Reprezentanti začali turnaj ve Vida Areně proti domácím Švédům snově. Za 15 minut vyhnali čtyřmi góly z branky mladíka Lindboma, který inkasoval příděl z devíti střel, jež na něj mířily. Češi měli jasnou převahu celý zápas a otěže utkání nepustili ani tehdy, kdy soupeř dotahoval.

Konečný počet střel na branku hovoří jasně v jejich prospěch (35:28). Pozitivní je, že tato převaha byla rozložena celkem rovnoměrně na celou sestavu a žádná řada nezaostávala. Nejpilnější byl v tomto ohledu Jakub Flek (7), po něm se činili Matěj Stránský (5) a David Tomášek (4). 

Zajímavý je způsob, jakým české góly padaly. Vedle zvýšené aktivity a dobrého bruslení byl tým schopen efektivně získávat puky v soupeřově třetině nebo středním pásmu. Z těchto situací pramenily tři z pěti tref ve švédské síti. Na nedávném mistrovství světa přitom reprezentace pod Kari Jalonenem takhle příliš neskórovala. Což je příjemná změna.

Zápas proti Finům v Tampere byl z pohledu čísel českým nejdominantnějším na turnaji. Finové jsou sice pokaždé schopni vytěžit z minima maximum, ovšem na velmi produktivní Rulíkův výběr tentokrát neměli. Přitom národní celek naposledy vstřelil Finům sedm branek v roce 2017 na Švédských hokejových hrách. U obou těchto výher byli Michal Řepík, Tomáš Dvořák a Radan Lenc. 

Češi celkem jasně ovládli statistiku střel na branku (27:17), co se týče celkových pokusů, měli o jeden víc Finové (38:39). Ti však nedokázali trefit prostor mezi třemi tyčkami a poslali celkem 19 puků vedle. Čímž ulehčili gólmanovi Jakubu Málkovi při jeho druhém reprezentačním startu práci. Stejně jako v předchozím zápase padly tři ze čtyř gólů ve vyrovnaném počtu hráčů buď ze ztráty soupeře ve vlastním pásmu nebo při přechodu ve středním pásmu. 

Nicméně dvě ze tří inkasovaných branek byly důsledkem toho, že se Češi až příliš vysunuli dopředu a po ztrátě puku dali Finům dostatek prostoru na rychlý protiútok. Což se jeví jako slabina tohoto stylu hry. Suomi naopak několikrát vítězům až příliš ulehčili situaci tím, že na ně zapomněli, jako v případě gólu Daniela Voženílka na 3:0. Právě Voženílkovi a dvěma dalším střelcům Stránskému a Tomáškovi patřil tento duel a ukázali, jak jsou nebezpeční a platní pro národní tým.

Souboj se Švýcarskem byl pro Čechy překvapivě tím nejtvrdším oříškem. Švýcaři je předstihli v ranách na branku (24:26), hlavně však i v celkových střeleckých pokusech, kde jich vyprodukovali o 12 víc (34:46). Není se nicméně čemu divit. Hokejisté z alpské země celý zápas dotahovali a ve třetí třetině svůj tlak korunovali 20 střeleckými pokusy. Z toho 11 jich mířilo na Dominika Pavláta. 

Z celého utkání měli Češi převahu jen v první třetině. Ovšem šance si vypracovali, jen je nezdobila efektivita tolik jako v předchozích vystoupeních. Navíc občas byly příležitosti i trochu překombinované, viz Flekova možnost v závěru prostřední části. Nutno dodat, že brankáři na obou stranách podali skvělé výkony a není divu, že byli vyhlášeni nejlepšími hráči zápasu.

Právě debutant na EHT Pavlát přispěl k vítězství ve velké míře, když zastavoval švýcarské střely z jasných gólových pozic. Do těch je jeho spoluhráči pouštěli nedůsledností a špatnými rozhodnutími, jako bylo například nahození na prázdnou branku soupeře 11 sekund před koncem a z toho plynoucí zakázané uvolnění. Tlak Švýcarů v jejich útočné třetině přišel hlavně ve třetí třetině, předtím spíš těžili z rychlých protiútoků a ztrát českého týmu.

Celkově byl výkon Rulíkova mužstva na Karjale opravdu zajímavý a styl, kterým se prezentovalo, se na první pohled lišil od toho, jímž se Češi snažili uspět v předchozích dvou letech. Švédy i Finy takový hokej evidentně zaskočil, naopak Švýcaři ukázali, na co by se dál mohl trenérský štáb zaměřit.