Nejprve se prosadil v rezervním týmu Realu Madrid a poté si udělal jméno v Almeríi a Seville. Vyhrál Copa del Rey a vysloužil si přestup do Manchesteru City, kde zvedl nad hlavu trofej za triumf v Premier League i v Ligovém poháru. Zároveň byl součástí španělského národního týmu, který ovládl Euro 2012, přičemž nastoupil jako člen základní sestavy v semifinále proti Portugalsku.
Kariéru jste začal v Realu Madrid B. Jaké vzpomínky máte na první roky mezi seniory?
"Bylo to velmi speciální období. Přišel jsem z Vallecasu, ze skromné čtvrti. Když jsem podepsal smlouvu s Castillou, ocitl jsem se v klubu, který měl vše, co patří k Realu Madrid. Právě postoupil do druhé ligy. Pamatuji si, jak jsem trénoval s prvním týmem. Tehdy ho vedl Fabio Capello a zavolal si některé z nás na trénink. Najednou jsem byl mezi velkými hvězdami, jako byli Raúl, Karim Benzema či Cristiano Ronaldo. Byla to krásná zkušenost. Právě tehdy jsem začal více věřit, že by se mi tam jednou mohlo podařit skutečně dostat."
Měl jste někdy během působení v Realu pocit, že byste mohl za první tým nastoupit?
"Bylo to velmi těžké, v té době tam bylo množství útočníků. Když se na to podíváte dnes, o tyto pozice bojovalo pět či šest hráčů. Věděl jsem, že dostat příležitost nebude jednoduché. Zároveň jsem chápal, že pokud to nevyjde v Madridu, budu si muset najít jiné místo, kde se mohu dále rozvíjet. Velmi jsem toužil uspět právě tam. Kdo by nechtěl? Ale když se dnes ohlédnu zpět za svou kariérou, nelituji ani jednoho ze svých rozhodnutí."
Z hlavního města Španělska jste odešel do Almeríe a poté do Sevilly, kde jste vyhrál Copa del Rey a stal se jedním z nejlepších střelců klubu. Bylo to nejlepší období vaší kariéry?
"Ano. Zejména závěr působení v Seville a začátek v Manchesteru City. Právě tehdy jsem byl asi v nejlepší formě. Hrál jsem opravdu dobře, cítil jsem se fyzicky silný. Byla to pro mě výjimečná éra. Poprvé jsem nastupoval za mužstvo, které soutěžilo na tak vysoké úrovni. Vyhrál jsem svou první velkou trofej a získal i dvě ocenění Zarra pro nejlepšího španělského střelce v lize. Mám na to velmi pěkné vzpomínky."
V tom období jste spolupracoval s více kvalitními trenéry – Manolem Jiménezem, Unaiem Emerym, Marcelem či Manzanem. Kdo vám dal nejcennější radu?
"Unai Emery. Trénoval mě v poslední sezoně v Almeríi a poté opět v Seville. Byl to kouč, který ze mě dostal maximum a přesně věděl, kdy mě přitlačit. Rok v Almeríi byl pro mě fantastický, protože jsem tam debutoval v první lize. Potom přišel přestup do Sevilly, který výrazně ovlivnil mou kariéru. Následně jsem podepsal smlouvu s Manchesterem City a sezonu zakončil s 31 góly ve dvou soutěžích, v nichž jsme nastupovali. Emery mě jako hráče výrazně ovlivnil."
V Seville jste sdílel šatnu s Jesúsem Navasem, Frédérikem Kanoutém, Luísem Fabianem a později i Ivanem Rakitičem. S kým jste si na hřišti nejlépe rozuměl?
"Měl jsem štěstí, že jsem hrál s tolika kvalitními fotbalisty. S Jesúsem Navasem jsem měl obzvláště dobré propojení. V Seville jsme spolu strávili čtyři roky a potom ještě jednu sezonu v Manchesteru City. Rakitič byl další hráč, který svými přihrávkami často hledal útočníka. Velmi speciální vazbu jsem měl i s Josém Antoniem Reyesem. Jakmile dostal míč, věděl jsem, že musím vyrazit, protože ho bude posílat dopředu. Měl jsem k němu velmi blízký vztah. Výborně jsme si rozuměli a během společného působení v Seville mě velmi podporoval."
