Jordan Pickford a Emiliano Martínez byli na mezinárodní scéně pro své země dlouho synonymem jistoty. Na šampionátu v Severní Americe se však oba potýkají s výrazným poklesem formy. A tak není divu, že jejich středeční výkon může být pro ambice obou týmů naprosto rozhodující.
Pickford hledá ztracenou jistotu
Brankář Evertonu patřil téměř dekádu k hlavním pilířům anglického národního týmu na velkých turnajích. Letos se ale trápí. Aktuálně si v očích Livesportu drží průměrné hodnocení 6.4, což je vůbec nejnižší známka ze všech pravidelně nastupujících hráčů Albionu.
Jeho herní propad jasně potvrzuje klíčová statistika zabráněných gólů, která se u něj zastavila na hodnotě -2,4. Mezi brankáři s alespoň 270 odehranými minutami jde o druhé nejhorší číslo na celém šampionátu. Anglie tak v praxi inkasovala téměř o dva a půl gólu více, než by odpovídalo kvalitě střel, kterým Pickford čelil. Z 18 pokusů mířících na jeho bránu jich šest skončilo gólem, zbylých 12 zneškodnil.
Rodák z anglického Washingtonu si navíc připsal dvě individuální chyby, z nichž jedna vedla ke střele soupeře (Norska) a druhá znamenala rovnou gól (DR Kongo). Pickford sice nedělá vyložené minely, ale inkasuje branky, které by za normálních okolností měl chytat. Příkladem je první trefa Chorvatska, překvapivý zásah DR Kongo či šťastný gól Norska. Také jeho dvě čistá konta byla v podstatě bez práce – proti Panamě mu stačily dva snadné zákroky, proti Ghaně dokonce nečelil jediné střele.
Jeho statistiky částečně zkresluje povedené vítězství nad Mexikem, kde se blýskl dvěma těžkými zákroky proti Raúlu Jiménezovi a skvělou kontrolou nad šestnáctkou v závěru. Dvaatřicetiletý gólman Evertonu si na turnaji připsal už 10 vyboxovaných míčů, což je číslo vysoce nad průměrem turnaje, který činí 2,6. Pickford aktivně chodí do vzduchu, což dokládá i sedm vyběhnutí a tři úspěšné vzdušné souboje. Jeho projev ale přesto působí rozháraně, což ukázal zápas s Norskem, kde jeho nejisté zákroky soupeř jen zázrakem nepotrestal. Při rozehrávce se navíc až příliš spoléhá na dlouhé míče na Harryho Kanea s Judem Bellinghamem s velmi kolísavou úspěšností.
Hrdina z Kataru ve stínu
Argentinský brankář Martínez se nesmazatelně zapsal do historie zlatým zákrokem v závěru finále MS 2022 a následným počínáním v penaltovém rozstřelu. O to překvapivější je sledovat jeho současné tápání v Severní Americe. S průměrnou známkou 6.6 je druhým nejhůře hodnoceným hráčem Albiceleste na turnaji.
Také on má velmi nelichotivou statistiku zabráněných gólů, která činí -1,52. To v překladu znamená, že minimálně jeden inkasovaný gól na šampionátu padá čistě na jeho vrub. Trápí ho i nízká efektivita při samotných zákrocích. Kapituloval totiž šestkrát ze 14 střel a soupeři tak proti němu skórují téměř z každého druhého pokusu. Ani jeho dvě čistá konta nebyla výsledkem brankářského umění – proti Alžírsku Martínez nečelil žádné střele, proti Rakousku musel řešit jediný pokus.
O něco jistější je brankář Aston Villy při řešení situací v pokutovém území, kde si drží stoprocentní úspěšnost, když zvládl čtyři vzdušné souboje, dvě vyběhnutí a jedno vyboxování. Na rozdíl od Pickforda však do těchto soubojů nechodí tak aktivně a raději se spoléhá na své obránce. V rozehrávce pak volí pragmatickou taktiku – míče posílá nejčastěji na levou stranu, aby na opačném křídle uvolnil prostor pro Lionela Messiho.
Cesta ke zlatu vede přes brankoviště
Logika před středečním výkopem je neúprosná. Chce-li jeden z týmů pomýšlet na titul, jeho brankář musí přepnout na vyšší rychlostní stupeň. Španělé už totiž ve finále jsou a turnajem procházejí s defenzivní elegancí – inkasovali pouze jeden jediný gól.
Jasným králem brankářských statistik MS 2026 je právě gólman La Roja Unai Simón. Ten dokázal zlikvidovat hned 11 ze 12 střel, kterým čelil, a pyšní se vysokým průměrným hodnocením 7.0. Pokud chtějí Pickford nebo Martínez napodobit španělského kolegu a dovést svou zemi k nejcennější trofeji, jejich průměrné výkony z dosavadního průběhu šampionátu stačit nebudou.