V srpnu 2016 vyhrála česká reprezentace U18 Memoriál Ivana Hlinky vůbec poprvé v historii. V Břeclavi tehdy vedl tým trenér Václav Varaďa, který k osmnáctce přišel prvním rokem a hned slavil titul. Obrovský úspěch v silné konkurenci vybojovali hráči, z nichž se někteří dostali nejen do seniorské reprezentace, ale i do základních sestav týmů NHL. Vybrali jsme deset nejzajímavějších jmen a rozebrali jejich hokejovou cestu po Memoriálu.
Brankářský ročník 1999 se v NHL neuchytil
Hvězda turnaje Jakub Škarek v roce 2018 sice prošel draftem a ve třetím kole si ho vybrali New York Islanders, přesto si za první tým zahrál pouze dva zápasy a to až v sezoně 2024/2025. Ještě před draftem si vyzkoušel také finskou ligu za Pelicans, sedm let potom působil v AHL na farmě Bridgeport Islanders. V roce 2022 získal ocenění brankáře měsíce, ale ani to mu posun do prvního týmu nezajistilo. V hierarchii před ním totiž tehdy stála silná ruská brankářská dvojice Ilja Sorokin a Semjon Varlamov. V letošní sezoně se Škarek vrací ze zámoří zpět do Evropy a posílí německý Straubing.
Tomáš Vomáčka do nejlepší hokejové ligy světa dokonce ani nenahlédl. O rok dříve než Škarek byl draftován Nashvillem, ale nedostal šanci ani na farmě. V zámoří však zůstal, zahrál si v NAHL, tři roky za univerzitní klub Connecticut Huskies a dvě sezony přidal v ECHL, kde s týmem Norfolk Admirals v ročníku 2021/2022 oslavil titul. V roce 2023 se vrátil do české extraligy a odehrál tři ročníky za Pardubice, od nadcházející sezony však přechází k rivalovi z Hradce Králové, kde hokejově vyrůstal.
Poslední z trojice brankářů, Jiří Patera, paradoxně odehrál zápasů v NHL nejvíce. Po draftu nastupoval v kanadské juniorce a v AHL na farmě Vegas v týmu Henderson Silver Knights. Za první tým Golden Knights odehrál celkem osm zápasů, devátý start v NHL potom přidal ještě ve Vancouveru. V sezoně 2026/2027 oblékne poprvé dres Bruins, zahrát by si měl opět v AHL, tentokrát za tým Providence. Jako jediný z brankářů už si odbyl i debut v seniorské reprezentaci, loni na Českých hokejových hrách odchytal zápas proti Švédsku, prohře 2:4 ale nezabránil.
Obránci: Na skok do zámoří a zase domů
Na celkem 150. pozici si Jakuba Galvase na draftu v roce 2017 vybralo Chicago. Rodák z Olomouce nastoupil za Blackhawks k šesti utkáním, zbytek svého působení v Americe strávil na farmě v týmu Rockford IceHogs. Po návratu ze zámoří si vyzkoušel ještě dvě sezony ve Švédsku, načež se vrátil do Česka a od roku 2025 nastupuje za třinecké Oceláře.
Za mužskou reprezentaci nastoupil poprvé v roce 2018 v přátelském zápase proti Švýcarsku, kde přispěl gólem k vítězství 5:2. Na jeho úspěchy teď navazuje o sedm let mladší Tomáš Galvas, který má stříbro z Hlinka Gretzky Cupu z roku 2023, tři medaile ze šampionátu U20 (dva bronzy 2023 a 2024 a stříbro 2025) a ocenění nejlepšího hokejového juniora roku. A nově také v kapse tříletou smlouvu s Pittsburgh Penguins, kteří ho letos v červnu draftovali.
Úspěšnou kariéru zažívá také Filip Král, v roce 2018 v pátém kole draftován Torontem. Ten má na kontě kromě zlaté medaile z Memoriálu i titul z finské Liigy a české Tipsport extraligy. Tři sezony v zámoří strávil v dresu Spokane Chiefs v kanadské WHL, další tři potom v rezervním týmu Leafs Toronto Marlies. Za A-tým nastoupil do dvou utkání, než se přesunul do Finska, kde stejně jako předtím Škarek odehrál sezonu za Pelicans. Král se do české nejvyšší soutěže vrátil minulou sezonu a nastupuje za své rodné Brno. V reprezentaci mezi dospělými debutoval před šesti lety, poprvé dostal příležitost na Švédských hrách proti domácímu celku, kdy naskakoval jako sedmý obránce.
Radim Šalda byl z dosud zmíněných hráčů draftován nejpozději, v roce 2018 na něj ukázala Tampa až v 7. kole. Obránce, který s hokejem začínal v Hradci Králové, však za mořem působil pouze v juniorské QMJHL, prvně za Saint John Sea Dogs a následující sezonu za Rimouski Océanic. Brzy se však vrátil zpátky do Česka, kde vystřídal čtyři extraligové týmy, než se před letošní sezonou přemístil do Vsetína. První start za seniorskou reprezentaci zaznamenal v přátelských duelech proti Rakousku v roce 2021, ve druhém z nich přispěl dvěma asistencemi k vysokému vítězství 7:2.