Konkurence o místo ve španělské reprezentaci byla v té době obrovská. Přesto jste se dostal do týmu, který vyhrál Euro 2012. Jak vzpomínáte na roky v La Roja?
"Už jen být součástí takového týmu bylo pro mě privilegiem. I kdybych neodehrál ani minutu, byl bych šťastný, že mohu být s těmito hráči a trénovat po jejich boku. Měl jsem to štěstí, že jsem na Euru nastoupil ve dvou zápasech. Nejprve proti Chorvatsku a potom v semifinále proti Portugalsku. Zároveň jsem si uvědomoval, že na mé pozici byli přede mnou hráči jako Fernando Torres, David Villa či Fernando Llorente. Nehrával jsem moc. V některých duelech jsem dokonce nastoupil s Cescem Fábregasem na pozici falešné devítky. Z profesionálního hlediska však vítězství na ME bylo největším úspěchem mé kariéry. Jsem velmi rád, že jsem mohl být jeho součástí."
V tom týmu byli Xavi, Andrés Iniesta, David Silva a další špičkoví hráči. Zmínil jste i Fábregase. Když se dnes podíváte na jeho kariéru, nejen na hráčskou, ale zejména na trenérskou, viděl jste už tehdy, že má na to stát se úspěšným koučem?
"Ano. Jsou fotbalisté, kteří mají vlastní způsob, jak se na hru dívají, jak o ní mluví a jak jí rozumí. Už tehdy cítíte, že by se jednoho dne mohli vydat trenérskou cestou. Podobný pocit jsem měl při Xabim Alonsovi, Xavim Hernándezovi a dalších, kteří se později stali kouči. U Cesca jsem to vnímal stejně. Byl to neuvěřitelný hráč a jako trenér nyní ukazuje, že velmi dobře rozumí hře. Půjde krok za krokem a bude se nadále rozvíjet. Věřím, že má velkou budoucnost."
Vidíte ho v blízké budoucnosti mezi nejlepšími trenéry světa?
"Ano, ale nic není třeba uspěchat. Jako trenéři se musíme hodně učit. Když jste si fotbal zažil i z pohledu hráče, víte, jak funguje šatna, prošel jste si jí. Trenérské vědomosti a rozhodování jsou však dvě rozdílné věci. Musíte dělat změny, přijímat rozhodnutí. Někdy máte pravdu, jindy se mýlíte. Právě to vám postupně přináší zkušenosti. I já začínám s trenérstvím a nechci nic uspěchat. Doufám, že se jednou dostanu na vrchol, ale nejdříve chci být co nejlépe připraven na všechny situace a rozhodnutí, která mě čekají. Nejlepší je jít krok za krokem a nedělat velké skoky, i ty vás mohou popálit."
Vicente del Bosque vždy působil jako velmi klidný a vyrovnaný člověk. V semifinále Eura 2012 proti Portugalsku jste nastoupil v základní sestavě Španělska. Jak vám oznámil, že budete hrát od začátku, a co to pro vás v té chvíli znamenalo?
"Přesně takový byl. Pamatuji si, že jsme byli v hotelu, ráno jsme se trochu protáhli, potom jsme šli na oběd a po něm si mě zavolal do pokoje, chtěl si se mnou promluvit. Tušil jsem, že mi chce říct něco o semifinále proti Portugalsku, byl jsem zvědavý, co zazní. On však zůstával neuvěřitelně klidný. Řekl mi, abych zůstal v klidu i já, hrál tak jako za klub a trénoval s mužstvem. Chtěl, abych byl fyzický, protože portugalští stopeři Pepe a Bruno Alves byli velmi důrazní. Věděl, že mi vyhovují osobní souboje, výskoky i kontaktní hra, a tak mi poradil, abych využíval své tělo a věřil si. Přesně to jsem se snažil dělat. Postoupili jsme do finále po penaltách a nakonec celý turnaj vyhráli. Byl to den, na který nikdy nezapomenu."
Byl jste součástí skupiny hráčů, která se nedostala na MS. Pociťoval jste zklamání?
