Už to nejsou vyjukaní kluci, jako když v roce 2016 dorazili na své první mistrovství světa do lotyšské Rigy. Tehdy byli ještě teenageři, bylo jim 18 let a pod vedením uznávaného finského kouče Petteriho Nykky nasávali první zkušenosti. Dnes je oběma čtyřiadvacet a Danielovi svěřil kouč Seppo Pulkkinen kapitánskou pásku.
Tomáš je zase pracant, v závěrečném utkání s Thajskem zapsal čtyři nahrávky na gól a byl také u jedné z klíčových akcí zápasu, když čtyři minuty před koncem Danielovi připravil jak na podnose veledůležitý gól. "Zavřeli ho tam dva hráči na mantinelu, ale já prostě čekal na středu, protože jsem věřil, že to vyhraje. No a potom mi to hodil, a já to tam z první vystřelil. Snad to bylo pod víko, vlastně vůbec nevím, kam to spadlo… Výborný zážitek, jsem rád, že jsme to dokázali vyrovnat,” popisoval euforický moment Daniel Gärtner, jeden z tahounů australského národního týmu.
Chvíli předtím šel zlomený na střídačku, když neuhlídal Thajce se švédským jménem - Simona Johanssona. "Prolétlo to snad centimetr od mé hole. V tu chvíli mě to složilo, ale makali jsme až do konce a snažili se vyrovnat," vyprávěl.
Dopadlo to šťastně. Australská florbalová reprezentace poslední zápas na světovém šampionátu vyhrála. Pouhé dvě vteřiny před koncem rozhodl o vítězství Jonathan Salt svým prvním gólem v reprezentaci a Australané se stali nejlepším týmem asijsko-oceánské zóny.
Na mistrovství světa patří Austrálii konečné 13. místo. Jste s tím spokojeni?
Tomáš: "Naposledy jsme byli na šampionátu v roce 2018 a hráli jsme play off. Šli jsme tehdy jako druzí ze skupiny, nakonec jsme skončili na 12. místě. Od té doby se ale úroveň týmů opravdu zvýšila. Když teď vidíme Thajsko, Filipíny, Polsko, jsou dál, na vyšší úrovni."
Daniel: "Covid zasáhl australský florbal strašně moc. Lidi netrénovali, neměli jsme ani možnost jet na minulý šampionát, i když jsme na něj byli kvalifikovaní. Ale prostě jsme nemohli vyjet z Austrálie. Také jsme dva roky nehráli, někdo ani nesáhl na hokejku v době covidu. Takže myslím, že tenhle rok jsme se od únorové kvalifikace hodně zlepšili. Tam jsme prohráli s Filipínci i se Singapurem a teď jsme byli nejlepší tým z toho našeho austro-asijského kontinentu."
Tomáš: "Chtěli jsme ve skupině porazit Poláky, to se nepovedlo, prohráli jsme 3:4. Ale neměli jsme žádný šílený zápas, hráli jsme třeba 2:6 s Dánskem a to remizovalo s Nory. Myslím že budoucnost vypadá slibně."
Praha je druhým domovem
V létě jste se vrátili do rodné Prahy, bylo to právě kvůli mistrovství světa? Nabrat zase florbalovou kvalitu?
Tomáš: "Prahu milujeme, máme tam kamarády, rodinu, všechno. Je to druhý domov."
Daniel: "A že jsme skončili na Vinohradech, to bylo logické. Ani jsme nezkoušeli jiné týmy, ve spojení jsme byli delší dobu. I před covidem jsme s nimi mluvili, že bychom tam šli hrát, znali jsme trenéry."
Do Prahy jste v létě nakonec přivezli i další dva spoluhráče z australského týmu. Bude jejich angažmá v české superlize pokračovat?
Tomáš: "Nene, Ben Kosterich chce cestovat se svou přítelkyní po Evropě a myslím že ještě 3. prosince se staví na jeden den v Praze, tak se tam s ním sejdeme. Takže můžeme říct, že angažmá Bena oficiálně skončilo (úsměv). A Dylan Clutterback, to samé. Také chce cestovat a před Vánoci se bude vracet do Austrálie."
A vy dva?
