"Je to skvělé, ale už jsem mentálně zase jinde a otáčím další stránku," reagoval ještě v ten samý den, kdy posedmé ovládl poslední Masters sezony v hale Bercy a zaokrouhlil počet titulů z největších podniků ATP na 40, čímž opět zvýšil náskok na Rafaela Nadala. "Ať už je to dobře, nebo špatně, takhle to prostě mám. Jednoduše jdu po triumfu mentálně okamžitě dál. Protože dokud hraju, tak chci vyhrávat víc a pořád se držet na nejvyšší úrovni."
Působení na Masters v Paříži klidně mohl uzavřít předčasně, jelikož se celý týden trápil se žaludečními potížemi a tři z pěti zápasů vyhrál až po obrovské bitvě. "Vzhledem k okolnostem má tohle vítězství o něco větší váhu a hodnotu, obzvláště v momentální fázi mé kariéry. Já už vlastně ani sám nevím, co to je za fázi, nicméně triumf na takto velkém turnaji je pro mě v současnosti dvakrát takovým úspěchem," uvedl nejúspěšnější hráč v historii Rolex Paris Masters a jediný tenista, který dokázal v hale Bercy obhájit titul.
Veleúspěšný Srb začal hladkou výhrou nad Tomásem Martínem Etcheverrym, ovšem pak velmi těsně přetlačil Tallona Griekspoora, v repríze loňského finále obhájce titulu Holgera Runeho a Andreje Rubljova, než ve finále jasně přehrál Grigora Dimitrova. Majitel 40 trofejí z Masters neskrýval, jak těžké pro něj bylo turnaj ovládnout.
"Byl to velmi náročný týden. Myslím, že i mimo kurt, protože mě trápily žaludeční potíže. Braly mi spoustu energie, ale vždycky jsem nějakou rezervu našel, když jsem to nejvíce potřeboval. Hlavně ve čtvrtek, pátek a sobotu, kdy jsem byl blízko porážce. Vzhledem k tomu, co se dělo v posledních šesti nebo sedmi dnech, tenhle triumf na Masters je jedním z těch nejvíce výjimečných."
Djokovič dorazil do francouzské metropole s jediným odehraným soutěžním zápasem po triumfu na US Open, kde ziskem 24. grandslamové trofeje vyrovnal absolutní rekord Margaret Courtové a posunul ten vlastní na mužském okruhu. Duel absolvoval v rámci skupinových bojů na finálovém turnaji Davis Cupu ve Španělsku, pár dní po prvenství ve Flushing Meadows.
S nedostatkem soutěžních utkání problém v Paříži neměl, největší překážkou byly zmíněné žaludeční potíže. "Takové věci normálně řešit nemusím. Musel jsem se svým týmem najít nejlepší řešení, jak se s takovým problémem vypořádat a jak se po zápase dát dohromady, abych byl připravený na další. Jsem celkem překvapen, jak dobře se dneska cítím. Přitom jsem tři dny po sobě hrál tři tříhodinové bitvy."
I přes téměř dvouměsíční období bez jediného soutěžního zápasu a neideální zdravotní stav našel Djokovič recept na vítězství. Svou aktuální neporazitelnost protáhl na 18 duelů, od nezdaru ve finále Wimbledonu stále neprohrál a letošní bilanci vylepšil na 51 výher a pouhých pět porážek.
"Lidé ode mě očekávají, že vždycky budu v nejlepší formě a dojdu do finále. Jsem samozřejmě rád, že mě vidí jako jednoho z hlavních favoritů na každém turnaji. Ale i my tenisté jsme jen lidi, co se musí vyrovnat s různými věcmi mimo kurty, ať už je to zdraví, emoce, vlastně cokoli v osobním životě. Všechno má pak vliv na váš výkon na kurtu. Snažil jsem se v tomto týdnu předvést nejlepší možný výkon a myslím si, že se mi to vzhledem k okolnostem povedlo."
"Jestli jsem ale hrál svůj nejlepší tenis? To si nemyslím. V ani jednom zápase neměl můj výkon takovou úroveň, kterou se na největších turnajích normálně prezentuju. Byl to jeden z těch týdnů, kdy musíte přijmout okolnosti a bojovat o to, abyste přežili každý zápas."
Djokovič nejen přežil, ale také vybojoval už 97. kariérní titul na nejvyšším okruhu. Více jich mají pouze Roger Federer (103) a Jimmy Connors (109).
"Tenhle rekord můžu překonat, takže se o to pokusím. Proč by ne? Mám o dvanáct titulů méně, ale ještě pár let před sebou. Pokusím se překonat všechny možné rekordy. Nikdy jsem neměl problém říct to nahlas a možná proto mě lidé nemají rádi. Nejsem ten typ, co se tváří, že něco není jeho cílem a pak se chová jinak... Vždycky jsem se snažil chovat v souladu se svým přesvědčením."
Nyní se bude připravovat na roli největšího favorita a obhajobu titulu na blížícím se Turnaji mistrů, který startuje v neděli v Turíně. Se šesti triumfy se dělí s Federerem o první místo v počtu trofejí ze závěrečného vrcholu sezony. "Loni jsem v Turíně vyhrál všech pět zápasů. Hraju tam rád, sedí mi to tam. Myslím si, že mám i dobré propojení s italským publikem. Pojedu tam s dobrými pocity a vysokým sebevědomím. Neprohrál jsem od finále Wimbledonu, takže se těším, že snad sezonu zakončím dobrým výsledkem."
V Turíně mu stačí jediná výhra k tomu, aby vylepšil další vlastní rekord a poosmé v kariéře uzavřel sezonu na postu světové jedničky, na němž strávil už 398 týdnů. Pokud by nezvládl ani jeden ze tří zápasů skupiny, bude muset doufat, že se Carlos Alcaraz nestane neporaženým šampionem. Po vystoupení v Turíně pojede ještě do Španělska na závěrečné boje letošního ročníku Davisova poháru.