Začátek sezony vás musel prověřit. Přišel jste jako velká posila do Sparty a vítězství nikde, góly nikde…
"Pro nás všechny to bylo hrozně těžké období. Nedařilo se nám, přitom to v sobě určitě máme. Ani pro mě to nebylo jednoduché. Každý hráč si prochází v kariéře vzestupy a časy, kdy se nedaří. Mě to druhé potkalo zrovna při restartu v extralize. Nabil jsem kritikům, každý mi mohl říct, že nehraju dobře. Což se taky dělo. Já nicméně věděl, že pro to, aby se to zlomilo, dělám první poslední. Věřil jsem, že to přijde."
O to nepříjemnější, že to navázalo na mistrovství světa, kam jste také přijel provázen velkými nadějemi. Po šampionátu jste říkal, že jedním z hlavních důvodů, proč vám nevyšel, bylo, že jste na sebe kladl přílišná očekávání. Sám sebe jste dostal pod tlak, což vás provází vesměs celou kariérou. Jak se to dá odstranit?
"Mým snem vždycky bylo zahrát si NHL. Je těžké se do ní dostat, ovšem ještě těžší je tam zůstat. A to se mi nepovedlo. Jo, splnil jsem si sen, dal jsem i gól, ale samozřejmě bych chtěl víc. Mám takovou mentalitu, že mi nevadí pro to hodně tvrdě dřít. A když se mi to nevracelo, vytvářel jsem si na sebe tlak, že to chci zlomit a dokázat, že na to mám. V tu chvíli se to zadře. V posledních měsících pracuju hlavně na mentální stránce, mám mentálního trenéra a cítím se líp, víc v klidu. Člověk chce být nejlepší, má od sebe velká očekávání a někdy je to kontraproduktivní. A mě to zrovna potkalo na mistrovství světa, na které se všichni dívali."
Pracovat na mentální stránce zní jednoduše, nicméně ten proces asi bude poměrně složitý, že? Jak vlastně činnost s takovým koučem probíhá? Sejdete se a povídáte si nebo jde o formu nějakých cvičení?
"Ještě než odpovím, řeknu jinou věc. Je hrozně důležité si uvědomit, že deset až patnáct let zpátky sociální sítě a podobné věci neměly zas tak velký dopad. A mentální koučink nikdo moc neřešil. Jestli byl tlak na hráče, pocházel od vedení klubu, od médií. Jenže teď jsme v době sociálních sítí a kdokoliv si vás jejich prostřednictvím může snadno najít a rozhodit vás. Proto taková spolupráce může pomoct. Mentální stránka je v kabině hodně probírané téma. Zpátky k otázce: Může to být běžná schůzka na kafe, může to být na dálku. Formou povídání nebo různých cvičení."
Jak takové cvičení vypadá?
"Úplně nechci chodit do detailů… Nicméně je jich spousta druhů, od rozhovorů po psaní si svých cílů, dýchání… Jsou hráči, kterým stačí jedno nebo dvě sezení a pak jsou schopni v tom pokračovat sami a nemusejí se nikomu svěřovat. Jiní zase mají radši jednou týdně si s někým zavolat, pokecat a udělat pár cvičení, aby byli sebevědomí, věřili si a byli to oni."
Je fakt, že kdybyste před patnácti lety řekl v kabině, že spolupracujete s mentálním koučem, spoluhráči by se vám vysmáli, protože tehdy to bylo vnímané trošku jako…
"... že je člověk blázen. Je jiná doba. V NHL jsou dokonce týmoví mentální trenéři. Když jsem byl v Dallasu, měl jsem s nimi pár sezení. Chtějí poznat hráče i z jiné stránky. Tam je to normální. Dokonce jsem i zažil, že kluci nevyužívali týmového kouče a platili si vlastního, protože mu zkrátka víc věřili. Na tom hodně záleží. Naše extraliga jde extrémně nahoru, což jsem teď okusil. A cítím, že tohle je věc, na které chci pracovat a která je potřeba. Protože v tréninku tomu dám maximum, už moc nevím, kde se v něm posunout."
"Ovšem vnímám, že limit je moje hlava. Vím, že když se zlepším v tomhle, dokážu prodat všechny věci, které trénuju. Během těch čtyř let, co jsem bojoval o to, abych se dostal do NHL, jsem tomu fakt obětoval všechno. Měl jsem tady téměř každé léto tréninkový dril na dva měsíce. Hodně náročné. A pak člověk přijede do kempu před NHL a je ve stresu. A ten stres se na mně podepsal tak, že jsem nebyl schopný prodat těch sto procent, co ve mně bylo."
