Matěji, jak jste zemětřesení prožíval?
"Přišlo to asi v půl páté ráno, vzbudily nás otřesy. Člověk se probere a klasicky pár vteřin neví, kde je a co se děje. Manželka okamžitě utíkala pro syna, já pak běžel za nimi a seděli jsme společně na posteli. Neumíte si představit, co to bylo. Jako nejhorší turbulence, jakou jste v životě zažili v letadle, akorát trvá půl minuty a probíhá u vás v ložnici."
Báli jste se v tu chvíli, co bude?
"Samozřejmě. Bydlíme ve 20patrovém věžáku, takže nějaká evakuace by asi byla složitá. Na druhou stranu jsme si říkali, že je to moderní budova, že by vydržet mohla. Ale stejně v tu chvíli sedíte na posteli, držíte se s manželkou a synem v náručí a čekáte, jestli to s vámi spadne, nebo ne. Postel se třásla, poskakovala po pokoji, židle padaly, padala na nás omítka, praskaly zdi. Nejklidnější byl možná náš malý syn, který nevěděl, co se přesně děje."
Měl jste nějaké ponětí o tom, jak se v případě zemětřesení chovat?
"Jedno malé zemětřesení už jsem v Turecku zažil, ale to trvalo jen pár vteřin a byla to vlastně drobnost, zaplavala pode mnou zem, jako bych stál na kajaku. Ale jak jsem říkal, my jsme jen seděli na posteli, poslouchali ten strašlivý rámus a uklidňovali se navzájem."
A co bylo pak?
"Když přešla první vlna, mysleli jsme si, že to je za námi. Ale za chvíli přišla další vlna a pak další. Zdaleka už to nebyla taková intenzita, ale otřesy se opakovaly každých pět minut. Přemýšlel jsem, co dělat, koukal jsem z okna a viděl sousedy v našem resortu, že naskákali do aut a popojeli do dostatečné vzdálenosti od domů. Ve stejnou chvíli jsme si začali psát ve skupině se spoluhráči a domluvili jsme se, že se sejdeme v tréninkovém centru. Není nás tady teď moc, protože jsme hráli v sobotu venku a dostali jsme dva dny volno, spousta kluků odjela domů různě po Turecku. Takže se nás sešlo v tréninkovém centru pár i s rodinami a dohodli jsme se, že vlezeme do klubového autobusu, kde je dost místa a nikde kolem něj není nic, co by na nás mohlo spadnout. V tom autobusu jsme přečkali zbytek noci. Občas se to zatřáslo, ale tam už jsme se cítili bezpečněji."
Ráno jste se vrátili domů?
"Ano, vrátili jsme se domů a viděli jsme tu spoušť. Dům stojí, ale máme velkou prasklinu ve zdi, asi to bude chtít kontrolu od statiků. Ráno jsme došli i nakoupit, lidé si kupovali plné vozíky rýže, těstovin a dalších zásob. To člověka taky překvapí, jako by se blížil konec světa. Je pravda, že loni tady prý napadla vrstva sněhu a zastavilo to život na dva dny. Tak si neumím představit, na jak dlouho se tu všechno zastaví po tomhle zemětřesení. Doma jsme ale nakonec nezůstali."
Jak to?
"Z klubu přišla informace, že máme jet do vily, kterou pro nás zařídili. Zase jsme tam všichni sešli a zdálo se, že tam nějaký čas pobudeme. Jenže kolem poledne přišlo další velké zemětřesení. Nebylo to už tak hrozné jako v noci, ale celá vila se zase dost třásla. Utíkal jsem pro malého do herničky, vyběhli jsme ven a zase jsme všichni zalezli do autobusu. V něm jsme i teď a počítám, že v něm strávíme celý zbytek dne."
Po sociálních sítích kolují fotky a videa zničených staveb. Viděl jste ty obrázky zkázy na vlastní oči?
"Tolik ne, bydlím na kraji města v moderní čtvrti a tréninkové centrum je také tím směrem. Ty největší škody budou v centru města, kde bylo hodně starých staveb. Hrad, který je zcela zničený, jsem viděl od nás z okna, ale bylo to asi 20 minut cesty. Každopádně jsem rád, že manželku napadlo, abych hned po těch prvních otřesech napsal mým a jejím rodičům, že jsme v pořádku. Já přitom ani původně nechtěl."
Proč?
"Protože jsem si myslel, že v Česku o tom ani nebudete vědět. Nikdy jsem nic takového nezažil, takže jsem v první chvíli nedokázal odhadnout, jestli je to opravdu velká věc. Jestli se náhodou místní jen neotočí na druhý bok a nespí dál. Bylo štěstí, že jsem domů napsal, protože pak nám na nějakou dobu odpojili internet i telefonní signál. A vůbec si nechci představit, jak by se naši blízcí cítili, kdyby se ráno vzbudili, všude by o tom četli a od nás by neměli žádné informace."
Máte představu, co bude dál?
"Dnešek strávíme v autobuse, zítra asi máme taky volno, protože spousta spoluhráčů se sem teď nemá jak dostat. Vlastně jsem tu málem byl úplně sám, protože manželka se synem za mnou přiletěli z Prahy včera večer. Teď jsme tu spolu a uvidíme, co se bude dít. Sleduju zprávy na internetu a ta zkáza vypadá děsivě."