K jeho národnímu týmu mají experti z 11Hacks velmi blízko. Se současným trenérem Czeslawem Michniewiczem se totiž blízce znají z dob vzájemné spolupráce s Legií Varšava, kde kouč po odchodu od polské jednadvacítky působil od září 2020 do října 2021.
Mohou tudíž dopředu celkem přesně odhadnout, s jakým záměrem Poláci do klíčové bitvy půjdou. "Michniewiczův přístup k těžkým zápasům byl vždy totožný – zaměřit se na obranu, pokud možno neinkasovat a eliminovat silné stránky soupeře. Neměl ale plán na to, jak pracovat v útočné fázi, kde spoléhal především na individuality," říká šéf společnosti Jakub Dobiáš.
Přehled utkání Polsko – Argentina + audiokomentář
Data ukazují, že výše uvedené pro hru Polska platí do puntíku. Partě okolo Lewandowského se sice ofenzivně daří proti průměrným týmům, proti těm elitním si však šancí vytvoří jen velmi málo. Navíc takové soupeře často pouští do nebezpečných střeleckých pozic, ze kterých inkasuje vysoký počet branek.
Středová řada Polska nemá dostatečnou kvalitu na to, aby dokázala kontrolovat tempo hry. V součtu obou odehraných utkání v Kataru drželi bíločervení míč na svých kopačkách jen 37,87 % času. Hůř na tom jsou už pouze celky Ghany, Kostariky a Íránu. Pořadí dominuje Španělsko se 70,85 %, Argentina je druhá s 67,53 % a třetí Portugalsko je na 65,55 %. Poláci také mají na turnaji v průměru druhý nejnižší počet přihrávek na jedno držení míče, horší už je v tomto směru jen Írán.
Proto se spíš než kombinací Polsko snaží o kontrolu hry presinkem. Ale i tady je problém. Žádný z jeho útočníků nemá takovou dynamiku, aby během utkání dokázal opakovaně presovat. Na šampionátu je sice Michniewiczův výběr v presinku aktivní a napadá zhruba každou devátou přihrávku soupeře (což je mezi účastníky šampionátu nadprůměrné číslo), výsledná efektivita je ale velmi špatná. Pokud polský výběr ztratí míč na soupeřově polovině, zvládne ho získat zpět do 10 vteřin pouze v 16,53 % případů. To je mezi účastníky šampionátu sedmý nejhorší výkon.
Ofenzivní plán Poláků je založen především na centrech, z nichž v kvalifikaci na šampionát vstřelili nejvíc branek (11) ze všech postoupivších evropských celků. Když je ale řeč o centrech, je třeba se podívat také na schopnost sbírat odražené míče. A v té Poláci na turnaji selhávají. Úspěšnost jejich získávání mají v obranné třetině nejhorší ze všech, ve středu hřiště čtvrtou nejhorší a v útočné třetině druhou nejhorší.
Opět se tedy vrací otázka individuální kvality, která ale leží převážně na bedrech Lewandowského a Piotra Zielinskiho, možná ještě náhradníka Arkadiusze Milika. To je ale v silné konkurenci na tak dezorganizovaný tým málo.
Nelze přitom vůbec říct, že Lewandowski nedělá pro postup Polska maximum. Proti Saúdské Arábii na jeden gól nahrál, další sám vstřelil a navrch jednu ze svých celkem pěti střel poslal do brankové konstrukce. Saúdové předvedli sympatický výkon, ale především díky Lewadowskému se při výhře 2:0 zastavilo xG zápasu na hodnotě 2,69:1,25 (+0,76 penalta) pro vítěze.
Útočník Barcelony je i ve svých 34 letech bez debat jednou z nejlepších devítek na světě. Nikdo včetně Karima Benzemy si ve španělské LaLize nevytváří kvalitnější střelecké příležitosti, nikdo nemá vyšší průměrné xG na jednu střelu a vyšší procento svých pokusů zatím proměňuje pouze Borja Iglesias z Betisu. I tak ale existují limity toho, kam až může tým na velkém turnaji dojít, pokud tak moc spoléhá na individuální výkony jediného hráče jako Poláci…