Devatenáctiletý Arteta byl na počátku své aktivní kariéry v roce 2001 členem slavné La Masie a byl jedním z mnoha mladíků, kteří čekali na osudovou příležitost v prvním týmu Barcelony. Postupem času však začínalo být jasné, že právě mladý španělský středopolař v něm bude hledat pevnou pozici jen těžko.
Konkurenci mu v záložní řadě tvořil o dva roky starší Xavi Hernandez, jenž si své místo v kádru Blaugranas začal již pomalu upevňovat. Dalším na řadě v pomyslném pořadníku pak byl druhý z dvojice dnes již legendárních záložníků Andrés Iniesta.
Poslechněte si článek v audioverzi
Duo vycházejících hvězd doplňoval francouzský mistr světa a šampion Premier League s Wengerovým Arsenalem z roku 1998 Emmanuel Petit. Současnému trenérovi Gunners navíc stál v cestě rovněž univerzál Phillip Cocu. Dveře do kádru, či dokonce základní sestavy, katalánského celku tak byly pro Artetu téměř jistě uzamčené.
Nemluvě o tom, že pevný základ záložní řady Barcelony tvořila zkušená dvojice složená z Luise Enriqueho a tehdejšího kapitána Barcy Pepa Guardioly.
Právě ty o několik let později zavedl osud do trenérských postů a druhého jmenovaného Arteta po společně strávených sezonách v trenérském štábu Manchesteru City zdolal v přímém souboji o mistrovský titul v Premier League. Enriqueho nyní vyzve v boji o triumf v milionářské soutěži.
"Jsem jeho velkým obdivovatelem," prohlásil na adresu šestapadesátiletého kouče Arteta na tiskové konferenci před duelem s PSG v roce 2024. "Pamatuji si jeho osobnost, obrovský charakter a energii. Byl navíc velmi nápomocný mladým hráčům," dodal tehdy.
"LÍbí se mi na něm, že ať už působil kdekoliv, jako hráč nebo trenér, vždy zde zanechal svůj otisk. Je vidět, že PSG je doopravdy jeho týmem," uvedl. "Naučil jsem se od něj spoustu věcí," doplnil lodivod Kanonýrů.
Klíčové angažmá v Paříži
Arteta věděl, že s takovou konkurencí se na Camp Nou neprosadí, a proto se vydal cestou hostování. Ozvalo se mu PSG, které tehdy vedl ve Francii narozený Španěl Luis Fernandez.
"Věděl jsem, že Mikel bude jednou trenérem. Když jsem ho podepisoval, byl tichý, ale jako hráč mě fascinoval," řekl později Fernandez pro The Telegraph.
V té době ovšem Les Parisiens nebyli dominujícím celkem v Ligue 1, ale "pouze" talentovaným týmem, jenž reálně o ligové prvenství nebojoval. Po příchodu Artety v polovině ročníku 2000/01 skončilo PSG na deváté příčce, zatímco mistrovskou trofej nakonec pozvedlo nad hlavu Nantes.
O rok později, v Artetově jediné kompletní sezoně v klubu, skončil celek z hlavního města čtvrtý. Titul získal Lyon, který tak odstartoval svou neuvěřitelnou dynastii, jež se zastavila až na sedmi prvenstvích v Ligue 1 v řadě.
Zběžný pohled na soupisku tehdejšího kádru PSG ukazuje, jak byl Fernandezův výběr nabitý talentem. V obraně se nacházel Mauricio Pochettino, který klub později sám vedl, a Gabriel Heinze, dnes nedílná součást Artetova trenérského štábu. V útoku figuroval Nicolas Anelka, jenž do Paříže zamířil po angažmá v Arsenalu a Realu Madrid.
Ve středu pole pak působili Arteta, nigerijská legenda Jay Jay Okocha a také mladý Brazilec, který přišel v létě z Gremia a před odchodem do Barcelony se stal nejlepším střelcem PSG v daném ročníku – Ronaldinho.
S tímto týmem dokázal Arteta získat jednu trofej – Pohár Intertoto. Během tažení v dnes již zaniklé soutěži navíc odehrál utkání, které se stalo klíčovým pro vývoj jeho kariéry. Tím byl duel se skotskými Rangers, jimž se mladý Španěl zalíbil natolik, že jej po konci hostování v PSG a návratu do Barcelony získali do svých řad.
