Krátká rekapitulace: Fin Kari Jalonen se týmu ujal po krachu na olympiádě v Pekingu 2022, kde Češi ani neprošli do čtvrtfinále. A za pár měsíců jej dovedl ve své vlasti k bronzovým medailím, cinkot cenných kovů se v kabině národního celku rozléhal po nekonečných 10 letech. Hurá! Angažmá, jež mělo vyvrcholit startem na šampionátu v Praze, však přestřihl pasivní až ustrašený herní projev už rok poté. Osmé místo, nestravitelná hra a nový muž v křesle šéfa hokejového svazu Jalonenovi po dlouhém váhání zabukovali letenku domů.
Reprezentace se ujal Rulík, symbol nové vlny a obrody. S dvacítkou během dvouletého spojení nejdřív vyskočil do semifinále, pak ke stříbru. První medaile juniorů po 18 letech. Sláva! Když se pak (přirozeně) přesunul v době poptávky do role hlavního lodivoda dospělého výběru, sliboval zapomenutí Jalonenova temna: "Chceme hrát jinak. Být aktivní, agresivní. Diktovat tempo hry. Budeme budovat sebevědomí." Čili přesně tak, jak předtím velel českým mladíkům.
A skutečně, na úvodním turnaji po jeho nástupu ohromil dravým nástupem, soupeře na Euro Hockey Tour zválcoval a sklízel zasloužené pochvaly. Bohužel, drajv a požadovaný styl se s každým dalším zápasem vytrácel. Na šampionátu v Praze už uspěl s jasně čitelným defenzivním pojetím, přičemž plošné napadání soupeře v jeho pásmu sláblo, sláblo, až na letošním šampionátu vyšumělo úplně.
Zůstala bojácnost, vlažné týmové pojetí a čekání na to, kolik gólů si soupeř usmyslí vstřelit. Nejmarkantnějším příkladem toho je duel s Kanadou v základní skupině letošního olympijského turnaje (0:5), kdy na ledě existoval jediný tým. Tomu ostatně odpovídaly výsledky. V první sezoně měl národní tým poměr výher a porážek 14:8, v další 14:6 a nyní už to bylo 11:14.
Možná, že úspěch přišel v Rulíkově angažmá příliš brzy. Zlatá medaile z domácího šampionátu, na níž bez diskuse nesou velký podíl freneticky povzbuzující fanoušci, jako by přinesla uspokojení a letargii. A to i co se týče hledání nových podob týmu. Jak dokáže být občas kouč uzavřený, nedobytný, strohý a svým způsobem svérázný při vystupování na veřejnosti, zaujal stejný postoj i při skládání mužstev na velké akce.
Poprvé tím rozpoutal vášně, když se v nominaci na své premiérové mistrovství světa držel proklamovaného záměru postavit kostru z hráčů z Evropy. A tak se s kamennou tváří k údivu mnoha (včetně šéfa svazu) rozloučil po přípravě na pražský šampionát s plejery ze zámoří Tomášem Noskem, Filipem Zadinou, Radimem Zohornou či Jakubem Vránou (mimochodem tři z nich už v zámoří skončili a Noska to po letním vypršení kontraktu s Floridou nejspíš čeká také).
Klapka přes oko
Pokud to měl být signál, že nikdo nemá nic jisté, nebyl. Zlatá Praha zformovala pevné jádro, na něž pak šéfové týmu sázeli dál. S nulovým výhledem do budoucna. Trenér, od nějž se čekala razantní přestavba a omlazení kádru, sázel na prověřené veterány. Přitom na tiskové konferenci bezprostředně po svém jmenování do funkce v létě 2023 prohlásil na dotaz ohledně mladých hráčů: "Už teď můžu říct, že chceme dát šanci šestici kluků: Matyáš Šapovaliv, Jakub Brabenec a Jiří Kulich. Z obránců David Špaček, Stanislav Svozil a David Jiříček."
