Letenský tým vstupoval do sobotního utkání jako mírný outsider a jeho kouč Brian Priske měl několik možností, jak k celé věci přistoupit. Brzy po zahajovacím hvizdu se ukázalo, že otevřená partie z uplynulých setkání se opakovat nebude.
Místo implementování nových řešení ve finální třetině hřiště se Dán rozhodl přenechat iniciativu soupeři, vsadit na defenzivní taktiku a doufat, že jeho hráči předvedou na prostoru celého utkání disciplinovaný a soustředěný výkon. I za přispění určité porce štěstí jeho plán nakonec vyšel.
V analytickém modelu kontroly hry, který sleduje, do jak nebezpečných prostorů týmy pronikají s míčem na noze a do jakých pozic ho posouvají svými přihrávkami, měli jednoznačně víc ze hry slávisté. Jejich územní převaha byla navíc vyjádřena i kvalitou vytvořených střeleckých příležitostí, byť tady už nebyla dominance tak výrazná. Bez sparťanské penalty se statistika očekávaných branek zastavila na údaji 1,37:0,97 ve prospěch celku z Edenu.
Oba týmy vyslaly na branku shodně šest pokusů z prostoru uvnitř šestnáctky a dva mimo ni. Jen ty v podání Slavie byly o něco nebezpečnější. Oba její góly přišly po souvislém tlaku ze hry, zatímco Sparta se trefila postupně z přímého volného kopu, dlouhého autu a penalty. S tím však musel trenérský štáb okolo Jindřicha Trpišovského počítat. Sparta už letos nastřádala celkem 15 očekávaných branek ze standardních situací, přičemž ve skutečnosti se z nich trefila dokonce 19krát. V obou případech se jedná o nejlepší ligový výsledek.
Po derby se všemožně řešila možná až přílišná pasivita letenského výběru. Ten totiž držel míč na svých kopačkách přibližně pouze pětinu času. Malou aktivitu s míčem a směrem dopředu přitom dokumentují i pokročilejší statistiky, které dotvářejí potřebný kontext.
Držení míče sice dává o průběhu hry určitou představu, důležité je ovšem sledovat také to, v jakých prostorech se odehrává a jak dominantní díky němu týmy jsou. Jednou z užitečných metrik pro komplexnější posouzení vývoje zápasu je tzv. field tilt.
Obrovské rozdíly, opačný výsledek
Ten, zjednodušeně řečeno, měří převahu týmu ve finální třetině hřiště podle toho, jak dlouho v ní kontroluje míč. Slavia jej tam měla po 76 % času, Sparta zbylých 24 %. Slavia v tomto prostoru zkompletovala 110 pasů, Sparta pouze 20.
Holeš a spol. dostávali svého soupeře pod velký tlak intenzivním presinkem, kdy napadali průměrně méně než každou třetí jeho přihrávku. Pro srovnání – průměr obou týmů v rámci celé aktuální sezony se pohybuje okolo šesti až sedmi pasů na defenzivní zákrok. Sparta měla s intenzitou soupeře velké problémy a během zápasu zkompletovala pouze 61 % svých přihrávek, Slavia byla na 86 %. Také proto, že Sparta na presink zcela rezignovala a napadala až každou 18. předávku míče.
Utkání se sice vzhledem k jeho pomalejšímu tempu a územní převaze Slavie možná zdálo rozkouskovanější než obvykle, ale nebyla to pravda. Zatímco v průměrném ligovém duelu se hraje zhruba 58 minut čistého času, v derby byl míč v akci o dvě minuty déle.
Zajímavá je také statistika faulů. Ačkoliv Sparta hrála většinu času bez míče, vyšší počet nedovolených zákroků měl soupeř. Zatímco Slavia faulovala celkem 14krát, rudí si činem proti pravidlům pomohli jen 12krát. Což mimo jiné ukazuje na to, jak disciplinovaně plnili taktické povinnosti. Jednalo se o jednu z věcí, kterou ostatně po zápase vyzdvihl sám Priske.
Slavia měla v utkání dvojnásobný počet přihrávek do finální třetiny a v pohodě sbírala odražené míče ve středu hřiště, kterých získala 67 % proti sparťanským 33 %. I přesto však často hrála po stranách a pokoušela se o centry, s nimiž si ovšem domácí tým tentokrát uměl velmi dobře poradit a vyhrál 75 % defenzivních hlavičkových soubojů.
Jak moc sešívaní v derby spoléhali na vysoké míče, ukazuje následující statistika – ze všech jejich přihrávek do šestnáctky Sparty se o centry jednalo v 60 % případů. To znamená, že z 10 pasů do vápna odcentrovali hned šestkrát.
To se na první pohled sice nemusí zdát jako vysoké číslo, nicméně během sezony se tímto způsobem Slavia dostává do vápna průměrně pouze v 38 % případů. Menší podíl takových míčů mají už pouze Olomouc s Jabloncem. I když tedy měli červenobílí během zápasu jasnou převahu, přetrvává pocit, že ve finální třetině hráli pod své možnosti.