Letos hned čtyřikrát stál na pódiu seriálu Formule 3 a do posledního závodu bojoval o celkové vítězství. Po konci sezony absolvoval i testy ve Formuli 2. Je mu teprve 18 let, řidičák dostal až letos v březnu, ale za volantem působí sebevědomě a jistě. Mluví o tom, že potřebuje cítit adrenalin a hranu nebezpečí.

Když jsme usedali k povídání o jeho cestě ve světě motorsportu, podíval se na hodinky. "Ještě si můžu dát kávu, po druhé odpolední už to nejde, není to dobré na spánek," vysvětloval Staněk přísný režim. Teenager ze Zašové u Valašského Meziříčí si osvojuje návyky profesionála, na období pauzy dostal od fyzioterapeutů stáje tréninkový plán a dbá na to, aby na novou sezonu byl zase perfektně připravený.

Jak vlastně vaše cesta do světa formulí začala?

"Přivedl mě k tomu otec, znal se s panem Stodůlkou z Valmezu a jeho dcery jezdily motokáry. Pamatuju si, že jsme přišli do půjčovny v Olomouci a tam to začalo. Jezdili jsme všichni bráchové, nejdřív to byly guláše, nejhorší závody na koleni, jednoduché šampionáty. Ale už ve chvíli, kdy jsem do motokáry vlezl, cítil jsem, že je to to, co chci dělat."

Kolik vám bylo?

"V motokáře jsem začal v 10 letech. Někdo říká, že je to pozdě. Já si naopak myslím, že je to akorát, už jsem vnímal. Když teď vidím, jak dávají do motokáry děti, kterým je pět let… Vždyť z toho nic nemají. To děcko to nevnímá a ani nemůže vnímat, když to přeženu, ještě by si mělo hrát na písku."

Maminka neměla námitky nebo strach?

"Myslím, že strach měl i táta. Rodiče nechtěli, abych jezdil na motorce, říkali, že je to strašně nebezpečné. Přitom já měl odmala v ruce vše, co mělo řidítka. Ať už to byla motorka, freestyle koloběžka nebo čtyřkolka. Jsem ze Zašové a kdo dělá motokros, ví, že je tam Skála, známá trať. Mám to tam minutu a vlastně denně slyším motorky. Odmala jsem mámu tahal za nohavice a chtěl jsem, aby tam se mnou šla. Taky jsem jako malý s dědou jezdil na motorce, měl jsem 80tku Yamahu."

A vy sám vnímáte, že sport který děláte, je nebezpečný?

"Nebezpečné je, i když jedete na kole. Ale pokud jde o nebezpečí… To je to, co je na motorsportu to důležité. Kdybych potřeboval být v bezpečí, hraju Fifu na playstationu a co z toho mám? Ano, můžu nabourat, to riziko tam je a je velké. Ale je to zároveň i ta jiskra. To, co mě baví, je být za hranou limitu."

Jaké chci auto? Škodovku...

Bylo u vás doma v souvislosti s vaší kariérou i téma peníze? Motorsport je finančně náročný…

"Když jsem začínal, bylo to daleko méně. Když to srovnám s dneškem, tak to nestálo nic, byly to částky v řádu desetitisíců na sezonu. Mám pocit, že kdyby se naši vrátili v čase, asi by nad tím víc přemýšleli. Je to jako v tenise – čím je člověk dál, stojí to víc a víc peněz a víc a víc úsilí. Ale dneska jsem rád, že to takhle dopadlo."

Stále tedy tečou peníze do formule i z vašeho domácího rozpočtu?

"Můj největší sponzor je pořád můj otec a snad mu to budu moci jednou vrátit. Nikdy jsem se ho na to neptal, ale když s ním jedu v autě, vím, že má rád rychlost. A myslím si, že kdyby závodil a byl mladý, byl by dobrý. Má takové to závodnické srdce. Ano, asi mám v tomhle ohledu štěstí na tátu. Každopádně kdybych věděl, že na to nemám, tenhle sport nedělám. A vím i to, že by to táta utnul, kdyby to nesměřovalo správným směrem. Tečou tam opravdu velké peníze…" 

A vy sám peníze počítáte? Máte už svůj účet, na který přicházejí výplaty?

"Ano, mám tam nastavené nějaké motivační prémie. Ale nechci, aby se to točilo jenom okolo peněz. Když jsem vyhrál v Imole, vlála tam česká vlajka. Ten pocit, ta euforie, to si nikde nekoupíte…"

Dnes už jste členem zahraniční stáje. Jak se v ní cítíte?

