Během posledních týdnů znovu prokázal nejen svou taktickou inteligenci, ale třeba také schopnost motivovat tým k výkonům překračujícím očekávání fanoušků i expertů. Proti svému největšímu konkurentovi v boji o titul šampiona nastoupil s odlišným systémem, než na jaký se jeho trenérský protějšek Thomas Tuchel připravoval a na který koncipoval změny ve svém kádru.

Pro správnou demonstraci toho, jakým způsobem Alonso svého německého soka přechytračil, je důležité nejprve porozumět jeho plánu v ostatních ligových utkáních. Na papíře se jeví rozestavení Leverkusenu jako 3-4-3. Při zakládání útoku se však Jeremie Frimpong vysouvá až do pozice křídla a pravý stoper, což je nejčastěji jeden z dvojice Josip Stanišič, Odilon Kossounou, se přesune do pozice pravého obránce. Tím vznikne agresivní formace 4-2-4, kdy mezi řadami fungují desítky s útočníkem, zatímco Frimpong roztahuje hru na pravé straně.

To vede k několika výhodám především při držení míče, kdy tým díky dobré struktuře kontroluje balon zejména v levém meziprostoru a připravuje se na přenesení hry na Frimponga, jenž má v tu chvíli obrovský prostor k útoku. Klíčovými hráči pro tento systém jsou právě proto krajní obránci Alejandro Grimaldo a Frimpong, kteří jsou nejnebezpečnějšími hráči Leverkusenu.

Thomas Tuchel proto nechtěl nechat Xabiho hrát tímto způsobem. V základní sestavě v důsledku toho chyběli Joshua Kimmich, Raphaël Guerreiro a Thomas Müller. Navíc, aby dobře pokryl prostory, přepnul ze svého tradičního rozestavení 4-2-3-1 na 3-4-3. Zatímco Tuchel tedy obětoval velmi kreativní hráče ve prospěch defenzivních typů, jako jsou Sacha Boey nebo Aleksandar Pavlovič, aby zabránil Xabiho tradičnímu plánu, jeho protějšek jeho záměr dobře přečetl a vydal se zcela jinou cestou.

A na jeden zápas naprosto změnil své cíle. Nepostavil silového útočníka v podobě Patrika Schicka, čímž svůj tým připravil o nejnebezpečnějšího zakončovatele, a zároveň posadil mezi náhradníky členy základní sestavy Frimponga s Jonasem Hofmannem. Oba jsou klíčoví pro hru s míčem, což ovšem v tomto zápase nebyl Xabiho plán.

Jako nejdůležitější se však ukázalo využití Grimalda, který se z prostoru levého obránce stahoval dovnitř a přečísloval Pavloviče s Leonem Goretzkou. Pokud do stejného prostoru jako falešná devítka sestoupil ještě Florian Wirtz, kterého nedokázal hlídat pomalý Eric Dier, vznikaly ve středu hřiště situace čtyři na dva, čímž se Leverkusen jednoduše dostával do finální třetiny a generoval tím šance skoro z každého držení míče.

V praxi je velmi obtížné přepnout mezi klasickou taktikou, s níž tým chodí od zápasu k zápasu, na úplně novou, navíc proti elitnímu soupeři. Provedení Xabiho nového plánu však byla excelentní. S pouhým 38 % držením míče vygeneroval Leverkusen o 1,0 vyšší xG a také o sedm víc střel než Bayern. 

Za Xabiho stále krátkou trenérskou kariérou tak byli experti svědky další významné ukázky toho, jak velký potenciál má tento talentovaný trenér z taktického hlediska. V bitvě o titul přechytračil Tuchela a ukázal, že perfektně rozumí tomu, co bude od zápasu očekávat druhá strana a s jakou strategií do něj nastoupí. Navíc v klíčovém duelu zvládl i bez opor základní sestavy změnit systém a tým jeho plán plnil perfektně, což hodně vypovídá o Španělových silných komunikačních schopnostech směrem k jeho svěřencům.

Leverkusen má nyní před sebou sérii utkání proti soupeřům mimo aktuální elitní šestku a na Bayern, který aktuálně na druhé příčce zaostává o sedm bodů (s dnešním utkáním Schicka a spol. v Kolíně nad Rýnem k dobru), tak velmi pravděpodobně vyvine ještě větší tlak. Lídrovi ligy by měl sice ještě minimálně měsíc chybět jeho nejlepší střelec Victor Boniface laborující s trhlinou ve svalu, nicméně Schick je na jeho pozici prověřenou a dostatečnou náhradou. A pak je tu samozřejmě samotný Alonso a jeho chytrá řešení i ve chvílích, kdy je nikdo nečeká…