"Co se dá dělat? Španělsko mělo vždy velmi kvalitní útočníky. Samozřejmě, že jsem chtěl jet, to nebudu popírat. V té chvíli mě to zklamalo, střílel jsem góly a měl za sebou vydařenou sezonu. Přesto musíte rozhodnutí respektovat. Dnes, když jsem na druhé straně, chápu, jak náročné je vybrat sestavu. Musíte zvolit to, co považujete za nejlepší pro mužstvo. Možná si Vicente tehdy myslel, že jiný hráč je správnou volbou. Jako fotbalista jsem byl pochopitelně naštvaný a zklamaný. Je to úplně normální. Když jsem nyní v trenérské pozici, dokážu se na podobné situace dívat jinak."
Manchester City se ozval v roce 2013. V první sezoně jste vstřelil 23 gólů, ale potom vám ji přerušilo zranění ramene. Přemýšlel jste někdy nad tím, jak mohla vaše kariéra vypadat, kdyby k němu nedošlo?
"Mnohokrát. Zdravotní problémy přišly v opravdu nešťastném momentě. Bylo to v semifinále Ligového poháru proti West Hamu. První zápas jsme vyhráli 6:0 a i v odvetě jsme měli pohodlný náskok. V prvním duelu jsem vstřelil dva nebo tři góly a ve druhém další dva. Byl jsem ve formě. V poslední minutě jsem šel za míčem a zranil jsem se. Problém byl, že jsem nepřestal hrát. V té době absentovali i Sergio Agüero a Edin Džeko. Neměli jsme mnoho možností a chtěl jsem dále bojovat. Jelikož jsem se však pořádně nezotavil, už jsem se nedostal zpět na sto procent. Pokud máte zranění a pokračujete dál, nemůžete podávat nejlepší výkony. Kun i Džeko se nakonec vrátili a opět začali střílet góly, takže pro mě bylo náročné dostat se zpět do sestavy."
Jaké bylo soupeření s Agüerem a Džekem, byla mezi vámi rivalita?
"Ne, měl jsem štěstí, že jsem měl s oběma velmi dobrý vztah. Oni už v klubu působili déle a já jsem byl nováček. Pokaždé, když jsem nastoupil, snažil jsem se jim být oporou, vycházet s nimi a zároveň pomoci celému mužstvu. Pamatuji si, že jsem s nimi odehrál hodně zápasů. Téměř vždy nám to spolu fungovalo. V té sezoně jsme jako tým vstřelili více než 100 gólů. Za námi byla velmi silná záloha s Yayou Tourém, navíc jsme měli fotbalisty, kteří uměli pravidelně skórovat, jako Jesús Navas či James Milner. Byla to fantastická sezona, vyhráli jsme Premier League i Ligový pohár."
Další z vašich bývalých spoluhráčů Vincent Kompany nyní odvádí velmi zajímavou práci v Bayernu Mnichov. Viděl jste i v něm trenérské kvality už během hráčské kariéry?
"Ano. Jako kapitán a organizátor byl vždy v kontaktu s trenérem a hodně komunikoval i s hráči. Upřímně, nečekal jsem, že se na trenérskou dráhu vydá tak brzy. Když se však blížíte ke konci hráčské kariéry, začnete přemýšlet, co budete dělat dál. Byl na to mentálně velmi dobře připraven. Překvapilo mě, jak rychle do toho naskočil, ale za vše, co dosáhl, si zaslouží uznání. Stojí za tím množství práce, kterou odvedl."
V září 2014 jste se vrátil do LaLigy, konkrétně do Valencie. Kdysi jste řekl, že rozhodnutí opět hrát ve Španělsku bylo chybou. Vnímáte to dnes stejně?
"Nevyčítám si rozhodnutí, která jsem udělal, tehdy jsem k nim měl své důvody. Zpětně však lituji, že jsem v Premier League nezůstal o něco déle. Do února, kdy jsem si zranil rameno, jsem byl ve fantastické formě. Řešil jsem i osobní věci. Přišel jsem do Valencie a rozešel jsem se s bývalou manželkou. Když se na to dívám dnes, uvědomuji si, že jsem se v Anglii cítil dobře ať už po fotbalové, nebo osobní stránce. Nebylo to tím, že by Valencia byla špatný klub. Právě naopak, hráli jsme Ligu mistrů, ale musím přiznat, že to nebylo rozhodnutí založené pouze na fotbale. Osobní situace a forma, ve které jsem se nacházel, možná více mluvily ve prospěch setrvání v Anglii. Nakonec jsem se i tak rozhodl odejít."
