Chystá se první velký souboj jarní části ligy. Duel vedoucí Slavie s druhou Plzní, oba celky dělí před sobotním šlágrem jediný bod. Jaké personální otázky tyto soupeře před vzájemným zápasem trápí?
SLAVIA
V dosavadních šesti jarních zápasech sešívaní dvakrát ztratili. Nedovezli tři body z Teplic, kde však na vytvořené šance vyhráli. Kdyby se tento duel odehrál desetkrát, Slavia by jej vyhrála v devíti případech. To se může stát a není to nic, za co by měl být tým kouče Trpišovského kritizován.
Další venkovní zápas v Českých Budějovicích už nicméně nesl známky výrazně horšího výkonu. Očekávané góly se zastavily na hodnotách 0,29 – 0,86 a Slavia by uspěla pouze ve 49 % všech utkání. Je tedy v krizi? Data říkají, že měla i na jaře z vedoucí trojice nejlepší výkonnost. Zdvižený prst ano, důvod k panice nikoli.
Důležitou událostí je z jejího pohledu nedávný návrat defenzivního záložníka Tomáše Holeše, který by měl ve středu pole ideálně tvořit duo s Petrem Ševčíkem. Ten je jednoznačně nejkreativnějším hráčem FORTUNA:LIGY a s ním na hřišti si pražský tým vytváří mnohem vyšší počet nebezpečných šancí.
Nejvíc otazníků se vznáší nad obsazením pozice hrotu červenobílé sestavy. Na ní by měl s přihlédnutím k datům těsně dostat přednost Mick van Buren před Stanislavem Teclem. A výrazně před Václavem Jurečkou, jenž se v aktuálním ročníku dostává do výrazně menšího počtu šancí než dvojice jeho konkurentů.
PLZEŇ
Jindřich Staněk byl na podzim bezkonkurenčně nejlepším brankářem ligy. Pokud by její průměrný gólman čelil totožným střelám, pustil za svá záda o pět branek víc než on. Jeho herní pohoda však nepokračuje na jaře, kdy za šest zápasů inkasoval o tři branky víc, než kolik očekávaly matematické modely. Pokud se Staňkovy výkony nevrátí na hodnoty z minulé sezony a z podzimu, bude to mít Plzeň v honbě za obhajobou titulu velmi obtížné.
Dalším velkým problémem Viktorie je už čtyřzápasová absence Lukáše Kalvacha. Ten má každou sezonu v týmu nejvíc zisků míče a pravidelně je vyhrává v těch nejdůležitějších prostorech před stopery. V Plzni sice jsou kvalitní defenzivní hráči, jenže nikdo z nich není schopen hrát na pozici šestky.
Aktuální řešení trenéra Michala Bílka je nasadit do středu hřiště Romana Květa společně s Pavlem Buchou. Oba jsou to velmi kvalitní fotbalisté co do práce s míčem, defenziva však nepatří mezi jejich silné stránky. Pro případný úspěch Plzně proti Slavii bude naprosto klíčové, aby se Kalvach do zápasu zapojil. Důležité ovšem bude také to, aby byl schopen odehrát co možná největší porci utkání ve zbytku sezony.
Zrcadlovou kopií ideálního středu zálohy Slavie Holeš, Ševčík je tak v plzeňském provedení tandem Bucha, Kalvach. Start druhého zmíněného je ovšem stále velkým otazníkem a také jedním z důvodů, proč jsou Pražané v zápase jasným favoritem. Bílek v případě jeho další absence pravděpodobně znovu sáhne po Květovi, avšak možná by stálo za zvážení zkusit na této pozici spíš Jana Sýkoru.
Zároveň se proti Slavii vyplatí hrát ve tříobráncovém systému, nicméně to je řešení, po kterém Plzeň pravděpodobně nesáhne. Jinak v obou týmech není příliš mnoho míst, kde by bylo nutné se nad volbou správného hráče dlouze zamýšlet. Zvlášť ofenzivní pozice se v obou týmech vybírají v podstatě samy.
Slávistická, nebo plzeňská strategie?
Co však představuje velké téma k rozboru, je zcela odlišný přístup obou koučů k rotaci svých hráčů v sestavě. Na jedné straně je Slavia, v jejímž týmu v této sezoně absolvovalo přes 500 minut 21 hráčů, na druhé Plzeň, kde má víc než tuto porci na kontě pouze 14 stálic a která sestavou rotuje opravdu jen minimálně. Jak se na tento názor dívají "big data"?
1) Týmům, které své hráče točí častěji, se obvykle daří lépe v pozdějších fázích soutěží.
2) Nejúspěšnější mužstva mají obvykle jádro hráčů, kteří nastoupí na většinu minut a jen malý počet změn v sestavě na zápas.
3) Týmy, které provádějí víc než čtyři změny na zápas, mají dlouhodobě horší výsledky.
Studie naznačují, že rotace tří až čtyř hráčů na zápas může být účinnou strategií pro zachování svěžesti týmu a prevenci únavy a zranění. Nicméně je klíčové a nezbytné, aby se udržela rovnováha mezi točením hráčů, konzistencí a soudržností týmu. Jak to často bývá, pravda je někde uprostřed a cílem trenéra by mělo být najít balanc mezi oběma strategiemi. Extrémy v tomto případě nefungují.
Zpětně tedy mohla Plzeň víc míchat sestavou, aby zvýšila šanci zabránit zranění Kalvacha, který je pro ně zcela klíčový. Odehrál celou kvalifikaci na Ligu mistrů, všechny zápasy v její základní skupině a v domácí soutěži přitom do základní sestavy nenaskočil pouze třikrát. Naopak Slavia mohla udržet ustálenější zahajovací jedenáctku, což však neznamená nasazovat do ní pouze 11 stejných hráčů…
