"Nechci se vůči Alexovi nijak vymezovat, je to můj osobní pohled, ale zamýšlím se nad několika aspekty. Lezení je především o navázání na lano, což není symbolika, ale skutečné vzájemné propojení a důvěra, která se musí budovat. Když partner jistí a já spadnu, spoléhám se na to, že mě zachytí, a stejnou zodpovědnost musím vrátit já jemu. Je to velmi silná vazba založená na důvěře a společném prožitku – můžeme mít různé pohledy, ale pořád jsme v tom spolu. Nejde jen o schopnost někam vylézt, ale o to umět s lidmi, které si vyberu a kteří přijmou mě, tu společnou činnost skutečně sdílet. A právě tenhle prvek mi u Alexe chybí," vysvětluje Holeček.
"Když se leze sólo, většinou je to pro sebe a pro vlastní radost. Někdy to prostě člověku v hlavě cvakne a jde si zalézt, ale čím jsem starší, tím mě to v té klasické podobě, kdy lezu sám po skalách, motivuje méně. V horách se sólo nebo rychlé lezení často dělá z praktičnosti, i když jsme navázaní na jednom laně, chyba jednoho může znamenat konec druhého, ale cílem je projít náročný úsek co nejrychleji a snížit objektivní rizika, jako jsou padající kameny, laviny nebo led. S každým metrem výš se riziko přirozeně zvyšuje a člověk si musí uvědomovat, že létat neumíme, takže se snažíme to nebezpečí co nejvíc minimalizovat. V tom Alexově lezení ale bezpečnost nevidím a není to podle mě dobrý vzor. Žádný horolezec přece nechce umřít a musí pro to udělat maximum."
Ve čtvrteční epizodě podcastu Livesport Daily si také poslechněte:
Dělá Honnold svoje kousky primárně pro peníze?
V čem je lezení na mrakodrapy horší než na skály?
A jaké plány má horolezec Holeček před sebou?
Všechny díly Livesport Daily najdete také na oblíbených podcastových platformách – Spotify a Apple Podcasts.