Kane, který se stal rekordmanem v počtu startů za národní tým, byl hlavní postavou večera ve Wembley, což poněkud zastínilo úvodní fázi zápasu, v níž se svěřenci Thomase Tuchela jen těžko prosazovali. Trvalo 15 minut, než se přiblížili k chorvatské brance natolik, aby mohli ohrozit soupeře, Elliot Anderson však vypálil nad břevno.
Úvodní gól nakonec přinesla šťastná souhra okolností. Kane ustoupil do své obvyklé role rozehrávače a vyslal perfektní pas na Judea Bellinghama, jehož centr napříč malým vápnem prošel mezi nohama dvou chorvatských obránců, než ho Morgan Rogers dotlačil za čáru.
Kromě tohoto jediného momentu šlo o poměrně vlažný první poločas z pohledu Anglie, pro kterou byl gól jedinou střelou na branku. S ohledem na zprávy, že Španělsko ve druhém zápase skupiny A3 v poločase vedlo, nebylo pro Tuchelovy muže mnoho pozitivních záchytných bodů. Cokoli však řekl v šatně, hráče očividně motivovalo.
Po změně stran vytvořili obrovskou příležitost pro Kanea, aby své jubileum korunoval gólem, když mu Declan Rice poslal míč pod sebe šest metrů od brány. Jeho spoluhráč z Bayernu Mnichov Josip Stanišič ale předvedl zákrok, který zachránil Chorvaty od inkasovaného gólu.
Tento zákrok se ukázal jako klíčový, protože Chorvatsko krátce poté vyrovnalo. Angličané nedokázali pořádně odvrátit rohový kop a poté, co byla malá domů Jarella Quansaha na Jordana Pickforda příliš krátká, Petar Sučič situaci využil a vyrovnal. Obránce Bayeru Leverkusen se však vzápětí dokázal vykoupit na druhé straně hřiště, když ho po rohovém kopu srazil k zemi Ivan Smolčič. Kane dostal při svém 126. startu příležitost skórovat z penalty, kterou si nenechal ujít a ranou doprostřed brány vrátil Anglii vedení.
Angličané už poté nepůsobili příliš přesvědčivě a málem o vedení podruhé přišli, když si Nikola Vlašič připravil prostor na hranici vápna a jeho levačka minula branku jen o centimetry. Tuchelovi svěřenci si v posledních pěti minutách mysleli, že si mohou oddechnout – James Garner uklidil míč do sítě, čímž by vstřelil svůj první gól za Anglii, ale Bellingham se v zárodku akce ocitl v ofsajdu. Pro Anglii však byly nejdůležitější tři body, které po tuhém boji uhájila. Výhra ji skvěle naladila na nedělní souboj s vedoucím Španělskem, k zajištění prvního místa ve skupině ale bude muset zvítězit.
První skutečnou příležitost si vypracovali bývalí spoluhráči z Paris Saint-Germain Bradley Barcola a Désiré Doué, druhý jmenovaný však po šikovné souhře letní posily Liverpoolu zamířil jen do boční sítě. Doué následně připravil nebezpečný centr na zadní tyč, po kterém musel Gianluigi Donnarumma poprvé v zápase zasahovat proti hlavičce Adriena Rabiota.
To italského brankáře vůbec neuklidnilo, neboť vzápětí předvedl katastrofální rozehrávku přímo na kopačky Michaela Oliseho. Formou oplývající útočník ani na okamžik nezaváhal a chladnokrevně k tyči poslal Francii do vedení. Byl to pro něj již 25. gól nebo asistence v probíhající sezoně na klubové i reprezentační úrovni.
Donnarumma se sice stihl zotavit a předvedl slušný zákrok proti ráně Barcoly z bezprostřední blízkosti, nicméně domácí se v zápase dlouho hledali. Poté ale přeřadili na vyšší rychlostní stupeň a Esposito se ocitl ve správný čas na správném místě, aby po elegantní individuální akci Nicolo Cambiaghiho z první střely Itálie na bránu skóroval.
Zaskočené Francouze mohl krátce poté potrápit starší bratr Pia, Sebastiano Esposito, jehož střelu musel Mike Maignan vyrážet. Přesto byla Francie před pauzou velmi blízko k opětovnému vedení, ovšem Barcolův technický pokus z hranice šestnáctky skončil pouze na tyči.
