Na úvod pro jistotu připomeňme, že i v mužském tenisu se naprostá většina klání hraje na dvě vítězné sady, výjimkou jsou grandslamy, donedávna to platilo i pro zápasy Davis Cupu. Zejména v závěrečných fázích turnajů velké čtyřky tak nezřídka bývají k vidění i pětihodinové bitvy, na něž by se mimochodem dal za specialistu označit Rafael Nadal. Stačí vzpomenout jeho nedávné finále Australian Open proti Daniilu Medveděvovi, které trvalo pět hodin a 24 minut a Španěl jej otočil z 0:2 na 3:2. O 10 let dříve byl na témže turnaji společně s Novakem Djokovičem protagonistou historicky nejdelšího grandslamového finále. Trvalo bez sedmi minut šest hodin a mnozí fanoušci ho označují za jeden z nejlepších zápasů všech dob. Šťastnější byl tehdy rodák z Bělehradu…

Právě podobné zápasy by podle příznivců „zrovnoprávnění tenisu” slušely i ženám, v jejichž podání jsou grandslamová vyvrcholení někdy skutečně velmi krátká. Třeba ve finále Wimbledonu 2014 Petra Kvitová zničila Eugenii Bouchardovou 6:3 a 6:0 během 55 minut. Vůbec nejkratším ženským grandslamovým finále bylo to na French Open 1988, v němž Steffi Grafová rozdrtila Natašu Zverevovou dvakrát 6:0. Trvalo jí to pouhopouhých 32 minut. Mnozí fanoušci pak skuhrají, že za nemalé částky vydané na vstupenky chtějí vidět urputné bitvy, nikoli jednostranné záležitosti.

Další a vlastně asi nejzásadnější argument přívrženců prodloužení ženských utkání, tedy pomineme-li boj za rovnoprávnost pohlaví, tkví ve finančních odměnách. Čas od času se ozývají hráči, kterým je trnem v oku skutečnost, že ženy dostávají na grandslamových turnajích stejné peníze, byť na kurtech tráví méně času. Naposledy se k této rétorice uchýlil Stefanos Tsitsipas. „Nechci být kontroverzní, ale je tady téma rovných odměn. Bylo mi řečeno, že ženy mají lepší výdrž než muži. Možná by tedy také měly hrát na tři vítězné. Mně by se to líbilo,” vzkázal.

Osákaová: Muži jsou silnější

Jeho prohlášení ale vyvolalo vlnu nevole. Ozvala se například Karolína Plíšková, když na Instagramu sdílela článek s Tsitsipasovým výrokem a přidala k němu vysmátého smajlíka a nálepky naznačujícími, že Řek se nejspíš pomátl. Světová sedmička v žebříčku WTA se ostatně proti prodloužení ženských duelů stavěla už dřív. „Nemám ráda muže, kteří si stěžují a vehementně odmítají, abychom dostávaly stejně peněz. Podle mě je to od nich slabošské," prohlásila před časem.

Její názor koresponduje s postojem Naomi Ósakaové. „Ten chlap je fakt legrační. Nechtěl by on hrát na devět setů? Pokud mi prodlouží zápasy, tak já je prodloužím jemu,” prohodila na tiskovce v dobrém rozmaru a už vážněji dodala: „Úplně by to změnilo strukturu tenisu. Musely bychom se po fyzické stránce připravovat zcela jinak. Navíc by trvalo hrozně dlouho něco takového implementovat.” Právě fyzickou konstitucí argumentuje i Plíšková. „Ano, hrají déle, ale přece jen jsou silnější než my. Nevím, proč by se měli muži a ženy neustále srovnávat,” smetla ze stolu aspekt genderové vyváženosti.

Není bez zajímavosti, že se i mezi hráči najdou tací, kteří by mužské zápasy naopak zkrátili. „Jako hráč jsem dlouhé pětisetové bitvy vždy miloval. Ale z perspektivy diváka mi přijde, že jsou neuvěřitelně dlouhé. Spousta fanoušků může mít na večer naplánované schůzky nebo večeře a kvůli tomu třeba odejdou předčasně,” nechal se slyšet Andy Murray, s nímž souhlasil i Novak Djokovič: „Cítím, že schopnost udržet pozornost je u fanoušků kratší, zvlášť u těch mladších. Jsem pro hrát i na grandslamech na dva vítězné. I když jsou zápasy na tři vítězné sety historicky dány, nevidím důvod, proč by nemohla přijít šance na změnu,” uvedl a přidal další důvod: „Přijde mi, že máme už tak dost zápasů a turnajů. Ze všech sportů je naše sezona nejdelší, od ledna do listopadu. Doslova každý týden se něco hraje,” poukázal na to, že zkrácení mužských grandslamových utkání by hráčům ulevilo.

Djokovič: Chybí chuť něco změnit

Platí to ale i naopak, tedy že některé hráčky jsou pro prodloužení ženských mačů. „Jasně jsme deklarovaly, že my ženy jsme silné, připravené, ochotné a schopné na tři vítězné sady hrát. Všechny hráčky s tím souhlasí, ale grandslamové turnaje to v tuhle chvíli nechtějí,” přesvědčovala Serena Williamsová. Hlasitou zastánkyní stejného názoru je i Amélie Mauresmová. „Podpořila bych to všemi deseti. Pozvedlo by to ženský tenis na další úroveň. Líbilo by se mi, kdyby na tři vítězné hrály ženy alespoň ve finále grandslamů. Často totiž vidíme jednoznačná finále. Pokud by se hrála na tři vítězné sety, měla by prohrávající hráčka více času se do zápasu dostat a větší šanci ho otočit. Pak bych to rozšířila i na semifinále a další kola,” prohlásila.

Postoj, který je někde mezi oběma stranami barikády, už léta zastává Martina Navrátilová. „Možná by bylo nejlepší udělat to takhle: Každý, muži i ženy, bude hrát na dva vítězné sety až do osmifinále. Od čtvrtfinále by ale mohli hrát všichni na tři vítězné,” nabídla řešení pražská rodačka, která si v minulosti zápasy mužského formátu vyzkoušela. Bylo to v dobách, kdy se WTA jala experimentovat a zavedla na Turnaji mistryň finále na tři vítězné. „Skvělý nápad. Je to pro nás další dimenze, větší možnost ukázat náš talent,” pochvalovala si tehdy Navrátilová novinku, která se udržela od roku 1984 až do roku 1998 a nabídla řadu mimořádných zápasů. Za všechny lze zmínit finále 1990, kdy Monika Selešová porazila Gabrielu Sabatiniovou 6:4, 5:7, 3:6, 6:4 a 6:2. Zápas trval 3 hodiny a 47 minut.

Nakonec ale ve vedení WTA převážily hlasy poukazující na to, že dlouhý finálový duel na konci sezony jen pro dámy až příliš příliš náročný.

Těžko říct, zda se v otázce počtu setů v dohledné době něco změní. Ovšem v tenisovém prostředí, které radikálním změnám není dlouhodobě zrovna nakloněno, se to příliš očekávat nedá. „Respektuji, že patříme ke sportům, které se drží tradic. Ale cítím, že bychom zároveň měli zkoumat nové cesty. Méně setů, rozdílný kalendář, jiný bodový systém, cokoli. Jenže pokaždé, když to někdo zmíní, nevidím žádnou ochotu s tím něco udělat,“ popsal Novak Djokovič.