Zdravím z olympiády v Paříži! Než jsem se ponořila do objevování kouzel či naopak kuriozit olympijských domů, měla jsem možnost zhodnotit energii přímo na tratích a hřištích. Můj první, a poněkud překvapivý zážitek, nastal na veslování. Naprosto mě nadchlo! Ač to nemusí být divácky tak atraktivní sport, lepší atmosféru jsem snad nezažila, hlavně když jeli čeští kluci. Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek postoupili do finále veslařské regaty a tam usilovali o obhajobu, či doufejme o vylepšení čtvrtého místa z Tokia. Fanoušci byli naprosto parádní, i slzička ukápla, fakt pecka.
Naopak lehké zklamání mě čekalo ve čtvrtek na tenisu, přišla jsem fandit zrovna na obě čtyřhry, kde vypadli naši. Přesto jsem se ale nemohla nabažit atmosféry, když bojovaly Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou, cítila jsem se jako v Praze, tribuny obléhali skoro jen Češi a opravdu se fandilo ve velkém. Musím ale férově uznat, že Rusky byly fakt šikovné.
Náladu jsem si šla spravit do Českého domu, tam to díky Prskavcovi pěkně žilo. V Athlete lounge byla spousta lidí. Jak sportovci, tak jejich rodiny posílali Jiřímu na dálku sílu a všichni věřili v první cenný kov. Český dům žil rázem více než v předchozích dnech. Start byl pomalejší, ale večery se nesou v atmosféře skvělé hudby a tance.
Denní program a výsledky OH v Paříži
A co ostatní domy? Park La Villete žije, u Srbů mají třeba zajímavou výstavu a restauraci laděnou přímo v národním stylu, jen co vejdete, pozdraví vás dobrodošli a už se jede. Překvapením není, že v Mexiku frčí churros, smutní tam fakt nebudete, všechno je pestré, barevné a můžete si koupit jejich oblečení a potraviny. U Slováků pak klasika, pivo, kapela a dobré jídlo.
A u kterých národů raději návštěvu vynechat? Slovinci vás pustí jen na zahradu, dají vám sice ochutnat jejich pivo a kremeš, ten ale upřímně není nic moc. U Mongolů je to maličké, mají tam ale jejich typické stany, ty jsou krásné. Taipei bylo zklamáním. Zhlédli jsme jejich divadelní představení a řekněme, že to byla zajímavá zkušenost.
V indickém domě se pyšní svým kulturním bohatstvím, ukazují tradiční výrobu látky a koberců, mají ochutnávky nejrůznějších druhů pokrmů a večer jsem si užila indický rock, to byl fakt zážitek. Bohužel jsme nestihli Brazílii a Kolumbii, fronta byla dlouhá jak do Versailles. V sobotu se chystám s Novozélanďany fandit Emmě Twiggové na finále skifa, čeká se medaile. No a dnes budu držet palce našim na vesle. Tak zase příště, loučím se z Paříže!