Malo Gusto při gólu Itálie v první půli zrovna nezářil, na začátku druhého dějství však zasáhl zodpovědně, když vytlačil Cambiaghiho z nebezpečné pozice. Na druhé straně pak Donnarumma po další laciné ztrátě málem vyrobil další katastrofu, nakonec však předvedl fantastický zákrok, kterým vytěsnil ránu svého klubového spoluhráče Rayana Cherkiho na tyč.
Zápas se začal otevírat a Gusto v souboji s Cambiaghim opět zaváhal, načež Azzurri rychle zaútočili a po faulu v pokutovém území následovala jasná penalta. S. Esposito však svou šanci zahodil, když přestřelil, a poprvé v mezinárodním fotbale nastala situace, že jeden bratr v zápase skóroval a druhý neproměnil pokutový kop.
Italové byli i přes zahozenou šanci lepším týmem a střídající Federico Dimarco, který Gustovi dále ztrpčoval večer, připravil centr pro Frattesiho, jenž vstřelil rozdílový gól. Dayot Upamecano pak definitivně pohřbil naděje Francie na obrat, když v šestnáctce fauloval Antonia Vergaru, a P. Esposito z penalty uspěl tam, kde jeho bratr selhal.
Itálie se díky výhře přiblížila třetí účasti na finálovém turnaji Ligy národů z posledních čtyř pokusů, ačkoliv na trofej zatím nedosáhla. Francie bude muset na svůj 13. triumf v kalendářním roce, kterým by vyrovnala rekord, počkat. Její osud v soutěži už navíc není v jejích rukou.
Albánie vstupovala do zápasu z prvního místa skupiny a od úvodu chtěla svou autoritu potvrdit, pokus Qazima Laciho však jen těsně minul branku. Po klidnějším úvodu musel finský kapitán Lukas Hradecky během dvou minut dvakrát zasahovat, aby zabránil domácím v otevření skóre. Nejprve si poradil s pokusem Ernesta Muciho a následně se působivě vrhl k tyči, aby zneškodnil ránu Kristjana Asllaniho zevnitř vápna.
Svěřenci trenéra Rolanda Marana nadále kontrolovali držení míče a Asllani si svůj souboj s Hradeckym zopakoval po dalším vydařeném pokusu, který zkušený brankář opět zneškodnil. Bylo zřejmé, že k překonání veterána v brance bude potřeba něco výjimečného, což ve 35. minutě předvedl Muci.
Po tlaku albánského týmu se odražený míč dostal k záložníkovi uvnitř pokutového území, který prvním dotekem míč zpracoval a druhým jej nádherným volejem poslal do šibenice, zatímco Hradecky jen nečinně přihlížel. Finsko mělo blízko k vyrovnání proti průběhu hry těsně před pauzou, Miro Tenho z bezprostřední blízkosti hlavičkoval přímo do Etrita Berishy a vzápětí Leo Walta zamířil těsně vedle.
Finsko si momentum přeneslo i do druhého poločasu a Benjamin Kallman měl necelé tři minuty po začátku hry velkou šanci na vyrovnání, po skvělé práci Topiho Keskinena si naskočil na centr, ale jeho hlavička proletěla těsně nad břevnem. Zahozená šance se Finům vymstila, protože Albánie hned z protiútoku zdvojnásobila své vedení. Rey Manaj prosadil tam, kde Kallman selhal a vstřelil svůj třetí gól ve čtvrtém zápase Ligy národů. Mezi dvěma obránci se pověsil do vzduchu a hlavou usměrnil centr Elseida Hysaje k tyči.
Manaj měl vzápětí šanci přidat třetí gól, když se v pokutovém území otočil a vystřelil, ale Hradecky jeho ránu vyrazil na roh. Frustrace hostů vyvrcholila poté, co byl Miro Tenho po ošklivém zákroku podrážkou na Muciho vyloučen. Finsko i v deseti mělo šanci na zdramatizování závěru, ale střídající Anssi Suhonen na zadní tyči míč netrefil čistě a ten se odrazil vedle branky.
Albánie nyní zamíří k nedělnímu duelu proti Bělorusku do Budapešti z výborné pozice pro zisk přímého postupu do Ligy B, zatímco Finsko zakončí své zklamání přinášející tažení domácím zápasem proti trpaslíkovi ze San Marina.
