Největší favorit turnaje nastoupil v první třetině na Čechy se svou typickou fyzickou hrou. I zámořské experty projev týmu překvapil. A když jejich největší hvězda Connor McDavid hned při svém prvním střídání sestřelila Lukáše Sedláka, komentátoři propadli v úžas. Aby ne, centr Edmontonu upoutá na ledě kdečím, jen ne tvrdými hity. V této sezoně jich v 58 startech za Oilers nasbíral pouhých 25 (tedy průměr 0,43 na zápas), většinou daleko měkčího rázu.
Tady si vyčíhal soupeře už po pár vteřinách na olympijském ledě. Neobvyklost situace nejlépe odráží historka z kanadské střídačky, o níž se poté hráči podělili s reportéry. Když se po McDavidově hromovém ataku vrátila jeho formace na střídačku, otočil se na její členy mazák Brad Marchand. "Super hit, Willy!" poplácal po ramenou obávaného tvrďáka Toma Wilsona (v utkání osm hitů). "Já jsem ale nesundal nikoho, to byl Connor…" odpověděl mu forvard Washingtonu.
Zámořský celek se tímto způsobem chtěl uklidnit, dodat si sebevědomí. I na hvězdy NHL totiž dolehla tíha startu turnaje, jaký hokejový svět neviděl dlouhých 12 let a na němž drtivá většina Kanaďanů startovala poprvé. Jeden z nejlepších hráčů utkání Mark Stone po zápase přiznal: "Byl jsem nervózní. Myslím, že asi každý v týmu, až na Sida (Sidneyho Crosbyho) a Deweyho (Drewa Doughtyho)," uvedl s odkazem na jediné dva spoluhráče, kteří už olympijský turnaj v kariéře zažili.
Nicméně Češi navzdory kanadské tvrdosti neodehráli první část zápasu vůbec špatně. Fyzicky se postupně soupeři vyrovnali, úvodní dvě třetiny zvládli držet krok i střelecky (11:11, 11:12). Zejména činnost druhé české formace držela hru opticky rovnocennou, David Kämpf a Ondřej Kaše se dostali do největších šancí. Celkově si v zápase připsali členové tohoto útoku pět ran na branku, tedy stejně jako elitní trio David Pastrňák, Tomáš Hertl, Martin Nečas.
Zejména oni byli pod tlakem Kanady, a to i proto, že na ledě strávili významně víc času než ostatní (z prvních 20 minut jich všichni odehráli kolem 7). V zahajovací třetině si národní tým vypracoval při hře pět na pět o tři šance méně než Kanada (3:6), přičemž měl víc střeleckých pokusů (15:14).
Prostřední pasáž utkání už byla víc jednostranná, Kanada si vytvořila 10 šancí, Češi jen tři. Kouč Radim Rulík se na průběh zápasu snažil reagovat změnami v sestavě, proházel útoky, jenže mělo to spíš opačný efekt. Závěrečná třetina byla naprosto v rukou soupeře. Jedna statistika mluví za vše: 12 šancí Kanady při hře pět na pět, žádná na straně českého celku.
Nejlepší útočník? Palát
Poměr ran byl v jeho nepoměr 4:13, přičemž všechny pokusy letěly od modré čáry. Průměrná vzdálenost střely 13,84 metru od branky ostře kontrastuje s údajem ze druhé třetiny (8,7). Kanaďané zavřeli prostor před svou klecí, prostor k zakončení nechali daleko mimo slot. Důsledkem toho se stal nejčastějším střelcem Česka Radim Šimek se šesti pokusy, čtyřmi střelami na branku a jednou gólovou příležitostí.
Až na šance má dvakrát vyšší čísla než nejčastěji pálící útočník Nečas (tři pokusy, dvě střely a jedna šance). Další velké negativum je bilance Romana Čevenky a Sedláka, kteří měli oba nula zakončení. A Pastrňák? Při hře pět na pět jeden střelecký pokus, jenž byl zároveň šancí a ranou na branku, a jeden zblokovaný puk v přesilovce.
Jediným, kdo měl z první formace větší individuální stopu, byl Nečas (na ledě také pobyl nejvíc ze všech útočníků – 19:00), jenž si připsal jednu šanci, tři přímé nahrávky na střely a pět vstupů do pásma, po kterých následovalo zakončení.
Možná nejvíc pozitivní dojem zanechal Ondřej Palát. Svou aktivní hrou ukazoval, proč byl vždy tak platný v play off. Dvě střely na branku, jedna šance a čtyři přímé přihrávky na střely, z nichž vyplynula jedna šance. Navíc si připsal čtyři vstupy do pásma zakončené ohrožením kanadské branky. A když byl na ledě při hře pět na pět, národní tým vyslal o pět střel víc než protivník.
Kämpf byl zase skvělý na buly (62 %), právě díky němu měli Rulíkovi svěřenci ve druhé třetině asi největší tlak v utkání. Stejně jako s Palátem s ním na ledě nebyl tým výrazně přehráván. Posledním pozitivem je obranná dvojice Michal Kempný, Radko Gudas. S nimi na ledě měli Češi navrch ve střelách a pokusech a v šancích tolik nezaostávali (-2). Kempný byl nejvytěžovanějším hráčem týmu (21:56).
Výkon českého týmu v zápase ovšem negradoval, spíš postupně upadal. Trenér Rulík do něj vstoupil dobrým plánem, jenže nereagoval nejlépe na vývoj. Pro třetí třetinu přeházel útoky a projev celého mužstva to výrazně ztlumilo.
Národní tým by potřeboval ve svých řadách nový vítr, a to zvlášť poté, co třetí a čtvrtá útočná formace zrovna nesršela energií. Jejích šest útočníků si připsalo za celý zápas dohromady pouhé tři střelecké pokusy. Navíc zavinili obě vyloučení. Jedno z nich Sedlák, jenž byl u čtyřech inkasovaných gólů, což při počtu 20 střídání za utkání znamená, že každý jeho pátý pobyt na ledě skončil brankou v české síti…