"Trident je italská stáj a Italové mají k motorsportu úžasný vztah, dávají tomu srdce. Důležitý je manažer Giacomo Ricci, který tam řídí dění ve Formuli 2 a Formuli 3. Myslím, že jsem tam zapadl. Celý rok jsem bojoval o šampionát, a i když se to nepovedlo, cítil jsem se tam skvěle a vím, že všichni tomu dali 100 procent. Od nového roku tam budu bydlet. Už i mluvím trochu italsky, i když na tom chci ještě zapracovat. Anglicky mluvím velmi dobře."

Přesun do Itálie tedy vypadá jako logický krok…

"Dává to nyní smysl, Trident sídlí kousek od Monzy, kousek od Milána a já si teď hledal byt kousek od Lago Maggiore. Jmenuje se to Sesto Calende Arona, je to moc pěkné místo u jezera, asi 35 minut jízdy od Tridentu."

Jak vůbec vypadá život v motoristické stáji?

"Všední týdny, kdy nejsou závody, se od pondělí do pátku pracuje. Závodní týdny jsme čtvrtek-neděle na okruzích. V týmu musí být dobrá nálada a parta, aby to fungovalo. Ale na trati je pak samozřejmě velká rivalita. S klukama, co jezdí – Jonnym Edgarem a Zanem Maloneym – jsme kamarádi, trávili jsme spolu spoustu času."

V předchozím angažmá jste se potkal s rodinou Schumacherů. Bavili jste se někdy i o legendárním Michaelovi a jeho osudu?

"Vůbec. Potkal jsem Ralfa, jeho syna Davida, s nímž jsem jezdil v jedné stáji, a Micka. Mám respekt ke všemu, co dokázali. Ale nevím, jaká je situace. Je to tabu, nemluví se o tom vůbec."

Dříve bývali za idoly Lauda, Senna, Schumacher… Kdo je vzorem pro vás?

"Já viděl poprvé F1 v roce 2012, když jsme se byli podívat v Maďarsku na Hungaroringu, a to byly ještě osmiválce a strašně to řvalo. Pořádně jsem to začal sledovat, až když jsem byl na motokárách a začínala éra Maxe Verstappena. Pamatuji, když vyhrál svůj první závod v Barceloně, bylo mu snad 18 let? Opravdu ho sleduju a beru si ho za příklad, protože tu F1 dělá zajímavou, je to radost sledovat.”

Letos vám bylo 18 let, už máte řidičský průkaz?

"Ano, od března. Když jsem se vracel ze závodů, na letiště do Prahy mi přivezli řidičák, asi tři týdny jsem nebyl doma. Tak jsem si vyzvedl auto a jel na Moravu. Sám, abych si to užil. Pustil jsem si hudbu a jel jsem!"

Takže už máte určitě nějaké vysněné auto, že?

"Ano, teď se dívám po nějaké škodovce, chci nějakou oktávku, nenápadné auto, abych se v tom obouchal. A vysněná kára? Asi M3 v kombíku, to ještě nejezdí, ale to bych chtěl. A jinak je to Mitsubishi Evo9. Jinak teď mám Mercedes V, je to vyšší auto a ani extra rychle nejede, ale já se fakt rád kochám a musím říct, že opravdu dbám na pravidla."

A co škola?

"To je věc, která mě trochu trápí. Jsem teď ve čtvrťáku a maturitu ještě nemám. Mám v plánu to dodělat, ale pokud termíny budou zasahovat do závodů, možná i propadnu. Studuju obor právo a řízení firem, je to těžké, ale nějak to zvládám. Dělal jsem už i opravné zkoušky, abych vůbec mohl jít do čtvrťáku. Všichni mi vycházeli vstříc, za což jsem rád. Jenže termíny, kdy mám maturovat, ani nebudu v Česku. Květen, červen, ani třeba to září prostě nemůžu. Dnes si říkám, že jsem měl jít na učňák. Opravdu jsem na ruce šikovný, když jsem doma nebo v garáži a je potřeba něco udělat, strašně mě to baví."

Rok 2022 se vám sportovně vydařil, jak byste si představoval ten další?

"Nerad si dávám do hlavy, že chci někde být, ale vím na druhou stranu, že mé možnosti jsou jezdit vepředu a bojovat o nejlepší pozice. Chci do toho dát 100 procent a nikdy si nevyčítat nic, co udělám. Pokud udělám maximum, bude to dobré."