Stres z toho, že máte jen pár dní na to ukázat, na čem jste x měsíců dřel?
"Spíš z toho, že tam je deset kluků, kteří bojují o jedno, dvě místa. A ty chceš být ten nejlepší, protože víš, že jsi tomu dal maximum. A čekáš, že se ti to vrátí. Jenže teď najednou cítíš, že to v tom zápase nejseš ty. A když člověk neví, proč to tak je, vlastně chce ještě víc, ovšem ono to ještě víc nejde. Pak je potřeba si s někým popovídat a zjistit, proč tomu tak je. Kdybych to po čtyřech letech v Americe zabalil a v létě bych chodil jednou denně trénovat, bylo by pro mě těžké se na sebe podívat do zrcadla a říct si: 'Dal jsi tomu všechno.' Protože by to nebyla pravda. Ale když vím, že dvakrát, třikrát denně trénuju, ten problém byl jinde. Zkrátka od nějakého věku na sebe mám vysoké nároky a chci být nejlepší. A pak mě to trochu brzdí."
V rámci uvolnění jste do přípravy zařadil i meditace, je to tak?
"Občas. Nebo si prostě jenom sednu, vypnu telefon a jsem sám sebou. Kolikrát mi to pomůže i při zápase. Dám příklad. První třetina nebyla podle mých představ, udělal jsem jednu, dvě chyby. Tak místo toho, abych si o přestávce říkal: 'Ty jo, teď už mě tam trenér nedá, už nemůžu do konce zápasu udělat chybu', čímž bych zase dostával sám sebe pod tlak, vypnu. Dřív jsem tohle nevěděl a ještě jsem si tím stres nabaloval. Teď si sednu, někdo to třeba ani na mně nepozná, vnitřně vnímám sám sebe, medituju a soustředím se jen na ten daný moment. No, a za deset minut ani nevím, že jsem nějaké chyby udělal a jdu s čistou hlavou do další třetiny."
Takže dá se zvládnout meditace i během přestávky?
"Dá. I v téhle sezoně už jsem to párkrát udělal. Někdo si teď asi může myslet, že jsem blázen. Na druhé straně miluju hokej, je to můj život a moje práce. Takže tomu dávám první poslední. A to s sebou přináší i stres, který si sám ještě znásobuju. Jakmile začne zápas, dávám do toho pokaždé maximum. Když se ovšem člověk uvolní a použije k tomu nějaká ta cvičení nebo meditace, má volnější hlavu a soustředí se na věci, které dokáže ovlivnit. A najednou to prostě jde. Jak jednoduché to je, že?"
Což je vlastně aplikovatelné na kterýkoliv obor lidské činnosti…
"Určitě. Když mám sezení s mentálním trenérem a v klidu to probíráme, říkám si: 'Ty v*le, jak to, že jsem to nepochopil sám!' Protože mi to přijde hrozně stupidní a jednoduché, když o tom mluvím. Jenže když má člověk mezi střídáními tep sto padesát a dívá se na vás patnáct tisíc lidí, kteří od vás očekávají výsledek, chcete to udělat tak, jak nejlíp umíte. A pak je hrozně složité se nevystavovat těm svým očekáváním."
"Život všech sportovců je o tom, že máte svá očekávání a ještě jiná mají od vás lidi okolo. Je hrozně důležité si to nepřipouštět a snažit se mít čistou hlavu. Nesoustředit se na góly, asistence, protože vím, že když to dělám, hokej mi nejde. Když se naopak zaměřím na týmové věci, najednou mám čistou hlavu."
To jste mi nahrál. Když jste šel v létě do Sparty, říkal jste, že jste s trenérem Augustou probírali vaši roli a že chcete pomoct hlavně ofenzivě. Jenže spoustu času trávíte v oslabení, z útočníků současné reprezentace ho máte v extralize nejvíc… I tohle plyne z dohody před sezonou?
"Oslabení je součást mé hry, vždycky byla a nevadilo mi to. Mám rád skočit na to jedno střídání během dvou minut a odvést maximum. A ve Spartě hrajeme oslabení, myslím, velmi dobře."