Dostat se na úroveň Premier League
Právě angažmá v tradičním skotském celku bylo přelomovým okamžikem v Artetově dosavadní kariérní cestě, který španělského mladíka připravil na fyzickou náročnost anglického fotbalu.
"Skotský fotbal byl tvrdý, opravdu tvrdý. Bylo to hodně fyzické, hráči šli do všeho naplno a já se v tom musel výrazně zlepšit. Myslím, že právě to mě dostalo na úroveň, kterou Premier League vyžadovala," řekl Arteta pro STV Sport už v roce 2012.
V roce 2003 se pak s Rangers stal skotským šampionem, místo dalšího titulu však následoval krátký a ne příliš úspěšný návrat do rodného Španělska v Realu Sociedad. Nakonec ale technický středopolař podepsal smlouvu s Evertonem. Pokračování tohoto příběhu je již dobře známo – stal se oporou a dokonce kapitánem Toffees, následně zamířil do Arsenalu, kde rovněž navlékl kapitánskou pásku a později jej jako trenér dovedl až k prvnímu titulu v Premier League od roku 2004.
Především druhá polovina hostování v PSG tak odstartovala a zásadně ovlivnila celou Artetovu hráčskou kariéru. Je tedy více než pozoruhodné, že v dosud největším zápase své trenérské kariéry bude čelit právě Les Parisiens a Luisi Enriquemu. Ten navíc nebyl pouze jeho mentorem a soupeřem o místo v Barceloně. Jeden klíčový moment totiž mohl zcela změnit osudy obou finalistů i španělských trenérů.
Trenérské rozcestí
Bylo to v roce 2019, když na lavičce Arsenalu skončila dvaadvacetiletá éra legendárního Arsèna Wengera a Gunners tehdy při volbě jeho nástupce vsadili na Unaie Emeryho. Ten je dnes uznávaným koučem, oblíbencem fanoušků a specialistou na Evropskou ligu, který dokáže z každého týmu se slovem "Villa" v názvu udělat vítěze, pro londýnský celek ovšem nebyl tím pravým.
Už 29. listopadu téhož roku byl z klubu odvolán a zatímco na lavičku dočasně usedl Freddie Ljungberg, Gunners hledali trvalé řešení. Jejich první volba? Luis Enrique.
Ten byl v té době bez angažmá poté, co opustil španělskou reprezentaci kvůli diagnóze a následnému tragickému úmrtí své dcery. Jako někdo, kdo úspěšně vedl La Roja i Barcelonu, se zdál být pro tradiční anglický celek dost možná nejlepší možností na post hlavního trenéra.
Místo do hlavního města Anglie se ale po potřebné přestávce vrátil k k reprezentaci Španělska a úspěšně ji dovedl do finále Ligy národů v roce 2021. Arsenal tak neměl jinou možnost, než se vydat odlišnou cestou. Klíčovou roli svěřil někomu, kdo znal klub z hráčských let, ale v trenérské branži byl známý jen jako člen realizačního týmu Pepa Guardioly v Manchestru City.
Zbytek je, jak se říká, historie. Arteta převzal kádr, který mnozí považovali za toxický, a začal jej přetvářet podle svých představ. Dokázal triumfovat v FA Cupu a dvakrát v Community Shieldu, opakovaně však zažíval zklamání z druhých míst v Premier League. Mezi fanoušky již Arsenal pod jeho vedením pro umístění jen těsně za vítězem doslova proslul.
Až v květnu letošního roku se mu tak po předešlých nezdarech podařilo ligový titul získat a porazit tak svého bývalého mentora a kolegu Pepa Guardiolu. Nyní je cílem Kanonýrů pozvednout nad hlavu další pohár, tentokrát ten "ušatý".
Ve finálovém duelu Ligy mistrů bude Arteta pro změnu čelit klubu, kterému vděčí za zdařilý vstup do profesionální kariéry a trenérovi, jenž byl jeho mentorem v hráčských začátcích a později málem převzal Arsenal místo něj. Kruh kariéry Mikela Artety se tak tuto sobotu v Budapešti může po 25 letech kompletně uzavřít.