První třetiny obou zmíněných zápasů si byly dost podobné. Ve čtvrtfinále v ní přestříleli Američané národní tým poměrem 11:2. A obrovský rozdíl nezpůsobila obětavost soupeře, jeho beci jednoduše neměli co blokovat. Češi zkrátka neměli prostor ani na pokus o střelbu. V této statistice byli v první třetině ještě víc pozadu než ve střelách na branku (5:20).
A to měl Jalonenův výběr výhodu přesilovky… Aktivní hra Američanů v oslabení mu dělala potíže, jejich dobře načasované napadání jej připravovalo o čas i dobrou myšlenku. Soupeř všechny české řady přehrával, jedinou světlou stránkou byla hra druhé, "karlovarské" formace. A i ta měla jasně dané limity. Sice dostala kotouč do soupeřova pásma, k ohrožení branky se však téměř nedostala. Do šancí se zapojili Kaut, Sobotka a Kubalík, ale jen poslední jmenovaný byl schopen trefit prostor branky. Američané na tom byli se sedmi šancemi výrazně lépe.
Ve druhé třetině se český tým osmělil. Na branku dostal víc puků, jenže stále patřila statistika střeleckých pokusů výběru USA (18:15). Šancí ve hře pět na pět však měl národní celek víc. Nadějně se prezentovala Špačkova řada a v dobrém výkonu pokračovala i druhá lajna dříčů s Černochem, Beránkem a Flekem.
Američané přečetli přesilovku
Čechy ale v kritické chvíli srazil na kolena opět inkasovaný gól z větší vzdálenosti. Zvlášť hořké to je i potom, co se tak stalo po prohraném vhazování, která přitom reprezentanti ve druhé třetině získávali. Celkově jim však v Rize a Tampere chyběli jeho elitní hráči na tuto činnost – zranění Lukáš Sedlák a Filip Chytil.
I tak byla prostřední třetina nejlepší českou pasáží v duelu. Bohužel jen tento zlepšený výkon byl jedinou světlou stránkou jinak mdlého čtvrtfinále. Záběrečná 20minutovka vyzněla z pohledu střeleckých pokusů ve prospěch českého týmu (14:13). To, co Jalonenův výběr odlišovalo, byl počet přesných ran na branku. Těch měl soupeř devět, zatímco Češi jen čtyři.
Ti začali aktivně a prvních zhruba pět minut se jim dařilo. Určitě tomu pomohl i tah kouče, který se snažil víc měnit útočné lajny. Jeho svěřenci získali i přesilovku, ale v ní se ukázalo, že zbraň ze skupiny je proti taktice USA na oslabení tupá. Vypracovali si jen jednu šanci, a to na úplném konci početní výhody. Jinak chyběla rychlost v přihrávkách i myšlení. Nutno dodat, že USA se prezentovali snad nejlepším oslabením, na jaké český tým na turnaji narazil.
Poté už zase převzali iniciativu Američané. Tak jako v celém zápase dělali Čechům problémy s rozehrávkou a získávali puky v jeho obranné třetině nebo ve středním pásmu. Obhájci bronzu nebyli schopni přesné rozehrávky, když je velmi důrazní Američané napadali. Třetí gól se zrodil z podobné situace jako druhý a byl zásluhou mladičké americké hvězdy Gauthiera. Bohužel to už byl poslední hřebíček do rakve českých nadějí. Národní tým si nebyl schopen získat soustavnější tlak ani ve hře bez brankáře na konci zápasu. Domů tak odjíždí se sklopenými hlavami. I na šance Američané přehráli Čechy 5:3.
Z celého zápasu je těžké vypíchnout jednoho českého hráče, neboť se neukázala ani žádná větší individualita a celý tým byl na podobné vlně. Snad jen Jakub Flek dělal Američanům problémy se třemi nadějnými pokusy ze slotu a jednou přesnou střelou na branku. Jinak je výmluvné, že dvě rány si připsali obránci Jordán a Zbořil, kteří by určitě neměli být nejčastějšími střelci národního týmu.
Reprezentanti se tak rozloučili se šampionátem špatným výkonem. Jednalo se však o zatím nejlepšího soupeře na turnaji s dobrým mixem hráčů s NHL, AHL a mladých nadějí. To českému týmu chybělo. Kvalita. Jak řekl sám kapitán Roman Červenka, Američané nastavili národnímu týmu zrcadlo. Nelze se spoléhat na individuality z prvního útoku, je třeba mít vyváženější tým. Příštího rok hostí šampionát Česko, do té doby je před hokejovým hnutím hromada práce...