Proti vám stáli i bývalí spoluhráči, v jejich domácí aréně jste ale slavil vy. Byli jste před zápasem v kontaktu?
"To je jasný! S klukama jsme si psali, s Janim Zauggem i Manu Maurerem, ale mám pocit že se dnes obrátila karta. Když se vrátím do roku 2018, tam jsme hráli o bronz a nedali jsme nic, jejich gólman byl výborný. Oni nám ten úspěch taky tehdy sebrali doma. Teď jsme si to v semifinále vybrali zpátky."
Podlehli Švýcaři atmosféře vyprodané haly?
"Určitě na ně dolehla nějaká deka. Ono se to možná nezdá, ale byl na ně opravdu tlak. Když jsme nastupovali, tak jsme si říkali, že ten kotel je obrovský a ti kluci to nemusí ustát. A když se vrátím do té Prahy, čtyři roky zpět, vnímal jsem to podobně, lidi nás hnali a ono je to někdy negativní. Člověk si říká, že musí, musí – a když nedopadnou dvě, tři věci, tak to na něj spadne…"
Na vás bylo vidět, jak jste v pohodě. Dovoloval jste si i akce, které byste možná jindy neriskoval…
"Když se mi daří a ze začátku se mi povede pár věcí, tak se rozhoduju většinou dobře a dovolím si takové kousky. Měl jsem také výhodu, že ty kluky znám, vím jak napadají, jak získávají balony. Navíc oni chtějí hrát aktivně, Maurer i Zaugg chtějí zavírat, napadat, a to je něco pro mě. Je to pro mě daleko lepší, než když soupeř pasivně stojí na půlce."
Výsledek vypadá jednoznačně. Ale kdy jste vy sami věřili, že už je postup hotový?
"Popravdě to bylo asi opravdu až pár minut před koncem. Ono to sice vypadá, že je to 7:3 nebo 8:3, ale oni nás i párkrát dokázali zavřít. Bylo určitě důležité, že jsme je na začátku poslední třetiny nenechali v nějakém laufu, že jsme to ubránili. Něco netrefili, sjelo jim to, v bráně byl výborný Baui (Lukáš Bauer pozn. red.), prostě dneska nebyl jejich den. A těch pár minut před koncem jsem si řekl, že už to nezvládnou, ani když to stáhli na těch šest dobrých koní."
Švýcaři střídali i gólmany, ale nezdálo se, že by jim to pomohlo…
"Překvapilo mě, že šel Pascal Maier z brány. Ty góly nebyly úplně jeho. Asi to spíš byla volba trenéra, že tomu chtěl dát nějaký impuls. Ale ani to jim nepomohlo."
Na tribunách už vás povzbuzovalo dost fanoušků. Koho jste hledal očima?
"Mám tu přítelkyni Nelu, sestru Lucy, tátu George, máma fandila doma u televize. Jsem jim obrovsky vdečný, opravdu všem. Máma vždycky píše po zápase. Táta taky, pak si pokecáme a on mi doporučí a řekne, co bylo dobře a co špatně. Jsem za tenhle feedback od něj moc rád. Pomáhá mi."
Kdy budete muset přepnout myšlenky na finálový zápas?
"Ne! Nechte nás to chvilku vychutnat! (směje se). Já myslím, že si dáme pár hodinek, trochu si odfoukneme, dáme si večeři a pak nás čeká předzápasový mítink na Švédy. Takže máme tak dvě, tři hodinky, pak musíme přepnout, nedá se svítit."
Ve finále vás čeká Švédsko, sledovali jste jejich semifinále?
"Nene, my jsme si řekli, že se nechceme dívat. Soustředili jsme se na náš zápas. Ale když se podívám na zápas do skupiny, tak víme že mají obrovskou individuální kvalitu. My je musíme přehrát týmovostí. To bude klíč. Bauer, skvělá obrana a efektivita vepředu, o tom to bude!"