Zatímco v únoru ztrácela Borussia body takřka na každém kroku a nakonec si připsala pouze jedinou výhru, v březnu se nadechla k vítězné sérii završené skutečně stylovou tečkou. Jednou z hlavních událostí uplynulého víkendu na poli evropského fotbalu byla totiž další edice slavného Der Klassiker, tedy duelu mezi Borussií Dortmund a mnichovským Bayernem.
Tentokrát však se zcela odlišným nádechem, než na jaký byli fanoušci v poslední době zvyklí. Po dlouhých 14 letech se vzájemné jarní měření sil odehrálo v situaci, kdy se ani jeden z týmů nenacházel v čele bundesligové tabulky. Zejména v případě Dortmundu však bylo stále o co hrát. Celek se i po nečekané výhře 2:0 stále pohybuje na pomezí pozic zajišťujících účast v nadcházejícím ročníku Ligy mistrů a připočíst je samozřejmě třeba i samotnou prestiž duelu.
Bayern do něj nastoupil v rozestavení 4-2-3-1 s Goretzkou a Laimerem na double pivotu. V první fázi rozehrávky se první zmíněný stahoval na pozici vnějšího stopera, zatímco krajní obránci drželi šířku tak, aby se křídla Musiala se Saném mohla pohybovat v těsné blízkosti Laimera. Cílem bylo vytvářet přečíslení ve středu hřiště a oběma umožnit hledat si prostor pro převzetí míče mezi řadami.
Dortmund reagoval postavením ve velmi kompaktním středním bloku. Hráči mezi sebou udržovali krátké vzdálenosti v úzké formaci, přičemž spouštěčem jejich presinku byla především rozehrávka krajních stoperů De Ligta s Goretzkou, které měli za úkol napadat Brandt s Nmechou. Klíčovou úlohu měl při hře bez míče Emre Can, jemuž se dlouho dařilo dobrým pohybem blokovat přihrávky do středu hřiště.
Bayern byl proto nucen rozehrávat do strany, kde však neměl žádnou početní výhodu a Dortmundu při bránění navíc skvěle vypomáhala obě křídla Sancho s Adeyemim. A pokud už presink soupeře překonal, jeho útočné výlety skvěle zastavovali stopeři Hummels se Schlotterbeckem, kteří odehráli skvělý zápas.
Ofenzivní plán Dortmundu se do velké míry skládal z ochoty hrát bez míče a udeřit z případného protiútoku. Jedna taková příležitost se mu naskytla už v 10. minutě utkání. Domácí ztratili balón po zkažené přihrávce na útočné polovině, ten se po rychlém otočení hry dostal k Brandtovi a jeho následná kolmice našla rozběhnutého Adeyemiho, jehož střelu z úhlu Ulreich zastavit nedokázal. Po vstřelené brance Terzic ještě víc podpořil své snahy ucpat střed hřiště změnou rozestavení na znovu velmi kompaktní záložní pětici.
Bayern selhal v útoku
Obhájce titulu se následně Canově pohybu přizpůsobil tím, že využíval své záložníky víc v šířce tak, aby německý středopolař s tureckými kořeny nezvládal obsáhnout tak velký prostor. De Ligt začal míč vyvážet před sebe a rozdávat přihrávky mezi řady, díky čemuž Bayern dominoval na pravé straně za pomoci přesných kombinací mezi Kimmichem, Müllerem a Saném, z čehož ještě v prvním poločase pramenila i velká šance Harryho Kanea. Tu ovšem Angličan neproměnil a jeho tým spoustu dalších útočných situací nevyřešil dobře.
Zhruba po hodině hry proběhla obměna křídel Bayernu a za Musialu se Saném poslal kouč Thomas Tuchel do hry Gnabryho s Comanem. Společně s Telem, jenž nahradil Müllera. Jenže Dortmund i nadále pozorně bránil a sám byl ve finální třetině hřiště velmi opatrný. Po ztrátě míče se okamžitě vracel do nyní už velmi hlubokého bloku a dobře mu fungovala zbytková obrana. A zatímco hra Bayernu byla ve finální třetině stále bez nápadu, Dortmund zvýšil po velmi chytrém výpadu na 2:0 a po Kaneově neuznané brance bylo o osudu zápasu rozhodnuto.
Hosté v utkání nedominovali, nicméně byli efektivní a předvedli velmi pozorný defenzivní výkon, zejména pak ze strany obou svých stoperů a Emreho Cana. Bayern naproti tomu selhal především při řešení situací ve finální třetině hřiště, kde měl i trochu smůly, a umetl tím Bayeru Leverkusen cestu za titulem. Třináctibodový náskok je v situaci, kdy do konce Bundesligy zbývá pouhých devět kol, téměř nesmazatelný.
Zatímco Bayern z top čtyřky pravděpodobně nevypadne, z tria Borussia, Stuttgart a Lipsko je v ní už místo pouze pro jednoho. Z pohledu důležitých datových metrik hodnotících kvalitu na obou koncích hřiště přitom tahá Dortmund za nejkratší konec. Navíc týmu rozhodně nepřeje los.
Hned o víkendu se ve veledůležitém domácím utkání střetne právě se Stuttgartem, následně se vypraví do Madridu k prvnímu z dvojutkání čtvrtfinále Ligy mistrů proti tamnímu Atlétiku a o nic lepší nebude ani druhá polovina dubna. V ní na Dortmund čeká postupně nejenom Leverkusen s Lipskem, ale také aktuálně sedmý Augsburg. Trenér Terzic tak bude mít dost příležitostí k tomu ukázat své taktické umění.