Byl jste klasický střední útočník, tradiční devítka. Dnes vidíme hráče jako Erling Haaland a Kylian Mbappé, kteří mají trochu jiný styl. Myslíte si, že klasická devítka z fotbalu postupně mizí?
"Je jich méně než předtím. Větší význam dnes mají křídelníci a vnitřní útočníci, například hráči jako Lamine Yamal či Vinícius Júnior, kteří začínají na kraji a následně se stahují do středu. Kdysi křídelníci většinou hrávali na své přirozené straně. Dostali míč a poslali ho do pokutového území, což dávalo hrotovému hráči více možností zakončit. Dnes je pro útočníka situace náročnější. Často zůstává mezi stopery a do šestnáctky nepřichází tolik centrů či přihrávek. V minulosti míče směřovaly mnohem častěji přímo na hrot. Hráči jako já, Roberto Soldado, Llorente či Fernando Torres z takového způsobu hry výrazně těžili. Dalším příkladem je Robert Lewandowski. I on měl v minulosti více možností dostat se do zakončení."
Nyní jste asistentem trenéra v Sevilla Atlético, fotbal vnímáte z druhé strany. Jak si zatím užíváte tuto novou zkušenost?
"Jako trenér se učíte každý den. Jednou z nejdůležitějších věcí je naučit se vést skupinu. Když jste hráč, můžete se do určité míry nechat vést. Na lavičce však děláte rozhodnutí, kdo zůstane na střídačce a komu dáte příležitost. Zároveň pracujete s mladými fotbalisty a musíte je umět správně vést. Důležité je i to, aby mladý hráč po zápase, který se mu nevydařil, nepřišel v pondělí bez motivace. Měl by být mentálně připraven ukázat vám, že jste se rozhodli nesprávně. Často si bude myslet, že chybu udělal trenér, ne on. Vaší úlohou je pomoci mu pochopit, že musí dále tvrdě pracovat a zlepšovat se. Pro mě je to zejména o tom naučit se dělat rozhodnutí rychleji. Staráte se o všechno, od tréninků přes zápasy až po kádr. Beru tento rok jako období, během kterého se chci co nejvíce naučit."
Jakým trenérem chcete být?
"Takovým, který se snaží dostat ze svých hráčů maximum a hodně od nich vyžaduje. Chci, aby moje týmy hrály fotbal, ale také nechci být tvrdohlavý a říkat: Musíme hrát tímto způsobem, a to je vše. Vím, že musí existovat Plán A, Plán B, Plán C. Musíte být připraveni na všechny z nich."
Chtěl byste jednoho dne vést některý z týmů, za které jste hrál?
"Nevím, kde skončím. Určitě bych si rád vyzkoušel působení v Seville, ale lákají mě i jiné týmy a zahraničí. Nechávám si otevřené všechny možnosti. Jako hráč jsem neměl problém odejít do jiné země a stejně to vnímám i nyní jako trenér."
Na závěr se vás chci zeptat na Zlatý míč. Máte svého favorita?
"Nemám. Někdo může podat skvělý výkon na MS, ale zároveň nemusí mít nejvydařenější ročník v klubu. Stejně to funguje i opačně. Hráč, který měl neuvěřitelnou klubovou sezonu, nemusel být tak dobrý na šampionátu. Nakonec je to kombinace všeho. Lamine Yamal a Kylian Mbappé jsou fenomenální a určitě budou mezi kandidáty. Líbí se mi i Jude Bellingham, kterého rád sleduji. Možná jeho působení v Realu Madrid nebylo tak vydařené, jak se očekávalo, ale na mundiálu byl výjimečný. Je to těžká volba, protože ať se přikloníte k titulům nebo individuálním výkonům, vždy se najde někdo, kdo bude vaše rozhodnutí kritizovat. Pokud bych si měl vybrat jedno jméno, řeknu Fabián Ruiz. Získal nejdůležitější trofeje."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