Útočná dominance jmenovců Filipů a Martinů
Nejvíce sezon strávil v dresu newyorských Rangers, než se před dvěma lety přesunul do Vancouveru. Cestu Filipa Chytila mezi elitu odstartoval draft v roce 2017, kdy si ho New York vybral už v prvním kole. Kromě debutu v NHL stihl během první sezony i premiérový zápas v dospělé reprezentaci, na mistrovství světa nastoupil do sedmi zápasů s bilancí 1+1. Rodák z Kroměříže prožil většinu svého zámořského angažmá u Rangers, konkrétně osm sezon a v té poslední byl vyměněn ke Canucks. U nich působí od druhé poloviny ročníku 2024/2025, v reprezentaci se naposledy představil na světovém šampionátu před třemi lety. Nebýt smolných zranění, která Chytila provází, mohl se v NHL i na mezinárodní úrovni ukázat mnohem víc.
Chytilův jmenovec Filip Zadina v zámoří nezůstal. Draftován byl jako šestý v prvním kole draftu 2018 a posílil tým Detroitu, většinu sezony strávil v AHL v dresu Grand Rapids Griffins, v NHL debutoval 24. února 2019 v zápase proti San Jose a za první tým odehrál celkem devět utkání. Nadcházející sezonu už dostával více prostoru, sbíral body v obou soutěžích a o rok později už byl posilou českého národního týmu na světovém šampionátu. Debut si přitom odbyl už dříve, v roce 2017 absolvoval s reprezentací přípravné turnaje před MS. Momentálně hájí barvy švýcarského Davosu, v loňské sezoně měl skvělou bilanci 21 gólů a 20 asistencí v 42 zápasech základní části.
Z dvojice Martinů zmiňme prvně Martina Kauta. I ten prošel draftem v prvním kole, na šestnácté pozici na něj v roce 2018 ukázalo Colorado. První sezonu odehrál na farmě Colorado Eagles, první starty za Avalanche přišly až v ročníku 2019/2020. O rok dříve nahlédl i do seniorské reprezentace, poprvé nastoupil v roce 2018 v přípravě proti Švýcarsku, načež s týmem absolvoval České i Švédské hokejové hry. Po návratu ze zámoří, kde skončil po pěti letech, nastupuje v české extralize v dresu Pardubic, se kterými minulý rok slavil zisk titulu.
Posledním hráčem, kterého si rozebereme, je držitel Zlaté hokejky 2026 Martin Nečas. Stejně jako útočníci jmenovaní před ním, i on prošel draftem hned v prvním kole, v roce 2017 si ho vybrala Carolina. Za A-tým debutoval 17. října téhož roku, strávil na ledě necelých sedm minut a potom se na zbytek sezony vrátil do Komety, kde působil už od mládežnických kategorií. Ve stejném ročníku stihl i první zápas za národní tým mužů, v pouhých 19 letech nastoupil na Beijer Hockey Games proti Finsku.
V dresu Canes strávil osm sezon a ne nadarmo se za mořem tradovalo "you can't spell Canes without Necas". Před dvěma lety však přišel šokující trejd do Colorada a právě v dresu Avalanche Nečas v minulém ročníku překonal magickou hranici sta bodů v sezoně. S klubem má podepsaný osmiletý kontrakt do roku 2034.
Vítězové z roku 2016 a jejich současné kluby
Brankáři: Jakub Škarek (Straubing Tigers), Tomáš Vomáčka (Mountfield HK), Jiří Patera (Providence Bruins).
Obránci: Jan Bednář (Deggendorfer SC), Daniel Bukač (SK Horácká Slavia Třebíč), Jakub Galvas (HC Oceláři Třinec), Filip Král (HC Kometa Brno), David Kvasnička (HC Tábor), Dalimil Mikyska (HC Kometa Brno), Ludvík Rutar (Draci Šumperk), Radim Šalda (VHK Vsetín).
Útočníci: Jaroslav Dvořák (TJ Spartak Nové Město nad Metují), Filip Chytil (Vancouver Canucks), Jan Hladoník (HC Vítkovice), Martin Kaut (HC Dynamo Pardubice), Jan Kern (HC Stadion Litoměřice), Jáchym Kondelík (HC Dynamo Pardubice), Ondřej Machala (HC Tábor), Martin Nečas (Colorado Avalanche), Matěj Novák (HK Kroměříž), Ostap Safin (HK Dukla Trenčín), Matyáš Svoboda (Piráti Chomutov), Marek Škvrně (SKMC Boskovice), Filip Zadina (HC Davos).