Podle čísel úspěšnosti nejlépe v extralize…
"Styl, který po nás trenéři chtějí, nám vyhovuje a mě samotného to baví. Vím, že jednou z mých předností je bruslení a na tom je ten styl založený. Když jsme se s trenérem Augustou i s Láďou Šmídem (trenérem obránců Sparty – pozn. red.) bavili v létě, říkali, že mě určitě budou chtít na oslabení používat, když to bude klapat. Hrát oslabení je přínos týmu, jeho důležitá součást."
Fanoušci vás však mají zafixovaného spíš v přesilovce.
"Mají. Na druhé straně, kdyby někdo pořádně sledoval AHL, věděl by, že celé čtyři roky jsem tam hrál oslabení."
Opět jste mi nahrál. Předloni jste prohlásil, že jakmile hráč odejde do AHL, přestane tady existovat, a to i pro reprezentaci.
"Stojím si za tím, cítil jsem to tak a bylo to tak. Ovšem co jsem slyšel, nový realizační tým chce skautovat jak hráče v NHL, tak i v AHL a dokonce i na univerzitách. To je zase krok dopředu a je to super. Třeba už to teď bude jiné."
Předchozí trenér Radim Rulík vás rok nato nakonec povolal z AHL na mistrovství světa. A rovnou do prvního útoku. Cítil jste, že vám věří?
"Vážím si toho, že mě vzal, protože to nebylo ve zvyku. A vůbec nechci, aby to znělo, že nějak kopu kolem sebe. Naopak. Když jde člověk do Ameriky, čeká se, že bude hrát NHL. Pro spoustu lidí pak může ten fakt, že se mu to nepovede, být důvodem toho, že ho přestanou sledovat. Ovšem z mých zkušeností je v každém týmu AHL minimálně deset kluků, kteří by z fleku mohli hrát v NHL a zvládli by to."
Když byla řeč o trenéru Rulíkovi, i on byl po vašem trejdu do Bostonu přesvědčen o tom, že to v NHL zvládnete. A nechápal, jak je možné, že se to nepovedlo.
"Já taky ne… Když jsem podepisoval kontrakt, bylo mi řečeno, že začnu nahoře. Jenže po relativně slušném kempu tomu tak nebylo. V tu chvíli jsem to úplně nečekal. Bylo to pro mě, jako když se mi zboří svět. Měl jsem za sebou tři roky na farmě a troufnu si říct, že jsem podával dobré výkony. Bodoval jsem, všechno, ale pořád ne a ne nějaká šance, na kterou jsem čekal. No a když už jsem ji konečně dostal, ve třetím utkání jsem se zranil, bohužel na delší dobu (kvůli svalovému zranění vypadl ze hry na měsíc – pozn. red.). Asi mi chybělo i trošku štěstí. Udělal jsem pro to všechno, co jsem mohl."
Je něco, v čem vás zámoří zklamalo?
"Těžko říct. Když se na to teď dívám, kluci, kteří hráli na farmách za mnou, teď stabilně nastupují v NHL. Člověk se tomu usměje. Jenže už to nevrátím a můžu se dívat jenom dopředu. Teď tady mám před sebou jinou výzvu a na tu se soustředím."
Tou nejbližší je reprezentace. Andrej Šustr teď říkal zajímavou věc, a sice, že srazy národního týmu jsou důležité pro hokejovou komunitu i ze sociálního hlediska, protože rád potkává nové hráče a vznikají tam přátelství na celý život. Vy jste v reprezentaci od šestnáctky. Našel jste si díky ní taky kamaráda navždy?
"Vlastně teprve teď kluky poznávám. Jediný, s kým procházím celou tu cestu, i když jsem tady poslední čtyři roky nebyl, je Libor Zábranský. Byli jsme spolu od těch šestnácti, je v týmu i nyní. A když jste zmínil Andyho Šustra, s ním máme bezva vzpomínky. Moje první mistrovství jsme spolu prošli celý kemp od začátku těch osm týdnů až do šampionátu. Je to borec, co odehrál stovky zápasů v NHL. Každou akci, na které jsme byli spolu, každý den se od něj učím. Shodou okolností dneska (rozhovor vznikal ve středu – pozn. red.) jsme spolu na ledě pracovali na přihrávkách, protože je to hrozně důležitá součást. Je super, když vidíte jednoho z těch starších borců, jak je fakt vděčný za to, že sem může jet. A ještě jak maká!"