Liverpool v Premier League aktuálně táhne sérii šesti zápasů bez porážky, přičemž pomyslným bodem obratu k lepšímu byla domácí remíza 2:2 s Arsenalem na začátku dubna. V tomto střetnutí Liverpool prohrával s tehdejším ligovým lídrem po necelé půlhodině už 0:2. Přesto Kloppovi svěřenci počáteční bouři přestáli a rychle se chopili otěží zápasu. I díky Alexandru-Arnoldovi, jenž měl na průběh zápasu čím dál větší vliv.

Utkání začal na své obvyklé pozici pravého krajního obránce v rámci tradičního liverpoolského rozestavení 4-3-3. Přesto se jeho chování na hřišti, zejména když měl jeho tým míč v držení, znatelně lišilo od toho, na co jsou fanoušci zvyklí.

Při výstavbě hry se Alexander-Arnold často přesouval do středu hřiště, místo aby držel jeho šířku. Uprostřed tak vytvářel dvojici s klíčovým středním záložníkem Fabinhem. Současně se levý bek Andy Robertson zasouval ke dvěma stoperům, čímž vznikala pomyslná formace 3-2 s pěti hráči Reds, před nimiž byl prostor pro podnikání útoků.

Tento tah pomohl anglickému reprezentantovi mnohem víc se zapojovat do rozehrávky Liverpoolu. Alexander-Arnold zakončil zápas s jednou asistencí a čtyřmi klíčovými přihrávkami – žádný hráč jich v ten den na Anfieldu nezaznamenal víc.

Klopp se k této taktické variantě po utkání vyjádřil následovně: "Dnes hrál Trent víc uvnitř hřiště, jakousi druhou šestku. Otevírá nám to další herní možnosti. Je potřeba si na to zvyknout a když se podíváte zpětně na naše zápasy, je vidět, že jsme se to naučili používat."

Poté, co Alexander-Arnold sehrál zásadní roli v dohnání dvougólového manka, zopakoval perfektní výkon i o týden později proti Leedsu, který Reds přejeli 6:1. Odchovanec Liverpoolu se v tomto utkání pokusil o 136 přihrávek s úspěšností 91 % a připsal si dvě asistence. 

Jeho využití jako "obráceného křídelního obránce" není ojedinělé a v poslední době se podobné příklady objevují i jinde v Premier League. Pep Guardiola takto pracuje například s Joaem Cancelem či Johnem Stonesem. Španělský kouč Manchesteru City takto instruoval i Olexandra Zinčenka, po jeho odchodu do Arsenalu se s Ukrajincem o totéž pokouší i Mikel Arteta.

Nespornou předností Alexandera-Arnolda je vynikající technika umožňující mu zásobovat spoluhráče precizními centry, což z něj v posledních týdnech dělá pro Liverpool mimořádně nebezpečného hráče. Kloppovi svěřenci nastříleli v posledních pěti zápasech 17 gólů. Že se na tak vysokém počtu zásadní měrou podílel i Alexander-Arnold, lze ilustrovat pomocí čísel.

Ve zmíněných pěti kláních zaznamenal šest asistencí, což je o čtyři víc, než nasbíral v předchozích 29 zápasech Premier League. Za tuto dobu se rovněž v kolonce očekávaných asistencí (xA) dostal na hodnotu 2,6 – to je víc, než měl v 10 ligových zápasech před remízou s Arsenalem.

Z přesunů Alexandera-Arnolda těží i Mohamed Salah, který se na hřišti často pohybuje právě před ním. Ve třech z posledních pěti utkání zaznamenal Egypťan přes 60 doteků s míčem, přičemž před utkáním s Arsenalem nepřekročil hranici 60 doteků ani v jednom zápase.

To je další benefit skutečnosti, že se Alexander-Arnold pohybuje víc ve středu hřiště – pro Salaha se na pravé straně otevírá větší prostor. Jeho pět gólů z posledních čtyř zápasů (a z 21 střel) jen podtrhuje, že to nese ovoce.