Daniel: "Já mám trochu problémy s kolenem, tak doufám, že v superlize zvládnu hrát další zápasy. Nějakou dobu ještě v Praze zůstanu, ale určitě se chci do Sydney vrátit. Je to můj domov a dlouhodobě se tam vidím. Samozřejmě, jsme mladí a chceme si to užít. Ale záleží na rodině, práci, na všem možném."
Tomáš: "Já jsem měl v plánu, že zůstanu celou sezonu a opravdu chci teď pár let zůstat v Evropě. I naši rodiče plánují být pár let zpátky v Česku, takže bude zase nový domov. Ale pro nás je to normální, dokážeme se adaptovat na nová místa."
S prací je to v Austrálii jednodušší
Bylo těžké kvůli florbalu opustit Austrálii? Mohli jste i ztratit práci…
Tomáš: "V Sydney jsem pracoval pro firmu, která dělá security a zabezpečení, management skladových zásob, analýzy a finanční modely. Ale pro mě práce není problém, umím si i najít něco nového."
Daniel: "Já jsem pracoval jako finance broker. Prostě jsem řešil různé půjčky pro firmy, které mají náklaďáky a těžší techniku. To je v Austrálii super práce a docela mě to láká, zůstat v tom dál. Se šéfem jsme stále v kontaktu. A narovinu, v Čechách asi nenajdu práci, která má takové finanční ohodnocení. Tohle je v Austrálii jednodušší."
Jak vlastně v Austrálii aktuálně vypadá florbalové dění? Vy sami jsme hráli za Bondi Raptors, kde vždy byla česká stopa.
Daniel: "To je pravda, Bondi Raptors v Austrálii rozjížděl Petr Pražan, což je strýc Martina Pražana, který hrál i za český nároďák. Petr byl dříve také kapitánem našeho výběru. Jeden rok jsme společně hráli největší australský turnaj a vyhráli jsme to. Byla to strašná sranda."
Tomáš: "Jenže Bondi Raptors teď skoro zanikli kvůli covidu. Vyhodili nás z jediné haly, kde jsme měli mantinely. Na poslední chvíli jsme organizovali aspoň převoz těch mantinelů, aby neskončily na smetišti. Kdyby se to stalo, mám pocit, že by florbal v Sydney zanikl."
Florbalové mantinely chtěl někdo zlikvidovat?
Daniel: "Jo, bylo to tak. Převezli jsme to narychlo náklaďákem do garáže firmy rodičů."
Tomáš: "Teď myslím, že už to kluci převezli z té naší garáže někam do Woy Woy, což je město nad Sydney a tam ten florbal docela jede."
Takže florbalová budoucnost v Austrálii vypadá pořád nejistě?
Daniel: "Máme tam jeden silný stát a to je na druhé straně Austrálie od Sydney, tam to jede dobře, tam vidím budoucnost. Ale spíš jde o to, aby celá Austrálie měla týmy, a aby to hráli i mladí. Prostě zapojit děti, juniory. To bude těžká práce, to tam moc není."
Asijské země zapojují do národních týmů hráče, kteří žijí v Evropě. Uvažujete o tom také?
Daniel: “My máme v týmu ještě Liama a Edwina Perryovy. Jejich táta je Australan a ve Švédsku žije celý život. A Liam třeba hraje elitní ligu SSL za AIK Stockholm, takže on je dost dobrý hráč. V klubu sice hraje obránce, ale tady v australském nároďáku hrál křídlo. Jeho brácha Edwin je stále mladý, je mu 19 let a je dobrý gólman, dělá dvojku v AIK. Nedávno jsme s nimi mluvili o tom, že ve Švédsku je dost dalších Australanů, dobrých hráčů. Tak snad je dostaneme do týmu, nároďáku by to moc pomohlo."
Další mistrovství světa bude za dva roky v Malmö, tedy ve Švédsku. Chtěli byste u toho být?
Daniel: "Pokud budou pořád fungovat nohy, tak určitě. S klukama jsme si tu řekli, že bychom chtěli dát něco jako last push, na tom příštím šampionátu. Nás to tady opravdu baví. Ale uvidíme, jak se práce nebo život vyvine."
Tomáš: "Myslím, že ta atmosféra mistrovství světa má něco do sebe. Je těžké najít v životě něco, co se tomu vyrovná. Hrát v plné aréně, před tolika lidma. Vyhrávat, prohrávat, zase to zachránit a rozhodující gól dát dvě vteřiny před koncem? To je jak z filmu."