Andrej Šustr se svými 201 ční nade všemi, svou dlouhou paží a holí dosáhne ledaskam. Pak je však schod. Druhý největší parťák ze zadní linie má o plných 16 centimetrů méně. Když přijde řeč na tohle téma, kouč Zdeněk Moták hned pokýve hlavou, že si to dobře uvědomuje. "Určitý handicap by to mohl být, nicméně myslím, že vzrůstem menší hráči se na to připraví dobře a nedovolí vysokým soupeřům projít do našeho předbrankového prostoru k zakončení. Věřím jim," pověděl.
Poslouchejte Livesport Zprávy!
Vybraná redakční témata včetně tohoto článku máme pro vás k dispozici také jako audio. Poslouchejte a odebírejte na Spotify a Apple Podcasts.
Původně měl přinést centimetry i pardubický Tomáš Dvořák (194 cm), jenže pro zranění se ještě před srazem omluvil. Hráči nižší výšku zadáků jako problém nevnímají. Třebaže zrovna Švédové, první soupeř, jsou na tom přesně naopak. Pod 185 cm mají jediného obránce, tři dokonce přerostli 190. Moták tomuhle parametru pozornost při skládání nominace příliš nevěnoval. Jiné je to však v jeho případě u protivníka. "Samozřejmě se musíme dívat i na tohle. Na soupisce Švédů jsou opravdu vysocí hráči. My máme takové mladé a mrštné," pousmál se.
I on stejně jako jeho předchůdce Radim Rulík bude vzadu dodržovat systém leváka a praváka v jedné dvojici. A chybějící centimetry nahradí jiné vlastnosti. "Budeme muset hrát rychle. A do soubojů s většími a silnějšími kluky chodit vychytrale, dobře pracovat s holí, poradit si," tušil třinecký Lukáš Galvas.
"Vůbec to není mínus. Jasně, v Americe si vybírají větší, vyšší, ovšem za mě když mají kluci dobrý pohyb, i s nižší výškou skvěle zapadnou do herního systému," uvedl čtvrtý nejmenší český zadák, jenž má jen o dva centimetry víc než mladší bratr Tomáš.
Stejně přemýšlel i stožár české defenzivy Šustr. "Podle mě se nic nemění. Chceme hrát kompaktní, aktivní hokej a myslím, že úplně o výšce to není. Spíš o bruslení. Být ve správných pozicích ve správný čas a dobře plnit požadavky systému," namítl. Rovnou však odbyl myšlenku, že by vzhledem ke své postavě plnil roli toho, kdo v případě potřeby sáhne k ostřejšímu zákroku. "To je právě mylná představa o tom, co jsem za hráče. Nikdy jsem nebyl raubíř," podotkl.
A jak vnímají celou věc útočníci? Jiří Smejkal, expert na práci v předbrankovém prostoru, v tom viděl plus. "Možná radši hraju proti větším obráncům. Protože když jdu napadat někoho menšího a šestkrát změní směr, není to nic příjemného. Většího se stačíte chytit a je lehčí ho dohrát," přemýšlel. Na souboje se Seveřany se těšil. "Jsou všichni obrovští! Což je dobře, nebudu se muset bát, že někoho dohraju a dostanu trest do konce zápasu," prohlásil s úsměvem forvard, jenž dnes slaví kulatou třicítku.