Vůbec poprvé zkusila Brenda Fruhvirtová zabojovat o účast na turnaji velké čtyřky a hned premiérový pokus se jí vydařil. Jako nejmladší hráčka letošního grandslamu prošla sítem kvalifikace a i když v prvním kole prohrála, dala se její mise považovat za úspěšnou.
Zatímco její sestra Linda pokračovala z Austrálie rovnou na další turnaj WTA do Thajska, Brenda bude mít volnější program. Do začátku dubna, kdy oslaví 16. narozeniny, smí odehrát už jen dva turnaje. "Nejradši by zase někde hrála. Ale vzhledem k jejímu věku je nastavený limit, kolik turnajů smí odehrát. Vlastně ještě nevíme, kam se vydáme, chceme dobře vybrat," nastiňuje momentální situaci maminka Martina Fruhvirtová.
Jaký to byl pocit, poprvé vstoupit do velkého světa grandslamových turnajů?
Brenda: "Mně to úplně nepřišlo, jako vstup do velkého světa. Asi jsem ten postup z kvalifikace ani nečekala, možná jsem si to ani nestihla uvědomit, přišlo mi to všechno strašně rychlé. Myslím si ale, že když se na takovou úroveň dostanete, tak vám i ty zápasy přijdou úplně normální. Ale ano, jednu chvíli jsem se přistihla, že si říkám: Ty jo! Já už hraju Australian Open! Každopádně, třeba loni na začátku roku bych neřekla, že by se mi to mohlo povést."
Spousta starších tenistek ještě hraje juniorskou soutěž. Proč jste se vy rozhodla hrát už mezi ženami?
Brenda: "S mými rodiči se o turnajích hodně radíme a já vlastně už ani nepřemýšlela o tom, že bych ještě měla hrát juniorku. Tu kapitolu už jsem uzavřela minulý rok. Začala jsem hrát ženy a celkem jsem si zvykla na ten trochu náročnější tenis. Kdybych šla zase zpátky mezi juniorky, ač jen na grandslamu, tak by to myslím v mé kariéře nebyl krok dopředu."
Celý rok jste jezdily po turnajích s maminkou. V Melbourne jste ale rodiče vystřídala a v zápasech vás vedl tatínek. Byl to grandslamový plán?...
Brenda: "Ne, vůbec! Teprve ráno před zápasem jsme si řekli, kdo půjde a kdo nepůjde na zápas. Bylo to neplánované, ale úplně jsem vycítila, že potřebuju něco jiného, že mi to dá nějaký impuls. Vzala jsem tátu a asi mi to i pomohlo, protože člověk někdy změnu potřebuje. A to neříkám, že s mamkou je to jiné, že je jeden lepší než druhý. Každý má své a ta změna mi v ten moment pomohla. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala a bylo to spontánní. Pak už jsem na všechny zápasy chodila s tátou. Když to šlo, tak jsme to nechtěli měnit."
Maminka: "Ano, seděli jsme u snídaně před prvním zápasem kvalifikace a ptám se: Mám jít, nemám jít? Tak to zkusíme? A muž mi oponuje: Fakt to chceš zkusit? Je to přece jenom grandslam (směje se)! Ale ono je to myslím jedno, protože pořád bude něco nového."
A nová sezona? Opět se vrátíte do tradičních sestav?
Brenda: "Teď to bylo tak, že když jsme v Austrálii byla celá rodina, tak jsem se tak nějak spontánně rozhodla. V nové sezoně ještě zatím nevím s kým pojedu, ale asi zase s mamkou. To ještě uvidíme."
V Melbourne byla celá rodina pohromadě po delší době. Jak jste si to užívali?
Brenda: "Určitě to bylo super a zároveň to byl nezvyk, že jsme tam byli takhle spolu. Já na turnaje vlastně odletěla už na konci října. Takhle dlouho jsem nikdy pryč nebyla. Po čase už jste osamělí, je to těžší. Když jsme teď zase byly se ségrou spolu, tak to bylo hodně fajn."
Maminka: "My jsme s Brendou jezdily celý rok spolu a ani jsme se doma pořádně neviděli, Brenda se s Lindou hodně míjely. Ale tenisově bylo dobré, že přípravu zase holky mohly dělat spolu. Byli jsme šťastní, že na Australian Open byla celá rodina pohromadě."
Stihli jste jako rodina i něco jiného než tenis?
Brenda: "Je pravda, že když jsem v turnaji, tak se jen točí kurty a apartmány. Ale teď, co jsem prohrála v prvním kole, tak byl čas udělat i nějaké aktivity a docela jsem si to užila. I před startem Melbourne jsme byly na takové vyhlídkové věži, snad nejvyšší v Austrálii. Když to celé skončilo, zašly jsme se ségrou ještě na večeři a po docela spontánním rozhodnutí jsme skončily v devět večer na pláži."
Na Novém Zélandu jste slavily Nový rok. Jaké to bylo, vstoupit do roku 2023 o půl dne dříve než Evropa?
Maminka: "Je pravda, že když my jsme v Aucklandu vítali Nový rok, bylo v Praze 11 dopoledne. Ale Brenda je tak zodpovědná, že nám v 8 hodin večer ulehla…" (usmívá se)
Brenda: "Já bych tomu neříkala zodpovědnost. Když jsem totiž unavená, tak i když má být Nový rok, jdu prostě spát a je mi to jedno. Já všeobecně chodím spát hodně brzo – třeba v půl desáté, a ten režim mi hodně vyhovuje. Moc jsem to kvůli Silvestru nechtěla měnit, ale nakonec mě vzbudili před ohňostrojem. Tak jsem si ho stihla natočit a zase jsem zalezla zpátky do postele (směje se)."
Linda došla mezi 16 nejlepších. Jaké to bylo, sledovat ji z tribuny?
Brenda: "Já jsem na tribuně na Lindiných zápasech v Austrálii vůbec nebyla."
To jste si je nechala ujít?
Brenda: "Jsme hodně pověrčivé a nechceme měnit věci, které fungují. Když hrála Linda těsně před grandslamem v Aucklandu první kolo, šla jsem se tam podívat a ona prohrála. Tak jsme chtěli udělat něco jinak. A když pak vyhrála v Melbourne první kolo i beze mě na tribuně, už bylo jasné, že na její zápasy chodit nebudu. Pak většinou sleduju jen skóre, ani nekoukám v televizi, protože mě to stresuje, nerada se koukám. Jak taky hraju, tak vidím co se tam může stát, hodně to prožívám. Vždycky jen popřeju hodně štěstí a pak po zápase za ní hned jdu. Při zápasech jsem Lindu nechala v klidu samotnou a asi to fungovalo."
Teď jste se zase rozdělily. Rodina se spojí znovu až na grandslamu?
Maminka: "Kdepak, Linda se z Thajska bude vracet domů. Nevíme sice na jak dlouho, ale aspoň na pár dní určitě budeme spolu."
A za přípravou zase aspoň na chvíli vyrazíte na jih Francie, kde pro vás má zázemí připravené Patrick Mouratoglou?
Maminka: "Je to možné. Naše holky se tam cítí skvěle, respektovaně, a když se povede nějaký turnaj, tak je tam upřímná radost. Patrick se obklopuje lidmi, kteří toho sami nejen ve sportovním životě hodně dokázali a ti všichni naše holky sledují, fandí. Pobyt v jeho akademii nám dává sílu a energii, cítíme podporu v každé situaci, což v tenisovém prostředí není úplně obvyklé."