Na rozdíl od Lotyšska, jehož naděje na postup skončily už ve 4. kole porážkou s Kyprem, měla Černá Hora o co hrát a do zápasu podle toho také vstoupila. Nikola Krstovič byl od úvodu velmi nebezpečný, nejprve vypálil mimo z hranice vápna a poté hlavičkoval přímo do rukavic Rihardse Matrevicse. První skutečnou šanci zápasu si však připsal Vasilije Adžič, který z vápna vyzkoušel Matrevicsovu pozornost technickou střelou.
Lotyšsko, kterému nehrozí sestup, jelikož se počet lig pro příští ročník Ligy národů zúží ze čtyř na tři, se ale postupně osmělilo a první poločas zakončilo jako lepší tým. Do přestávky mělo jít do vedení, jenže Roberts Uldrikis zahodil dvě obrovské příležitosti. Nejprve vystřelil z vápna mimo a následně hlavičkoval zhruba ze sedmi metrů nad břevno. Eduards Daškevičs také několikrát zahrozil, jeho střelu vyrazil Balša Popovič a tečovaný pokus skončil těsně vedle tyče.
Druhý poločas začal bez větších šancí. Krátce před odehranou hodinou dostalo Lotyšsko velkou šanci na premiérovou výhru v tomto cyklu Ligy národů, kapitán Černé Hory Stefan Savič totiž dostal druhou žlutou kartu za protesty.
Hra se po vyloučení na chvíli uklidnila, ale v polovině druhého dějství padly během dvou minut dva góly. Rozjetý Krstovič prolomil bezbrankový stav svým třetím gólem v pěti zápasech, když se prosadil hlavou po rohovém kopu. Lotyšsko však vzápětí kontrovalo ze své vlastní standardní situace, kterou proměnil Deniss Melniks, pro něhož to byla premiérová trefa v reprezentaci.
V posledních 20 minutách se šance střídaly na obou stranách. Matrevics musel být pozorný proti pokusu Marka Jankoviče zpoza vápna, protože domácí i v oslabení stále útočili. Černá Hora nakonec v závěru strhla vítězství na svou stranu a přivedla domácí fanoušky do varu. Už se zdálo, že balkánský národ bude mít smůlu, když centr Dušana Vukoviče zasáhl obě tyče, ale Aleksa Maraš byl na správném místě a při svém reprezentačním debutu dorazil míč do sítě. Zápas 6. kola proti Kypru už tak pro Černou Horu nic neřeší, zatímco Lotyšsko se pokusí získat první výhru v posledním zápase skupiny proti Arménii.
I přesto, že San Marino prohrálo všechny čtyři zápasy v předchozí reprezentační přestávce, začalo na domácí půdě aktivně – střela Lorenza Capicchioniho z dálky orazítkovala tyč branky Fedora Lapouchova. Toto varování však Bělorusko okamžitě probudilo a během čtyř minut vstřelilo dva góly. Po nedůrazné obraně při centru Valerije Gromyka z rohového kopu se ve 13. minutě prosadil hlavou Kirill Gomanov a krátce nato si ideálně naběhl do vápna soupeře Artem Kontsevoj, který přesně zakončil.
Jakmile byla počáteční hrozba San Marina zažehnána, Bělorusko převzalo otěže zápasu, Max Ebong však dvakrát ztroskotal na brankáři Edoardu Colombovi. Domácí tým si do přestávky nevypracoval ani jednu střelu na branku, takže mohl být rád, že po prvním poločase prohrával pouze o dva góly.
Dominance Běloruska pokračovala i po změně stran, Valerij Bočerov vyzkoušel pozornost Colomba střelou z pětadvaceti metrů, zatímco domácí v útoku nenabídli téměř nic. San Marino do tohoto zápasu Ligy národů skórovalo pouze jednou a jeho střelecká impotence byla patrná i v závěrečné fázi, kdy Bělorusko, přestože ve druhém, nepříliš záživném poločase v útoku výrazně ubralo, v poklidu dokráčelo k vítězství.
Bělorusko nevyhrálo ani jeden ze svých prvních dvou zápasů v sezoně 2026/27, touto výhrou si však připsalo třetí vítězství v řadě. V tabulce skupiny C1 si vytvořilo tříbodový náskok před Finskem a upevnilo si druhou příčku za Albánií, se kterou se utká v 6. kole v přímém souboji o první místo. San Marino mělo poslední místo ve skupině jisté již před výkopem a nyní musí bojovat o to, aby sezonu neukončilo bez bodového zisku.