Blesková nominace
"O své nominaci do národního týmu jsem se dozvěděl naprosto nečekaně během volna v Jablonci. Nejdříve mi telefonoval trenér Luboš Kozel a zjišťoval, zda se vůbec nacházím v České republice, jelikož jsme v klubu dostali delší volno. Když jsem potvrdil, že jsem doma, následoval druhý telefonát od asistenta trenéra s tím, že se rozhodují mezi dvěma jmény. Za pouhou půlhodinu mi volal pan Nedvěd. Byla to radost, splněný sen, kde jsem ani nečekal, že by mohl vůbec přijít. Na takovou chvíli jsem čekal celý život, odmalička."
Dvě hodiny na vstřebání základu
"O svém zařazení do základní sestavy pro utkání proti Chorvatsku jsem se dozvěděl těsně před odjezdem na stadion, přibližně dvě hodiny před výkopem. Zpětně to považuji za výhodu, neměl jsem dostatek času na nějaké přemýšlení a nepřišla žádná nervozita. Uvnitř mě pouze probíhalo mírné napětí a očekávání z velkého zápasu. Byl jsem v podstatě bez dlouhé přípravy hozen do vody a nezbývalo mi nic jiného než plavat, což mi pomohlo."
Podcast s Jiřím Slámou
Dva odlišné poločasy
"Rychlost a kvalita reprezentačního utkání se nedají srovnat s ničím, co jsem doposud zažil v české lize ani v evropských pohárech proti soupeřům jako Rangers nebo Mohuč. Je pravda, že první poločas byl z naší strany poněkud ustrašený a musel jsem si na takto vysoké tempo postupně zvykat. Zlomový moment paradoxně přinesla až inkasovaná branka, po které z nás spadla nervozita. Najednou jsme měli větší kvalitu na míči, uvolnili se a řekli si, že již nemáme co ztratit. S každou další minutou na hřišti se můj i týmový výkon výrazně zlepšoval."
Překonání myšlenek na konec kariéry
"Při zpěvu státní hymny před zápasem mi v hlavě bleskla vzpomínka na období, kdy jsem vážně uvažoval o ukončení fotbalové kariéry. Zranění mě vyřadila na dlouhé měsíce, doktoři si s mým zdravotním stavem nevěděli rady a fotbal mi nepřinášel žádnou radost. Přemýšlel jsem, zda to není znamení vydat se v životě jinou cestou. Nakonec jsem si však uvědomil, že se fotbalu věnuji od čtyř let a byla by obrovská škoda se po prvním těžkém nezdaru vzdát. To rozhodnutí zatnout zuby se mi s odstupem času nádherně vrátilo."
Nucený odchod z Olomouce
"Olomouc pro mě znamenala opravdový domov, strávil jsem tam sedmnáct let, bydlel od třinácti a měl tam veškeré zázemí i kamarády. Můj odchod však nebyl z mé iniciativy. V klíčové pozici ve vedení klubu se nacházel člověk, který se rozhodl, že mě v týmu nechce, což jsem musel respektovat. Ačkoliv to zřejmě pramenilo i z osobnějších důvodů, nechtěl jsem se v tom utápět. Vzal jsem to jako nový impuls k nastartování kariéry, odešel do Jablonce, kde jsme vybojovali postup v Konferenční lize, a dnes jsem za tuto změnu nesmírně vděčný."
Taktika pod španělským realizačním týmem
"Největší změnou pod trenérem Santim Deniou je komunikace v angličtině a důraz na výstavbu hry po zemi přímo od brankáře bez zbytečného nakopávání míčů. Všechny varianty rozehrávky, které jsme poctivě drilovali na trénincích, se nám dařilo přenášet i přímo do zápasu. Překvapil mě také klid o poločasové přestávce. V kabině nebylo místo pro žádný řev, trenéři nám věcně ukázali chyby i dobře fungující věci a snažili se nás namotivovat tím, že jsme kvalitní hráči a máme na to zápas otočit."
Konfrontace se světovou špičkou
"Možnost změřit síly s hráči světového formátu a vidět jejich práci naživo je k nezaplacení. Televizní přenosy enormně zkreslují a málokdo si dokáže představit, jak jsou ti fotbalisté ve skutečnosti rychlí a jak dokonalé mají zpracování míče. Lidé u televizních obrazovek mohou mít spoustu chytrých připomínek, ale dokud se nepostaví přímo na trávník proti těmto hvězdám a nevyzkouší si to na vlastní kůži, tak tu extrémní náročnost nikdy plně nepochopí."