Nový vítkovický kouč má poměrně jasnou charakteristiku. Zdobí jej vítězná mentalita a přicházejí s ním úspěchy. Je "zámořsky" tvrdý a neústupný. A – tady pozor – také svéhlavý a do jisté míry autokratický. Zkrátka buď bude po jeho, nebo smůla. Přesně z těchto důvodů chce mít co největší kontrolu nad teritoriem, v němž se pohybuje, přesně kvůli tomuhle skončil například v Třinci.
Ano, tam, kde se vyšvihl do trenérských oblak. Přišel v roce 2017, po dvou sezonách, kdy Oceláři skončili na 10. a 5. místě tabulky. To se ambiciózním šéfům bohatého klubu vůbec nelíbilo. A tak ukázali na neméně ambiciózního kouče, který navíc v dresu slezského kolosu končil svou hráčskou kariéru. Trefa! Čtyři finále v řadě, tři tituly. A pak? Konec. Proč? Varaďa (v Třinci mimochodem podepsal smlouvu až do roku 2027) totiž chtěl, aby se organizace po hokejové stránce zcela podřídila jeho plánům. Chtěl mít pod palcem i skládání kádru.
Narazil a těsně před koncem roku 2021, uprostřed sezony, oznámil, že klub opustí. Na vlastních webových stránkách, jimž se celkem pravidelně svěřuje se svými myšlenkami, pak napsal, že se "chce posunout dál" a že ze své vize, jak dělat hokej "nikdy neuhne". A také, že "spoustu energie spotřebuje na přesvědčování okolí". Zkrátka nerad se s ostatními dohaduje, jestli jet doprava, či doleva, chce mít plyn sešlápnutý na podlaze a valit dopředu.
Fajn, i když poněkud zrádné v týmovém sportu. Pokud se mělo za to, že Třinec bez něj uvadne, nestalo se. V obou letech v éře po Varaďovi slavil titul, pevně usazen v křesle sportovního ředitele mu k tomu pomohl Jan Peterek. Dá se, s mírným sklonem k dramatizování, říct, že třinecká ikona (s 12 sezonami v červenobílém dresu v životopise) vyhrála nad Varaďou interní souboj o moc. Stejně jako to platilo v případě trenérova angažmá v Pardubicích a harakiri konfrontace s podobně neústupným Petrem Dědkem, majitelem klubu.
Celý rok Varaďa nikde netrénoval, i když byl na seznamu tajných přání desítek manažerů klubů z celé Evropy. Vždycky odpovídal, že čeká na tu správnou příležitost. Dá se to číst i tak, že čekal na někoho, kdo mu podepíše "plnou moc" nad sportovním úsekem klubu. A někdo takový se vyloupl ze zoufale nešťastných Vítkovic. I k nim má (stejně jako k Třinci) Varaďa srdeční pouto. Vždyť právě v jejich dresu začal v 17 letech s velkým hokejem.
Ostravský klub vlastně téměř nemá co ztratit. Zblízka se dívá do tváře barážové nestvůře, která občas umí spolknout i velké sousto (viz nedávno Zlín). A tak majitel Aleš Pavlík sáhl k radikálnímu řezu mezi svými spolupracovníky a těm ze sportovního úseku, kteří zbyli, vzal podpisová pera a vtiskl je všechna do jedné ruky. Ať už si byl vědom možných rizik, nebo ne. Jeho klub je v krizi a z ní nejlépe zná nejkratší cestu neohrožený vojevůdce, který se nezabývá "zbytečnými" kompromisy.
Krátkodobé řešení ano. Ale co z dlouhodobého hlediska s koučem, vedle (a pro) nějž je sportovní ředitel zbytečný? Nedávný případ podobně namočeného Liberce ukázal, že obě funkce zvládnout nejde, pokud se má dostavit úspěch. Lodivod Filip Pešán, v dobrém smyslu podobný hokejový fanatik jako Varaďa, minulý týden přenechal manažerování Michalu Birnerovi. A Bílí Tygři se od té doby zvedli, získali ze dvou zápasů plný počet šesti bodů, což se povedlo jen vedoucí Spartě. Čirá náhoda?
Žádný velkoklub, který míří vážně vysoko, by si nedovolil tyto dva náročné pracovní úvazky svést na jednu židli. Takový pardubický Petr Sýkora možná od rána do večera ani neodlepí telefon od ucha, jak je vytížený. Takže když Varaďa mluví o tom, že chce Vítkovicím pomoct co nejvýš, je otázka, co má na mysli. Na finále, jehož je stále trenérským synonymem, to za mě nebude, i když to fanoušci vidí jinak.
Zajímavé světlo na celou věc vrhají slova Davida Bruka, jenž sezonu na střídačce klubu začínal. V letní přípravě dostal otázku na to, jak moc měl možnost mluvit do posilování týmu. Pokorně odvětil, že od toho jsou tam sportovní manažer a sportovní ředitel, a on má jen konzultační hlas. Nyní jsou Roman Šimíček a Patrik Rimmel na vedlejší koleji, s nulovým vlivem na A tým.
Varaďa tedy podle této hierarchie převzal práci za tři lidi. Jistě, jeho buldočí vůle je pověstná, ovšem den má i pro něj jen 24 hodin. Už v minulosti kupil funkce, když zároveň vedl Třinec a reprezentační devatenáctku a později i dvacítku. S ní obsadil na šampionátech dvakrát sedmé místo. Medaile přišly až potom. Mimochodem v Ostravě podepsal smlouvu do konce sezony 2027/28, tehdy mu měl původně končit kontrakt v Pardubicích. Co za tři sezony a kousek dokáže?
První vítězství slavil už samotným uzavřením svazku, ve Vítkovicích dosáhl svého. Opačně to už však s takovou jistotou říci nelze…
Vítkovice – Litvínov (pátek 18:00 + audiokomentář)
