Nebylo mu přitom vůbec co závidět. Vždyť poslední zápas odehrál před třemi týdny na turnaji EHT v Brně, od té doby jen trénoval (dost často ve čtyřech, pěti, s ostatními, kteří se nevešli na soupisku týmu) a když přijeli z Bostonu Pastrňák se Zachou, už ani to ne. Ztratil naději, že na něj zbude místo, podle pravidel turnaje už nemohl být právoplatným členem výběru a musel tak odevzdat akreditaci, která jej opravňovala ke vstupu do haly.
Tudíž už nemohl dál trénovat s ostatními, chodil jen do hotelové sauny a posilovny, jednou využil možnosti sklouznout se s náhradníky v hale v Letňanech, kam se přepravili po vlastní ose. "Český taxi squad. Bylo to takové smutné. Nicméně dostali jsme možnost tu všichni zůstat, to se neodmítá," líčí. Na zápasy chodil v civilu na tribunu na speciální day pass, který umožňoval vejít do arény jen v daný den.
Takhle sledoval i semifinále se Švédskem. Hořký konec poté, co byl v týmu od 5. dubna a necelé dvě měsíce žil v naději, že si na domácím mistrovství zahraje. O to větší bylo překvapení, když za ním v den finále přišel kouč obránců Marek Židlický a povídá mu: "Hele, připrav se, je možné, že půjdeš do zápasu."
Jiný zadák Jan Rutta totiž dostal v sobotu před půlnocí trest na jedno utkání a trenérům tak zbylo k dispozici jen šest beků s tím, že Jakub Krejčík řešil trable s nosem, do nějž dostal v semifinále bombu pukem. "První pocit byla totální nervozita, nehrál jsem delší dobu, měl jsem trochu strach, jaké to bude," líčil Ščotka.
Uklidňoval se tím, že si stejně jen sedne na střídačku a bude nanejvýš povzbuzovat ostatní. Omyl! Nakonec jako sedmý bek odehrál kompletní první třetinu a část druhé. "Nevím ani, jak to popsat. Cítil jsem strašnou trému i štěstí v jednom, bylo to krásné."
Než tedy vstoupil na led a jako by se ocitl v silném průvanu. "Hned první střídání proti mě jel Kevin Fiala, napadlo mě: ‘No, tak to jsem s prominutím v řiti, budu vypadat jako úplný debil a klukům to zkazím’," popisoval. To se naštěstí nestalo. Ščotka si odehrál své, dostal se do akce na šest střídání, na ledě si připsal čas 4:10. V polovině utkání jej trenér stáhl. "Nemám mu to za zlé, hlavou jsem byl pořád v nebesích, co se to děje," pousmál se. A pak mu pověsili zlatou medaili na krk. "Všechno se seběhlo tak narychlo, že jsem neměl moc čas to zpracovat. Budu potřebovat chvíli, aby mi to došlo."
Mimochodem, za to, jak vše zvládl, jej chválil i hlavní hrdina finále. "Honza nehrál celý turnaj a dneska musel nastoupit do takového zápasu, jsem na něj fakt pyšnej," řekl uznale David Pastrňák. Ti dva mají celkem bohatou společnou historii, před 10 lety byli u stříbra osmnáctky, předloni u bronzu. A nyní u zlata. "Neuvěřitelné, co se stalo," vydechl Ščotka.