Sami si uděláte obrázek o tom, jak to dopadlo… Téma mladíků se pro Rulíka stalo stejně vzdálené, jako nasadit takového hráče na led. Jako by byli kluci bez zkušeností na obtíž. Ukázal to nejvíc letošní turnaj, o němž Rulík věděl, že bude jeho poslední u týmu a nominoval na něj konečně větší počet zástupců nové generace.
Jenže ve chvíli, kdy měl dopřát odpočinek unaveným mazákům v čele s viditelně uondanými tahouny Pardubic, putovali mimo sestavu právě hladoví nováčci. Kouči se letos nepovedlo ani najít jednotlivým členům mužstva padnoucí role, za osm utkání pocitově správně poskládat lajny, během zápasu improvizovat. Například zcela nevyužitý zůstal potenciál útočníka Jaroslava Chmelaře, jenž si s celou svou řadou říkal o mnohem větší prostor.
Jako smutné finále začal kouč popírat sám sebe. Když na tiskovce, na níž prezentoval olympijskou nominaci, vysvětloval neúčast forvarda Calgary Adama Klapky, řekl: "V klubu nehraje ani přesilovku, ani oslabení, takové hráče brát nechceme." Argument na místě. Do doby, než defenzivního hromotluka nechal sledovat v televizi i nynější šampionát a do hry v početní nevýhodě pravidelně nasazoval pardubického kanonýra Martina Kauta, jenž tuto roli v klubu opravdu neplní.
Zajímavý je v tomto kontextu nářek, že český hokej zaostává oproti soupeřům v počtu zástupců v NHL. "Těch hráčů v Americe nemáme tolik. Když odmítnou nebo z osobních důvodů nepřijedou, je strašně těžké konkurovat," uvedl Rulík. A teď čísla – zmíněný Klapka nasbíral v této sezoně v základní části 79 startů. Žádná z 13 finských posil ze slavné ligy se tímto číslem chlubit nemůže!
Nemluvě o tom, že vedení dlouhodobě neoslovuje hráče jako David Rittich (NY Islanders), který by se jako gólman číslo jedna zrovna letos hodil, nebo Martin Frk, jenž na farmě Calgary prožil životní sezonu (66 zápasů, 30+30). Přitom o komunikaci s hráči Rulík po nástupu na českou střídačku prohlásil, že je stěžejní záležitostí…
Letos v lednu se zase podivoval tomu, jak Kanada mohla nasadit ve čtvrtfinále mistrovství juniorů proti Česku do hry osm zadáků, že to odporuje modernímu trendu hokeje. Aby sám nyní na šampionátu pustil do hry stejný zástup beků proti bránící se Itálii a totéž zopakoval v rozhodujícím duelu turnaje s Finy... Po něm si navíc stěžoval, že zápas ujel jeho týmu v první třetině, neboť se hráči nemohli dostat do tempa poté, co den předtím nebyli na ledě. Trénink však sám zrušil a ranní rozbruslení nechal jako dobrovolné…
Přes to všechno patří odcházejícímu kouči kredit. Přičinil se o návrat (i když chvilkový) hokejové euforie do ulic tuzemských měst, s hráči z Evropy odvedl mimořádnou práci. Vložil do nich důvěru a někteří z nich se úžasně zvedli. Po boku Romana Červenky neskutečně vyrostl Lukáš Sedlák, nedoceněnou postavou je jiný útočník z extraligy Jakub Flek. Co s nimi a s herní tváří reprezentace bude dál? Nástupci nynější realizační družiny v čele se Zdeňkem Motákem nejsou zrovna příslibem ofenzivní smršti…
Rulíkova cesta nyní povede s jeho spolupracovníky do Kladna. Při svém odchodu prohlásil, že pro budoucnost českého hokeje je nejdůležitější mít co nejvíc špičkově připravených mladíků, kteří se dostanou na draft NHL. I na to může nyní v klubu dohlédnout, ať má reprezentace odkud brát…
