"Horolezectví je především o schopnosti překonávat nepohodlí a trpět," vysvětluje Jaroš. "Ve výškách člověk čelí vichřicím, mrazům, sněžení i vánicím, což by 'normální' člověk nikdy dobrovolně nedělal. Ale právě to, že to dokáže překousnout, ho posílí a posune dál. Samozřejmě je k tomu potřeba trénink, bez bolesti to nejde. Někdo si dokonce najde radost v tom, že trpí a bolí ho svaly, ale většinu lidí ta první bolest odradí. Teprve když člověk trénuje pravidelně, začne v tom nacházet potěšení. Já sám jsem to zažil při běhání, první tři týdny byly utrpení, ale pak přišla euforie, hormony a adrenalin, které mě hnaly dál," usmívá se Jaroš.
Říká také, že když vylezl na vrchol hory, nikdy to nebyla úplná úleva, protože musel myslet na to, jak se dostane dolů: "Ten okamžik na vrcholu je zvláštní, člověk na chvíli nemusí hlídat, jestli mu nehrozí lavina, jestli neuklouzne, nebo na něj nepadají kameny. Může si sednout, rozhlédnout se a v klidu vnímat okolí."
"Na osmitisícovce je to pocit obrovské radosti, vědomí, že sedí vysoko nad všemi ostatními horami, které z vrcholu vypadají malinké. Nejde o pocit nadřazenosti, spíš o výjimečnost, že se sem dostane jen málokdo. Výhledy jsou fantastické, ale přiznám, že nebýt fotografií, některé vrcholy bych si vůbec nepamatoval. Při výstupech bez kyslíku a bez nosičů jsem byl často tak vyčerpaný, že třeba na svém prvním Everestu mám z vrcholu úplně prázdno," dodává český horolezec.
V pondělní epizodě podcastu Livesport Daily se také dozvíte:
S jakými pocity se před expedicí loučil s rodinou?
Proč ho štve bulvární pohled na horolezectví?
A jaké místo si vybral pro svou smrt?
Všechny díly Livesport Daily najdete také na oblíbených podcastových platformách – Spotify a Apple Podcasts.