dosáhnout čehokoli. Myslím, že to byl také dobrý příklad pro celý fotbalový svět."
Prošel jste organizací Galatasaraye, jak vás to formovalo jako hráče a co znamenalo být kapitánem svého milovaného klubu v tak mladém věku?
"Není nic většího, než když se člověku splní dětský sen. Být kapitánem Galatasaraye v tak mladém věku bylo jedno z nejlepších období mého života. Klub byl v mnohem těžší situaci než dnes. Neměli jsme stadion, jaký máme teď, neměli jsme tréninkové centrum a naši soupeři byli ekonomicky mnohem dál. Proto si myslím, že jsem jako kapitán dobře reprezentoval ducha vzdoru a tým, který bojoval proti všem těmto překážkám. Pro dnešní generaci Twitteru, TikToku a sociálních sítí je to možná těžší pochopit. Ale bylo velmi důležité se toho hodně naučit na hřišti i mimo něj. Jsem na ty časy hrdý."
Turecká reprezentace bude hrát na mistrovství světa teprve potřetí ve své historii a poprvé od roku 2002. Jak jste se cítil, když jste se kvalifikovali, a jakou práci odvedl Vincenzo Montella?
"Montella je pro nás trenér, který je více než fantastický. Odvedl vynikající práci. Jsme mu vděční a jsme na něj hrdí. Dnešní turecká reprezentace je skvělý tým. I když jsou hvězdy vybrané, působí jako jeden celek. Když se Turecko kvalifikovalo, sledovali jsme to s hrdostí a nadšením. Je to tým, který dokáže nadchnout a potěšit, takže od něj nyní očekáváme ještě více. Budeme hráče podporovat a modlit se za ně. Je to tým, který vás dokáže opravdu nadchnout – a co víc si vlastně může země přát?"
Kteří hráči na vás v turecké reprezentaci udělali největší dojem a kdo podle vás bude na šampionátu klíčovým hráčem?
"Mistrovství světa vnímám velmi specifickým způsobem. Myslím, že Turecko může dosáhnout víc, než si vysnilo. Samozřejmě, když se řekne národní tým, vybaví se vám hvězdy jako Arda Güler nebo Kenan Yildiz a hned jste nadšeni. Hakan Calhanoglu je zase vynikající lídr. Ale jejich největší síla je v tom, že jsou tým a mají tu sílu v sobě. Když přemýšlíte o týmu, musíte také zmínit vynikajícího brankáře Ugurcana Cakira. Skvělí jsou střední obránci Zeki Celik a Ferdi KadioGlu. Záložníci Ismail Yuksek a Orkun Kokcü. Nechybí mladí hráči s velkým potenciálem, Baris (Alper Yilmaz), Kerem (Akturkoglu), Yunus (Akgun)... Ale víc než jména nebo individuální výkony je nejdůležitější, že tento tým je opravdu tým. Věřím, že mohou dosáhnout hodně. Někdy to okolnosti dovolí a myslím, že takové okolnosti teď máme. Myslím, že mohou dojít až do konce. Samozřejmě záleží také na losu a pavouku mistrovství světa, ale já to tak cítím."
Postup Turecka do semifinále EURO 2008 byl úžasný a vy jste tehdy vstřelil několik důležitých gólů. Jaké to bylo hrát na tomto turnaji? a byl to tvůj nejpyšnější okamžik v národním týmu?
"Byl to opravdu výjimečný okamžik. V každém zápase jsem se cítil velmi dobře a pomohl týmu. Byly i jiné zápasy, například v kvalifikaci na mistrovství světa, které tehdy probíhaly úplně jinak. I pod Guusem Hiddinkem to bylo skvělé. Když jsem hrál za národní tým, každý den jsem spoluhráčům připomínal, jaké máme štěstí. Je to privilegium být tady, musíme si toho neustále vážit."