Letošní mistrovství skončilo pro českou výpravu bez medaile, jak jste ho vnímal vy?
“Sice to bylo bez medaile, ale myslím, že pro český tým tam byly hezké výsledky. Bylo tam hodně umístění v TOP 10, takže určitá síla týmu vidět byla. Přišla spousta nových tváří a to vidím jako příslib do budoucna. I výhledově s tím, že za rok bude mistrovství světa u nás v Novém Městě na Moravě, je tam dobrý materiál, se kterým mohou trenéři pracovat. Mladí se slušně otrkávali. Tereza Voborníková zajela skvělé výsledky, podobně i Tomáš Mikyska. Oba navíc mají ještě čas a práci před sebou.”
Už jste to naznačil, hned osmkrát byli Češi v elitní desítce. Dá se předpokládat, že v dalších letech tyto výsledky posunou na stupně vítězů?
“Nelze říct, že je to jisté, ale šance tam rozhodně jsou. Když jsme před pár lety končili já, Ondra Moravec, Veronika Vítková, byli jsme spíš dosluhující sportovci. Teď je ten tým značně obměněný a jsou v něm sportovci s perspektivou růstu. Tak snad se dočkáme zase radostných okamžiků.”
Pro českého fanouška byla nejemotivnějším závodem štafeta mužů, která měla na poslední předávce minutový náskok…
“Bylo to skvělé, štafeta byla celý závod nádherně vidět, což je vždycky radost. Sice se to nepodařilo dotáhnout k medaili, ale i tak tam ti kluci nechali všechno a celkově zajeli skvěle.”
Nakonec byl smutným hrdinou Jonáš Mareček, dokážete se vžít do jeho pocitů?
“Samozřejmě vím, jaké to je, štafety jsem jezdil na mistrovstvích i na světáku, to vám přinese zážitky i emoce. Někdy to bývalo super rozjeté a pak to někomu nevyšlo, jindy naopak. A to byla ta veselejší varianta. Jonáš měl strašlivě těžký úkol, ještě nedávno byl junior a nemá tolik zkušeností z takových akcí. A i kdyby je měl, tak je těžké to zvládnout psychicky. Navíc tam byly podmínky, které mu to ještě ztížily. Myslím, že i to čtvrté místo je skvělé. Některé štafety měly smůlu v závodě dřív, my jsme si to vybrali na posledním úseku.”
Jak takovou situaci bere tým i samotný závodník? Nemůže se stát, že ho to ovlivní do budoucna?
“Štafeta je náročná v tom, že nejedete jen za sebe, takže každou chybou ovlivníte i tým a míváte výčitky. Na druhou stranu, kdo biatlon dělá, tak ví, že se to může stát komukoliv a jednou jste na jednom konci a jindy zase na druhém. Není žádoucí, aby vám to tým dával nějakým způsobem sežrat, to nejsou věci, které uděláte schválně, nebo že byste je nějak odfláknul. Tým vás potřebuje i příště připraveného, abyste do dalšího závodu nešel se staženým zadkem a neříkal si: kdybych to znovu pokazil, tak zase dostanu deku. Také trenéři se nezdarům snaží předcházet třeba tím, koho do kterého úseku nasadit, aby se to neodrazilo v další kariéře.”
Třeba Lucie Charvátová ale štafety ráda nemá.
“Do štafety nejde jít se strachem, ale i sportovci jsou lidi. Ona se jich možná vyloženě děsí, protože si není jistá střelbou. Myslím, že by je radši ani nejezdila, ale nemáme tolik závodnic, abychom mohli řešit, jestli pojede nebo nepojede. Takže je v nich mnohdy z donucení. Ale i ona už štafetu zajela dobře, tak jsem si říkal, že se to v ní zlomí a řekne si: vždyť já to taky umím.”
Už nějaký čas působí u reprezentace jako trenér střelby americký olympijský vítěz Matt Emmons. Jak vnímáte jeho přínos?
“My jsme nejdřív začali nějakou spolupráci s jeho ženou Katkou, která nyní u pracuje i biatlonové mládeže. Matt před námi dělal s americkým biatlonem a myslím, že si k tomuto sportu našel cestu. Není úplně snadné kombinovat zkušenosti ze střelby s biatlonem, ta klidová střelba je úplně odlišná a není úplně záruka, že vám dobrý střelec poradí. Ale u Američanů za Mattem progres byl. On je navíc člověk, který nad problémy dost dumá a nachází si uličky a různé cesty, co zlepšovat. Je to navíc i fajn člověk do party. Zapadl a odvádí dobrou práci.”
Za necelé dva týdny se biatlonový svět přesune do Nového Města na Moravě, kde se budou konat závody Světového poháru. Vyrazíte tam?
“Mám to hodinu od baráku, je to za humny, takže se tam rozhodně chystám. Je to jeden z nejlepších podniků sezony, ta kulisa, kterou Češi umí udělat, je ohromná. Snad jen Německo se tomu atmosférou může vyrovnat. Jen mám trochu obavy o podmínky, zrovna dnes mi Vlastík Jakešů posílal obrázky ze střelnice. Za poslední dny tam zmizelo 20 centimetrů sněhu. Snad to dobře dopadne.”